Evropská unie čelí nové vlně napětí v transatlantických vztazích kvůli snaze Spojených států rozšířit seznam evropských produktů, na které se vztahují vyšší cla na ocel a hliník. Tato iniciativa Washingtonu podle unijních představitelů ohrožuje „ducha“ obchodní dohody, kterou EU a USA uzavřely v létě. Dohoda měla být přelomem v dlouhodobě zatížených obchodních vztazích, zejména po dřívějších celních sporech. Jenže nyní se ukazuje, že implementace je mnohem složitější, než obě strany očekávaly. Evropská komise proto postupuje obezřetně. Varuje, že americký postup by mohl podkopat hlavní parametry letní dohody, která nastavila celní strop na úrovni 15 % u většiny evropských produktů a zároveň odstranila část cel z amerického zboží vstupujícího do EU. Rozšiřování seznamu položek, na něž se vztahuje až 50% clo, je proto pro Evropu zásadním problémem – a to nejen ekonomicky, ale i politicky. Širší dopady amerických cel: Proč EU reaguje ostře Podle unijních úředníků je hlavním zdrojem obav fakt, že Spojené státy pravidelně revidují seznam derivátů oceli a hliníku, které spadají pod 50% sazbu, a že tento seznam je už nyní velmi široký, čítající přes 400 položek. EU upozorňuje, že pokud budou USA v těchto revizích pokračovat a potenciálně rozšíří cla i na další kategorie zboží, naruší to dohodnutou strukturu obchodního režimu mezi oběma bloky. Evropští představitelé proto chtějí zabránit tomu, aby dohoda ztratila svou hodnotu dříve, než vůbec začne plně fungovat. Tyto obavy budou hlavním tématem setkání, které proběhne v Bruselu 24. listopadu. Evropský komisař pro obchod Maroš Šefčovič a ministři obchodu ze všech 27 členských států se mají setkat s americkým ministrem obchodu Howardem Lutnickem, aby otázku cel projednali. Diskuze probíhá už několik týdnů – velvyslanci EU se situaci věnovali na přípravném jednání už minulý týden. V pozadí je klíčový fakt: EU je největším zdrojem dovozu do USA, což znamená, že jakékoliv navýšení celního zatížení má okamžitý a viditelný dopad na evropský export. To vysvětluje, proč Evropa reaguje tak citlivě a proč se snaží udržet celní strop na úrovni 15 %, jak bylo původně dohodnuto. Jak obchodní dohoda funguje – a kde se láme Dohoda mezi Ursulou von der Leyenovou a prezidentem Donaldem Trumpem z letošního srpna přinesla závazek ze strany EU zrušit některá cla na americké průmyslové výrobky a vybrané zemědělské produkty. Zároveň stanovila jasný rámec pro cla na evropské zboží vstupující do USA. Klíčovým prvkem je zmíněný strop 15 %, který má platit pro většinu produktů – především mimo automobilový, farmaceutický, čipový a dřevařský sektor, které byly ve vyjednávání vyjmenovány zvlášť. Problém však tkví v tom, že 50% sazba na kovy zůstala zachována, včetně velkého množství derivátů. Zákonodárci Evropského parlamentu proto vyjádřili obavu, že by tato výjimka mohla narušit rovnováhu celé smlouvy. Prováděcí legislativa – kterou má Evropský parlament ještě schválit – se kvůli tomu dostává pod tlak a téma cel se vrací na politický stůl dříve, než se čekalo. Evropská komise proto navrhuje, aby se na kovy zavedl kvótový systém, který by určitému objemu exportu umožnil přístup do USA za nižší sazby. Komise zároveň zdůrazňuje, že spolupráce na oceli a hliníku je klíčová kvůli globální nadbytečné kapacitě, která přispívá k dlouhodobé destabilizaci trhu. Cesta k řešení: Co Evropa nabídla a co USA požadují EU na začátku listopadu předložila USA akční plán, jehož cílem je potvrdit evropský závazek pokračovat ve spolupráci na implementaci obchodní dohody. Plán zahrnuje pět oblastí, které odrážejí priority obou stran: cla a přístup na trh, ekonomickou bezpečnost, regulační spolupráci, sledování strategických investic a nákupů a také společnou práci na regulaci globální nadbytečné kapacity v oblasti kovů. Evropská strana však zároveň odmítá americký požadavek na uzavření právně závazné dohody, která by proces implementace ještě více formalizovala. Podle Bruselu by takový krok zpomalil schvalování pravidel a vyžadoval rozsáhlejší zapojení členských států i Evropského parlamentu. Spojené státy však usilují o podobný formát, jaký použily při jednáních s jinými obchodními partnery. Vedle jednání s ministrem Lutnickem se Šefčovič 23. listopadu setká i s americkým obchodním zástupcem Jamiesonem Greerem. Washington mezitím na jaře předal Bruselu návrhy na revizi některých evropských předpisů, které podle USA poškozují americké podniky. Američtí představitelé dokonce aktivně jednají přímo s některými členskými státy EU, což naznačuje, že washingtonská strategie je dvoukolejná – diplomatická i bilaterální. Napětí tedy roste. Evropa se snaží zachovat dohodnuté parametry a zabránit erozi pravidel. USA naopak zdůrazňují nutnost flexibility a větší ochrany svého průmyslu prostřednictvím přísnějších cel. V sázce není jen další celní úprava – ale samotná životaschopnost letní obchodní dohody, která měla představovat nový začátek transatlantických ekonomických vztahů. Pokud se obě strany nedohodnou, může se snadno stát, že se vrátí do spirály celních sporů, která už jednou narušila obchod mezi dvěma největšími ekonomikami světa.