Prezident Donald Trump varoval, že by bylo „katastrofální“, pokud by Nejvyšší soud USA zrušil rozsáhlá cla, která jeho administrativa uvalila na klíčové obchodní partnery po celém světě. Obavy nejsou neopodstatněné – středeční jednání soudu naznačilo, že liberální i konzervativní soudci mají pochybnosti o zákonnosti těchto opatření. Pokud by soud rozhodl proti Trumpovi, mohlo by to představovat zásadní zásah do jeho hospodářské politiky a zároveň otestovat limity prezidentských pravomocí v oblasti mezinárodního obchodu. Trump v reakci uvedl, že v takovém případě bude „nutné vypracovat plán B“. Tento plán by mohl znamenat omezení jeho současných pravomocí, ale zároveň by mu umožnil využít jiná ustanovení amerických zákonů, která by mu nadále dovolila uvalovat nová cla – jen jinou cestou. Trump se totiž při zavádění svých opatření neopíral o klasické obchodní zákony, jako jeho předchůdci, ale o International Emergency Economic Powers Act (IEEPA) – Zákon o mezinárodních mimořádných ekonomických pravomocích. Ten mu dal široké pole působnosti a umožnil například zvýšit cla až na 145 % vůči Číně a až o 50 % vůči zemím jako Indie nebo Brazílie. Podle údajů US Customs and Border Protection tato cla přinesla americkým dovozcům do konce září téměř 90 miliard dolarů. Trump tak vytvořil jeden z nejagresivnějších celních režimů v moderní historii USA, a právě proto bude případný zásah Nejvyššího soudu klíčovým momentem jeho ekonomické politiky. Cla jako politický nástroj Trumpova cla jsou od počátku prezentována jako nástroj, který má „chránit americké zájmy“, podpořit domácí průmysl a omezit závislost USA na zahraničních dodávkách. Přestože se tato strategie opírá o rétoriku „America First“, kritici upozorňují, že v praxi zvýšila náklady pro americké podniky i spotřebitele. Ekonomové z Goldman Sachs (GS) ve své nedávné analýze poznamenali, že i kdyby Nejvyšší soud stávající cla zrušil, administrativa pravděpodobně využije jiné právní mechanismy k uvalení velmi podobných opatření. Jinými slovy – cla by nezmizela, pouze by změnila podobu. Z pohledu globálních obchodních partnerů USA by tak došlo jen k malé změně v reálném dopadu. Jediný zásadní rozdíl by spočíval v právním základu těchto opatření. A právě zde se otevírá otázka, jaké jiné zákony může prezident využít, pokud by IEEPA již nebyla k dispozici. Možné právní cesty: články 122, 232, 301 a 338 Jednou z alternativ je článek 122 obchodního zákona z roku 1974, který umožňuje prezidentovi uvalit clo až do výše 15 % na dobu 150 dní, pokud Spojené státy čelí „vážnému deficitu platební bilance“. Tento nástroj je krátkodobý a vyžaduje následné schválení Kongresem, ale na rozdíl od jiných mechanismů nevyžaduje žádné předběžné šetření, což znamená, že Trump by mohl okamžitě zavést nová cla. Další možnost představuje článek 232 zákona o rozvoji obchodu z roku 1962, který dává prezidentovi pravomoc uvalit cla ze „strategických důvodů národní bezpečnosti“. Tento paragraf Trump využil už během svého druhého funkčního období, kdy uvalil plošná cla na ocel, hliník, měď, dřevo, nábytek, automobily a automobilové díly. V rámci tohoto ustanovení může prezident postupovat jen po doporučení ministerstva obchodu, které musí nejprve provést vyšetřování. Další hojně využívaný nástroj představuje článek 301 obchodního zákona z roku 1974. Ten umožňuje vyšetřování a sankce vůči zemím, které se dopouštějí „neodůvodnitelných“ nebo „diskriminačních“ obchodních praktik. Právě podle tohoto ustanovení Trump dříve uvalil cla na Čínu po zjištění, že Peking porušuje obchodní dohody. V říjnu obchodní zástupce USA Jamieson Greer znovu zahájil šetření, zda Čína dodržuje závazky z předchozích dohod. Proces je však zdlouhavý, protože zahrnuje veřejné připomínky i právní analýzy. Na rozdíl od článku 122 zde ale neexistuje žádný limit na výši ani délku trvání cel. Poslední, i když historicky nikdy nepoužitou možností, je článek 338 zákona o clech z roku 1930. Ten by umožnil uvalit cla až do výše 50 % na dovoz z konkrétních zemí, pokud by prezident usoudil, že tyto země diskriminují americké výrobce. Tento krok by však mohl porušit pravidla Světové obchodní organizace (WTO) a vyvolat prudkou odvetu dotčených států, což by dále zvýšilo napětí v globálním obchodním systému. Dopady na mezinárodní obchod a ekonomiku USA Bez ohledu na to, jak Nejvyšší soud rozhodne, jedno je jisté: Trumpova administrativa se cel zřejmě nevzdá. Cla se stala ústředním pilířem jeho ekonomické i politické strategie. Slouží nejen jako nástroj hospodářské politiky, ale i jako symbolický prvek, kterým Trump oslovuje voliče nespokojené s globalizací a úpadkem amerického průmyslu. Zrušení současných cel by krátkodobě přineslo úlevu americkým dovozcům, kteří nyní nesou finanční břemeno těchto opatření. Podle ekonomických odhadů se však většina nákladů cel nakonec přenáší na spotřebitele, a to formou vyšších cen výrobků. Na druhou stranu by obnovení nebo nové zavedení cel pod jiným právním rámcem mohlo vést k dalšímu napětí s obchodními partnery, zejména s Čínou, Indií nebo Brazílií. Pokud by Nejvyšší soud Trumpova cla zrušil, otevřelo by to precedens, který by mohl omezit budoucí prezidenty v používání mimořádných ekonomických pravomocí. Naopak potvrzení jejich zákonnosti by posílilo výkonnou moc a dalo by prezidentům do rukou velmi silný nástroj, který může ovlivnit nejen ekonomiku, ale i geopolitické vztahy. Trump se tak ocitá před zásadním testem: buď obhájí své právo uvalovat cla podle vlastního uvážení, nebo bude muset hledat jiné právní cesty, jak prosazovat svou obchodní politiku. V obou případech však zůstane jasné, že cla a obchodní restrikce budou i nadále jedním z hlavních pilířů jeho přístupu k řízení ekonomiky Spojených států.