Itálie, třetí největší ekonomika Evropské unie, se ocitá v centru pozornosti kvůli své nízké míře daně z dědictví, která nedosahuje ani 0,5 %, což je třetina průměru v ostatních zemích. Od roku 2024 bylo odhadované dědické bohatství v zemi přibližně 243 miliard eur, což představuje 14 % národního výstupu.
Podle výzkumu provedeného ekonomy Salvatorem Morellim a Demetriem Guzzardim roční výnos z dědické daně činí přibližně 1 miliardu eur, což je značně pod úrovněmi, které vykazují jiné země, jako jsou 2,9 miliardy v Německu či 21 miliard ve Francii.
Morelli, profesor ekonomie na Universitě Roma Tre, uvádí, že nízká daňová zátěž dědictví brání sociální mobilitě a udržuje privilegium v některých rodinách z generace na generaci. Tato situace přispívá k tomu, že 62 % italských miliardářů zdědilo svůj majetek, přičemž pouze 42 % může být považováno za „self-made“ boháče.
Giovanni Ferrero, podnikatel s odhadovaným majetkem 41 miliard eur, zdědil většinový podíl ve firmě Ferrero po svém otci. Historie ukazuje, že prosperující rodiny mají tendenci se udržovat na vrcholu po staletí, což potvrzuje výzkum Banky Itálie.
Chcete využít této příležitosti?
Ekonom Tito Boeri z Bocconi University navrhuje, že dodatečné příjmy z daně z dědictví by mohly být investovány do veřejného vzdělání a péče o děti, což je klíčové pro zlepšení ekonomického růstu a snížení nerovnosti. Tento návrh však naráží na odpor vlády Giorgie Meloni, která se proti zvyšování daní vydává zpět k nižším daním pro bohaté.
Navzdory nejistotám o zvyšování daně je jasné, že jedním z důsledků nízké dědické daně v Itálii je zachování bohatství v rukou několika rodin, což může mít závažné důsledky pro budoucí ekonomický a společenský rozvoj zemi, kde veřejná důvěra v stát je na nízké úrovni. Výzvy k reformám proti existující praxi však čelí oposici v politické aréně.
Itálie, třetí největší ekonomika Evropské unie, se ocitá v centru pozornosti kvůli své nízké míře daně z dědictví, která nedosahuje ani 0,5 %, což je třetina průměru v ostatních zemích. Od roku 2024 bylo odhadované dědické bohatství v zemi přibližně 243 miliard eur, což představuje 14 % národního výstupu.
Podle výzkumu provedeného ekonomy Salvatorem Morellim a Demetriem Guzzardim roční výnos z dědické daně činí přibližně 1 miliardu eur, což je značně pod úrovněmi, které vykazují jiné země, jako jsou 2,9 miliardy v Německu či 21 miliard ve Francii.
Morelli, profesor ekonomie na Universitě Roma Tre, uvádí, že nízká daňová zátěž dědictví brání sociální mobilitě a udržuje privilegium v některých rodinách z generace na generaci. Tato situace přispívá k tomu, že 62 % italských miliardářů zdědilo svůj majetek, přičemž pouze 42 % může být považováno za „self-made“ boháče.
Giovanni Ferrero, podnikatel s odhadovaným majetkem 41 miliard eur, zdědil většinový podíl ve firmě Ferrero po svém otci. Historie ukazuje, že prosperující rodiny mají tendenci se udržovat na vrcholu po staletí, což potvrzuje výzkum Banky Itálie.Chcete využít této příležitosti?
Ekonom Tito Boeri z Bocconi University navrhuje, že dodatečné příjmy z daně z dědictví by mohly být investovány do veřejného vzdělání a péče o děti, což je klíčové pro zlepšení ekonomického růstu a snížení nerovnosti. Tento návrh však naráží na odpor vlády Giorgie Meloni, která se proti zvyšování daní vydává zpět k nižším daním pro bohaté.
Navzdory nejistotám o zvyšování daně je jasné, že jedním z důsledků nízké dědické daně v Itálii je zachování bohatství v rukou několika rodin, což může mít závažné důsledky pro budoucí ekonomický a společenský rozvoj zemi, kde veřejná důvěra v stát je na nízké úrovni. Výzvy k reformám proti existující praxi však čelí oposici v politické aréně.
