Analytik Citi Maximilian Layton popsal zlato jako „trh s uměním“, když banka znovu navýšila svou cílovou cenu na 4 000 dolarů za unci v příštím čtvrtletí. Důvodem je podle něj fakt, že zlato se už dávno odpojilo od marginálních výrobních nákladů a chová se spíše jako unikátní aktivum, jehož hodnotu určují vzácnost, globální poptávka a obavy investorů. Layton zdůraznil, že současný růstový trend má silné fundamentální podmínky a že hranice, kde by cena zlata mohla zastavit, zatím není jasně viditelná. Zlato přitom nedávno překonalo jeho předchozí cíl 3 800 dolarů za unci, což dokazuje, jak rychle se trh posouvá. Stejně jako jiní specialisté na drahé kovy však i Layton odmítá stanovit strop pro tento trend. Argumentuje tím, že na trhu působí kombinace cyklických i strukturálních vlivů, které podporují vysokou cenu. Zároveň upozorňuje, že marže producentů zlata jsou v současnosti nejvyšší za posledních 55 let, což jen zdůrazňuje mimořádnost situace. Přesto zůstává takticky optimistický a věří, že cena si svou dynamiku udrží minimálně do konce roku 2025. Podobný příběh se odehrává i u stříbra. Tento kov v roce 2025 dokázal překonat výkon zlata přibližně o 15 procentních bodů a dosáhl růstu kolem 60 %. Citi proto zvýšila svou cílovou cenu i pro stříbro – z původních 45 USD za unci až na 55 USD, zatímco pondělní závěr činil 47 USD. Layton připomněl, že stříbro má v rostoucích trzích vyšší volatilitu a nabízí investorům větší zhodnocení, tzv. „vyšší beta“. Zajímavé je také srovnání: denní nákup zlata jediným burzovně obchodovaným fondem může odpovídat až 10 % celkového trhu se stříbrem, což ukazuje, jak citlivý a menší je trh s tímto kovem. Citi ve své pondělní zprávě nazvané „Zůstaňte v krátkodobém horizontu optimističtí ohledně zlata a stříbra s trailing stopem“ rozlišuje mezi strukturálními a cyklickými faktory růstu cen. Mezi ty strukturální řadí Layton například obrovské zadlužení USA, zpochybňování role dolaru jako světové rezervní měny a rostoucí debatu o nezávislosti americké centrální banky. Cyklické vlivy zahrnují obavy o globální růst, nejistotu na americkém trhu práce a také nejasnosti kolem celní politiky Spojených států. Tato kombinace vytváří prostředí, ve kterém investoři hledají bezpečné útočiště, a zlato i stříbro tento status posilují. Analytici Citi zároveň upozorňují, že fyzický trh se zlatem bude v budoucnu reagovat. Vyšší ceny totiž vedou k poklesu poptávky po špercích a zároveň k nárůstu oběhu recyklovaného zlata. Tyto faktory se ale promítají do cen pomaleji než spekulativní pohyby na trzích futures. Citi odhaduje, že v určité fázi roku 2026 by mohlo dojít k rotaci kapitálu ze zlata a stříbra směrem k průmyslovým kovům, jako jsou měď a hliník. Tento scénář by mohl nastat, pokud se zmírní obavy z inflace, cel a zpomalení růstu. Do té doby ale Citi zůstává krátkodobě optimistická a svou strategii zakládá i na politických a institucionálních událostech. Jako příklad uvádí postavení guvernérky Fedu Lisy Cookové, která čelí kritice a možnému odvolání, a také rozhodnutí Nejvyššího soudu o legálnosti cel zavedených administrativou Donalda Trumpa. Pokud by byla Cooková skutečně odvolána, Fed by mohl přijmout mírnější přístup k úrokovým sazbám, což by znamenalo větší podporu pro zlato. A pokud by byly celní bariéry zrušeny, deficit USA by se zvýšil, což by rovněž stimulovalo poptávku po drahých kovech. Zlato se tak stále více profiluje nejen jako tradiční bezpečné útočiště, ale i jako aktivum, které se svým charakterem začíná podobat umění – jeho hodnota je vnímána subjektivně, stojí mimo klasické nákladové kalkulace a je silně ovlivňována psychologií investorů. Citi tímto přirovnáním poukazuje na to, že současná poptávka je méně o výrobních nákladech a více o globálních náladách a dlouhodobých obavách ohledně ekonomické stability.