Tato událost dnes může působit poměrně komicky. Přitom je ale dokonalou paralelou pro to, jak se dnes v médiích pracuje se strachem a emocemi. Dne 30. října roku 1938 byla odvysílána rozhlasová adaptace slavného sci-fi románu Válka světů H. G. Wellse. Tato událost způsobila hotovou mediální paniku a hysterii. Autorem rozhlasové hry byl Orson Welles a o adaptaci se postaralo rozhlasové divadlo Mercury Theatre On the Air. Délka hry byla 60 minut. Lidé ovšem pochopili, že se jedná o reportáž skutečné události. A Spojené státy tak zachvátila panika. Při bližším pohledu do průřezu historií ale uvidíme, že toho na dnešní den připadá ještě o mnoho více: 1340 – V bitvě na řece Salado porazili králové Kastilie a Portugalska vládce Granady a jeho maurské spojence. 1905 – Ruský car Mikuláš II. souhlasil se zřízením státní dumy – voleného legislativního orgánu carského Ruska. 1918 – Martinská deklarace proklamovala připojení Slováků k nově vznikající ČSR. 1941 – Začala jedna z velkých bitev východní fronty druhé světové války – bitva o Sevastopol. 1959 – Divadlo Semafor zahajuje svoji činnost premiérou hudební komedie Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra Člověk z půdy. 1961 – Po odpálení Car-bomby nad sovětskou jadernou střelnicí na ostrově Nová země nastala největší jaderná exploze v dějinách lidstva. 1961 – Finské vládě přichází nóta z Moskvy požadující zapojení Finských ozbrojených sil ve cvičení Rudé armády. Začala tzv. Nótová krize. 1995 – Québecké referendum o samostatnosti skončilo těsnou porážkou nacionalistů (50,6 % : 49,4 %)0 2020 – V Egejském moři mezi Řeckem a Tureckem došlo k zemětřesení o síle 7,0 Mw. Následná vlna tsunami zabila 119 osob, dalších 1000 bylo zraněno. 2022 – Při oslavě Díválí došlo k pádu mostu v Gudžarátu. Neštěstí si vyžádalo 135 lidských životů a dalších nejméně 100 osob bylo zraněno. A nyní se už jako obvykle přesuneme do světa byznysu a ekonomiky: 1894 – Daniel Cooper si nechal patentovat hodiny, které umožnily zaměstnavatelům přesněji sledovat pracovní dobu zaměstnanců. Tento vynález měl významný dopad na řízení práce po celém světě. 1974 – Boxerský zápas "Rumble in the Jungle" mezi Muhammadem Alim a Georgem Foremanem, který se konal v Kinshase v Zairu (dnešní Demokratická republika Kongo), byl významnou obchodní událostí ve světě sportu a zábavy. Zápas přinesl značné příjmy z prodeje vstupenek, placených přenosů a zboží. 2007 – Index Dow Jones Industrial Average poprvé v historii překročil hranici 14 000 bodů a dosáhl tak rekordního maxima. Tento milník byl odrazem celkové kondice amerického akciového trhu v té době. 2008 – Akciový trh Nasdaq zaznamenal výrazný propad, když během jediného dne klesl o 9,14 %. Jednalo se o součást širší globální finanční krize, která začala v roce 2007. 2012 – Hurikán Sandy, jedna z finančně nejvýraznějších přírodních katastrof v dějinách USA, narušil obchodní činnost v postižených regionech, což vedlo ke značným finančním ztrátám mnoha společností. Rozhlasová panika kolem Války světů — Strach v médiích není až fenoménem dneška Na Halloween roku 1938 se Orson Welles probudil a zjistil, že je nejdiskutovanějším mužem v Americe. Noc předtím Welles a jeho Mercury Theatre on the Air předvedli rozhlasovou adaptaci románu H. G. Wellse Válka světů, v níž převedli 40 let starý román do falešných zpráv popisujících invazi Marťanů do New Jersey. Někteří posluchači si tyto zprávy spletli se skutečností a jejich znepokojené telefonáty na policii, do redakcí novin a rozhlasových stanic přesvědčily mnoho novinářů, že pořad vyvolal celonárodní hysterii. Druhý den ráno se tvář a jméno třiadvacetiletého Wellese objevily na titulních stránkách novin od pobřeží k pobřeží spolu s titulky o masové panice, kterou údajně vyvolalo jeho vysílání na CBS. Welles se sotva stačil podívat do novin, takže měl jen strašlivě mlhavý pocit, co zemi způsobil.Slyšel zprávy o hromadných potyčkách, sebevraždách a rozzuřených posluchačích, kteří mu vyhrožovali, že ho na místě zastřelí. "Kdybych měl v plánu zničit si kariéru," řekl tehdy několika lidem, "nemohl jsem to udělat lépe." A tak se stalo. S ohledem na své živobytí (a možná i svobodu) předstoupil Welles před desítky reportérů, fotografů a kameramanů na narychlo uspořádané tiskové konferenci v budově CBS. Každý novinář mu položil nějakou variantu téže základní otázky: Měl v úmyslu nebo vůbec předpokládal, že Válka světů vyvolá u diváků paniku? Tato otázka provázela Wellese po zbytek jeho života a jeho odpovědi se s přibývajícími lety měnily - od protestů o nevině až po hravé narážky, že celou dobu přesně věděl, co dělá. Broadcast Hysteria: Orson Welles's War of the Worlds and the Art of Fake News (Válka světů Orsona Wellese a umění falešných zpráv).Večer 30. října 1938 zaslechli rozhlasoví posluchači po celých Spojených státech překvapivou zprávu o záhadných bytostech a děsivých válečných strojích, které se blíží k New Yorku. Z vysílání se však ježily vlasy na hlavě a nejednalo se o skutečné zpravodajství - šlo o adaptaci klasického románu H. G. Wellse Válka světů z dílny Orsona Wellese. A. Brad Schwartz odvážně převypráví příběh Wellesovy slavné rozhlasové hry a jejího dopadu. Pravdu lze nalézt pouze mezi dávno zapomenutými návrhy scénáře a vzpomínkami Wellesových spolupracovníků, které zachycují chaotickou zákulisní ságu vysílání: nikdo z těch, kdo se na Válce světů podíleli, nepředpokládal, že by posluchače oklamal, protože všem připadal příběh příliš hloupý a nepravděpodobný na to, aby ho někdo mohl brát vážně. Zoufalé pokusy Mercury o to, aby pořad vypadal alespoň z poloviny věrohodně, se téměř náhodou podařily nad jejich nejdivočejší očekávání. Do konce října 1938 se Wellesovo Mercury Theatre on the Air vysílalo na CBS sedmnáct týdnů. Nízkorozpočtový pořad bez sponzora si díky neotřelým adaptacím literárních klasiků získal malé, ale věrné publikum. Na týden před Halloweenem však chtěl Welles připravit něco zcela jiného než v předchozích dílech Mercury. V soudní výpovědi z roku 1960, která byla součástí žaloby na CBS, aby byl uznán jako právoplatný spoluautor vysílání, Welles nabídl vysvětlení své inspirace pro Válku světů: "Napadla mě myšlenka udělat rozhlasové vysílání takovým způsobem, aby se zdálo, že se krize skutečně odehrává," řekl, "a vysílala by se v takové dramatizované podobě, aby to vypadalo, že jde o skutečnou událost, která se v té době odehrává, a ne o pouhou rozhlasovou hru." Aniž by věděl, kterou knihu chce adaptovat, přinesl Welles nápad Johnu Housemanovi, svému producentovi, a Paulu Stewartovi, rozhlasovému hereckému veteránovi, který se podílel na režii vysílání Mercury. Tito tři muži diskutovali o různých vědeckofantastických dílech, než se rozhodli pro román H. G. Wellse Válka světů z roku 1898 - i když Houseman pochyboval, že ho Welles někdy četl. Původní příběh Války světů vypráví o invazi Marťanů do Velké Británie na přelomu 19. a 20. století. Útočníci snadno porazí britskou armádu díky své vyspělé výzbroji, "tepelnému paprsku" a jedovatému "černému kouři", jen aby byli zničeni pozemskými nemocemi, proti nimž nemají imunitu. Román je silnou satirou britského imperialismu - nejmocnější kolonizátor na světě se náhle ocitne v kolonii - a první generaci čtenářů by jeho premisa nepřipadala nevěrohodná. V roce 1877 pozoroval italský astronom Giovanni Schiaparelli na povrchu Marsu řadu tmavých čar, které nazval canali, italsky "kanály". V angličtině se canali chybně přeložilo jako "kanály", což naznačuje, že se nejedná o přírodní útvary - že je někdo vybudoval. Bohatý astronom samouk Percival Lowell tuto mylnou představu zpopularizoval v sérii knih popisujících vysoce inteligentní marťanskou civilizaci, která stavěla kanály. H. G. Wells z těchto myšlenek hojně čerpal při vytváření svého příběhu o mimozemské invazi - prvního svého druhu - a jeho dílo inspirovalo celý žánr science fiction. V roce 1938 se Válka světů "stala známou dětem prostřednictvím komiksů a mnoha následných románů a dobrodružných příběhů", jak řekl Orson Welles novinářům den po vysílání. Poté, co Welles vybral knihu k adaptaci, předal ji Houseman Howardu Kochovi, spisovateli, který byl nedávno najat jako scenárista vysílání Mercury, s pokynem, aby ji převedl do pozdních zpravodajských relací. Koch byl možná prvním členem redakce Mercury, který Válku světů četl, a okamžitě se mu nelíbila, protože ji považoval za strašně nudnou a zastaralou. Vědecká literatura byla ve 30. letech 20. století převážně doménou dětí a mimozemští vetřelci se objevovali pouze v pulpových časopisech a nedělních zábavných pořadech. Myšlenka, že by inteligentní Marťané mohli skutečně existovat, byla z velké části zdiskreditována. Koch měl dokonce i díky falešným zprávám problém přetvořit román na věrohodné rozhlasové drama za méně než týden. V úterý 25. října, po třech dnech práce, zavolal Koch Housemanovi, že Válka světů je beznadějná. Houseman, vždy diplomat, zazvonil s příslibem, že zjistí, zda by Welles nesouhlasil s adaptací jiného příběhu. Když však zavolal do divadla Mercury, nemohl se svému partnerovi dovolat. Welles už 36 hodin zkoušel svou další inscenaci - obnovenou hru Georga Buchnera Dantonova smrt - a zoufale se snažil vdechnout život hře, která se zdála být odsouzena k propadáku. Budoucnost jeho divadelní společnosti byla v krizi, a tak měl Welles jen málo času na svůj rozhlasový seriál. Houseman neměl jinou možnost, zavolal Kochovi a zalhal mu. Řekl, že Welles je rozhodnutý tento týden natočit román Marťan. Povzbudil Kocha, aby se vrátil k práci, a nabídl mu návrhy, jak scénář vylepšit. Koch pracoval celou noc a následující den a svým elegantním, i když často nečitelným rukopisem zaplnil nespočet zažloutlých stránek v sešitech. Do středečního západu slunce dokončil kompletní návrh, který Paul Stewart a hrstka herců z Mercury následující den zkoušeli. Welles nebyl přítomen, ale zkouška byla nahrána na acetátové disky, aby si ji mohl později večer poslechnout. Všichni, kdo ji později slyšeli, se shodli na tom, že tato osekaná inscenace - bez hudby a jen s nejzákladnějšími zvukovými efekty - byla naprostou katastrofou. Tato nahrávka ze zkoušky se zřejmě nedochovala, ale kopie Kochova prvního návrhu scénáře - pravděpodobně stejného, jaký byl použit při zkoušce - je uložena mezi jeho dokumenty ve Wisconsinské historické společnosti v Madisonu. Ukazuje, že Koch již měl vypracovanou velkou část stylu falešných zpráv, ale několik klíčových prvků, které učinily konečnou show tak děsivě přesvědčivou, v této fázi chybělo. Stejně jako původní román je i tato předloha rozdělena do dvou zhruba stejně dlouhých aktů, z nichž první je věnován falešným zprávám o marťanské invazi. Druhé dějství využívá sérii dlouhých monologů a konvenčních dramatických scén k vylíčení putování osamělého přeživšího, kterého hraje Welles. Většina předchozích vysílání Mercury připomínala druhé dějství Války světů; seriál se původně jmenoval First Person Singular, protože se ve velké míře opíral o vyprávění v první osobě. Ale na rozdíl od okouzlujících vypravěčů dřívějších Mercuryho adaptací, jako byl Ostrov pokladů nebo Sherlock Holmes, byl hlavní hrdina Války světů pasivní postavou s novinářským, neosobním stylem prózy - obě vlastnosti způsobují, že monology jsou velmi nudné. Welles věřil, a Houseman se Stewartem souhlasili, že jediný způsob, jak zachránit jejich seriál, je zaměřit se na posílení falešných zpravodajských relací v jeho prvním dějství. Kromě této obecné poznámky Welles nabídl jen málo konkrétních návrhů, pokud vůbec nějaké, a brzy odešel, aby se vrátil k Dantonově smrti. Během Wellesovy nepřítomnosti se Houseman a Stewart pustili do scénáře a předali své poznámky Kochovi, aby je na poslední chvíli horečně přepsal. První dějství se prodloužilo a druhé zkrátilo, takže scénář byl poněkud kostrbatý. Na rozdíl od většiny rozhlasových dramat přicházela ve Válce světů přestávka na stanici zhruba ve dvou třetinách, nikoliv v polovině. Nikdo v Mercury si zřejmě neuvědomil, že posluchači, kteří si naladí rozhlas pozdě a nestihnou úvodní hlášení, budou muset čekat téměř 40 minut na disclaimer vysvětlující, že jde o fikci. Rozhlasoví posluchači očekávali, že fiktivní pořady budou v půlhodině přerušeny kvůli identifikaci stanice. Naproti tomu zpravodajské relace se těmito pravidly neřídily. Lidé, kteří věřili, že jde o skutečné vysílání, se o tom přesvědčili ještě více, když ve 20:30 hodin nepřišla přestávka stanice. Tyto revize také odstranily několik vodítek, která mohla pozdním posluchačům pomoci zjistit, že invaze je falešná. Dva momenty, které přerušovaly fiktivní vysílání zpráv s pravidelnými dramatickými scénami, byly vypuštěny nebo přepracovány. Na Housemanův návrh Koch také odstranil některé konkrétní zmínky o plynutí času, například zmínku jedné postavy o "včerejším masakru". V první verzi bylo jasně stanoveno, že invaze probíhala několik dní, ale po revizi to vypadalo, jako by vysílání probíhalo v reálném čase. Jak později poznamenalo mnoho pozorovatelů, to, že Marťané dobyli celou planetu za méně než 40 minut, nedávalo logický smysl. Houseman však v knize Run-Through, prvním díle svých pamětí, vysvětlil, že chtěl, aby přechody ze skutečného času do fiktivního byly co nejplynulejší, aby posluchače vtáhl do děje. Každá změna nesmírně přispěla k věrohodnosti pořadu. Aniž by to Koch, Houseman a Stewart zamýšleli, zvýšili tím pravděpodobnost, že se někteří posluchači nechají Válkou světů zmást.