Globální likvidita – tedy objem peněz, které proudí finančním systémem a do rizikových aktiv – podle stratéga Michaela Howella z londýnské výzkumné společnosti CrossBorder Capital jasně slábne. Howell v rozhovoru pro podcast MacroVoices s Erikem Townsendem popisuje, že jsme byli v „jakési bublině“ a likvidita se nyní „v podstatě vytrácí“. Podle něj tím skončila spekulativní fáze amerického akciového trhu a akcie čeká pokles, který může trvat dva až tři roky. Jinými slovy – nečeká krátkou korekci, ale spíše delší období, kdy se trh bude postupně přizpůsobovat realitě přísnějších finančních podmínek. Howell navíc připomíná, že nejde jen o americký fenomén, ale o globální cyklus, který se promítá do chování všech hlavních trhů. A právě tento cyklus podle něj vstupuje do fáze, kdy se likvidita stahuje, což je pro akcie strukturálně negativní prostředí. Pětiletý cyklus likvidity a dluhová hora 350 bilionů dolarů Jádrem Howellovy argumentace je jeho koncept globálního cyklu likvidity, který podle něj probíhá v přibližně pětiletých vlnách. Poslední cyklus podle jeho odhadu začal v roce 2020, kdy svět reagoval na pandemii extrémně uvolněnou měnovou a fiskální politikou. Od té doby se likvidita dostala do silně expanzivní fáze – a nyní se její tok zlomil. Howell vysvětluje, že délka cyklu zhruba odpovídá průměrné splatnosti globálního dluhu, která se pohybuje těsně nad pěti lety. Celosvětový dluh odhaduje na 350 bilionů dolarů, což znamená, že každý rok je potřeba refinancovat přibližně 70 bilionů. Tento odhad není daleko od čísel Institutu mezinárodních financí, který pracuje s globálním dluhem okolo 338 bilionů dolarů. Jakmile se likvidita začne stahovat, začínají být vidět první trhliny ve finančním systému. Howell upozorňuje na napětí na repo trhu, které se v takové intenzitě neobjevilo od roku 2019. Tyto signály vnímá jako jasné potvrzení, že prostředí pro riziková aktiva se rychle zhoršuje. Podle jeho analýzy existuje zhruba šestiměsíční zpoždění mezi změnou likvidity ze strany Federálního rezervního systému a jejími dopady na index S&P 500. Z toho vyvozuje, že negativní důsledky současného úbytku likvidity se teprve naplno promítnou do ocenění akcií v nadcházejících měsících. Zlato a bitcoin jako pojistka proti dluhům a opětovnému tisku peněz Howell se také dívá na globální dluhovou situaci velmi střízlivě. Tvrdí, že objem dluhu je tak vysoký, že vlády v zásadě nemají jinou možnost, než jej řešit „tištěním peněz“. Tedy uvolněnější měnovou politikou, která v praxi znamená vyšší inflaci nebo znehodnocení měny. V tomto kontextu považuje zlato a bitcoin (BTC) za nejvhodnější formu zajištění proti inflaci, která je podle něj s tímto přístupem nevyhnutelně spojená. Dokonce odhaduje, že cena zlata by mohla do poloviny 30. let dosáhnout až 10 000 dolarů za unci. Howell upozorňuje, že podobný vzorec už vidíme v zemích jako Japonsko a Čína. Tam masivní emise dluhopisů vedla k měnové deflaci, na kterou centrální banky reagovaly tím, že umožnily oslabení domácích měn. Tento mechanismus podle něj dobře ilustruje, proč nejde o dilema „zlato nebo bitcoin“, ale o kombinaci „zlato a bitcoin“ jako pojistku proti znehodnocování fiat měn. Současně připomíná, že bitcoin je i přes svou roli potenciálního „zajišťovacího aktiva“ velmi volatilní – aktuálně se nachází zhruba 30 % pod svým historickým maximem. To zdůrazňuje, že i když ho vnímá jako součást ochrany proti inflaci, jeho krátkodobé pohyby mohou být pro mnoho investorů psychologicky náročné. Dopad na trhy: delší útlum akcií a silnější pozice komodit Howellovo čtení trhu je pro klasické akciové investory poměrně nepříjemné, ale konzistentní. Tvrdí, že spekulativní fáze, která vynesla americké akcie a zejména technologické tituly do výrazně zvýšených valuací, je za námi. V prostředí ubývající likvidity podle něj historicky lépe fungují komodity a těžební společnosti než růstové akcie závislé na levném kapitálu. To odpovídá i předchozím cyklům: vždy, když likvidita mizela ze systému, kapitál měl tendenci přesouvat se do reálných aktiv a sektorů těsně spojených se surovinami. Howell zároveň odmítá populární tezi, že za aktuální pokles likvidity a tlak na riziková aktiva může primárně rozpočtová situace nebo hrozba „government shutdownu“. Podle něj jde o hlubší strukturální problém – vlády stojí před dilematem, zda svými kroky podporovat primárně Wall Street, nebo Main Street. Vzhledem k tomu, že do voleb zbývá méně než rok, očekává, že administrativy se přikloní spíše k podpoře Main Street – například formou přímých šeků domácnostem, o nichž se již mluvilo ve výši 2 000 dolarů. To by dalo přednost reálné ekonomice před finančními trhy, ale zároveň by to posílilo tlak na další zadlužování a budoucí monetizaci dluhu. Právě toto napětí ho vede k přesvědčení, že „obávaná slova“ kvantitativní uvolňování se mohou na stole centrálních bank znovu objevit již kolem roku 2026. Podle jeho rámce to ale nebude signál začátku nové velké býčí vlny, nýbrž nutná reakce na dříve vzniklou dluhovou past a vyschlou likviditu. V souhrnu tedy Howell kreslí obraz trhu, kde akcie po dosažení vrcholu vstupují do víceletého období slabší výkonnosti, zatímco klíčovou roli v portfoliích postupně přebírají komodity, těžební firmy a dlouhodobé zajištění v podobě zlata a bitcoinu.