Farmaceutický průmysl se v posledních týdnech dostal na titulní stránky médií poté, co administrativa prezidenta Donalda Trumpa oznámila zavedení 100% cel na značkové a patentované léky dovážené do USA. Tento krok okamžitě vyvolal reakce mezi výrobci i investory, protože měl potenciál narušit obchodní toky mezi Spojenými státy a zbytkem světa. Přesto se mezi odborníky čím dál více prosazuje názor, že právě cenové dohody farmaceutických společností s americkou vládou budou mít na celý sektor v dlouhodobém horizontu mnohem větší dopad než samotná cla. Cla jako první vlna, ale hlavní roli sehrají cenové dohody Trumpova cla vstoupily v platnost ve středu a formálně zasáhly import značkových a patentově chráněných léčiv. Řada globálních farmaceutických společností se však snaží těmto opatřením vyhnout tím, že posiluje výrobu přímo na americké půdě. Zároveň Bílý dům rozvíjí iniciativu „Most Favored Nation“, jejímž cílem je navázat ceny amerických léků na globální cenovou úroveň. Podle investičního manažera Henrika Rhenmana z Rhenman & Partners Asset Management je právě tato iniciativa mnohem zásadnější než samotná cla. Jak vysvětlil pro CNBC, jde o potenciálně hlubokou změnu mechanismu stanovování cen, která by mohla vyrovnat rozdíly mezi americkým a evropským trhem. „Pokud se podaří prosadit cenové dohody, katalogové ceny v USA budou klesat a čisté ceny se přiblíží evropským standardům,“ dodal Rhenman. Pfizer jako první vlaštovka Velkou pozornost vzbudila dohoda mezi administrativou a společností Pfizer, která byla oznámena tento týden. Pfizer přistoupil na snížení cen léků v USA výměnou za tříletou výjimku z cel. Součástí dohody je i výrazné navýšení výroby v amerických závodech, podpořené investicí ve výši 70 miliard dolarů. Tento krok otevírá dveře dalším podobným „mini-dohodám“, které by mohly uzavírat i jiné farmaceutické společnosti působící na americkém trhu. Podle Stephana Mumenthalera, generálního ředitele švýcarské farmaceutické asociace Scienceindustries, by Pfizer (PFE) mohl být jen prvním příkladem a brzy se objeví podobné dohody s evropskými i americkými výrobci. Investoři sledují základní ukazatele společností Zatímco politická rozhodnutí přinášejí krátkodobou volatilitu, klíčovým faktorem zůstávají pro investory stále základní ukazatele firem. Farmaceutické akcie v Evropě ve čtvrtek mírně posílily – dánská Zealand Pharma přidala 2,7 %, švýcarská Roche Holdings 0,9 %, zatímco britská AstraZeneca stagnovala. Tento vývoj ukazuje, že trh zatím neočekává plošný negativní dopad cel, protože velké společnosti mají dostatečně diverzifikované výrobní i obchodní kanály. Henrik Rhenman k tomu poznamenal, že jen menšina firem bude muset nakonec platit cla v plné výši. Ostatní se dokáží ochránit buď přesunem výroby, nebo vyjednáním individuálních dohod. Jared Holz ze společnosti Mizuho Securities dodal, že růst amerických farmaceutických akcií po oznámení cel byl reakcí na úlevu investorů. Mnozí totiž vnímali sektor jako pod tlakem, ale nyní se ukazuje, že dopad nemusí být tak dramatický. Podle něj je největším rizikem pro firmy závislé na programu Medicaid, které nemají takovou flexibilitu jako giganti typu Pfizer nebo Bristol-Myers Squibb. Krátkodobý růst, dlouhodobé výzvy Holz zároveň upozorňuje, že aktuální růst cen farmaceutických akcií je spíše krátkodobou dynamikou. Skutečná zkouška přijde v následujících letech, kdy se začne naplno projevovat dopad cenových dohod i otázky vypršení patentových ochran u klíčových léků. „Exkluzivita u mnoha přípravků zanikla a konkurence generických výrobců bude sílit,“ zdůraznil. Z pohledu investorů se tak sektor může v krátkodobém horizontu jevit atraktivně, zejména díky obchodním dohodám a snaze vlád stabilizovat ceny. V dlouhodobém měřítku však zůstává nutné posuzovat fundamenty jednotlivých společností – jejich schopnost inovovat, obhajovat patenty a rozšiřovat výrobu. Kdo budou vítězové a kdo poražení? Podle analytiků lze očekávat, že vítězi budou velcí a diverzifikovaní výrobci léků, kteří mají prostředky na vyjednávání s vládami a na investice do rozšíření výroby. Patří sem právě Pfizer, Roche nebo Bristol-Myers Squibb (BMY). Tito hráči mohou těžit z vyšší produkce, stabilních dohod a silného portfolia. Naopak menší firmy, které jsou příliš závislé na úzkém okruhu léků nebo na příjmech z Medicaid, mohou patřit k poraženým. Nedostatek vyjednávací síly a menší prostor pro investice do výroby je staví do méně výhodné pozice. Zatímco tedy Trumpova cla působí jako okamžitý katalyzátor, skutečná změna se odehrává v pozadí – v podobě nových cenových dohod a strategií farmaceutických gigantů. Ty určí, kdo si udrží konkurenceschopnost a kdo bude muset přenechat místo na trhu silnějším hráčům.