Návrat Donalda Trumpa do Bílého domu zásadně proměnil podobu mezinárodního obchodu. Spojené státy během krátké doby zvýšily průměrnou úroveň cel z přibližně 2 % na téměř 16 %, tedy na nejvyšší hodnoty od 30. let minulého století. Tento posun znamená dramatickou změnu pro globální dodavatelské řetězce i pro jednotlivé ekonomiky, které byly dlouhodobě postaveny na předvídatelném prostředí světového obchodu. Nový režim přináší podle výrazně více poražených než vítězů. Zatímco Spojené státy díky své rozloze, soběstačnosti a nízké závislosti na zahraničním obchodu pociťují ztráty omezeně, pro mnoho ekonomik je současná situace zásadní výzvou. Vůdci po celém světě se proto snaží co nejrychleji vyjednávat nové dohody s Washingtonem a minimalizovat dopady chaosu, který celní politika USA vyvolala. Modelované scénáře ukazují, že pokud by se svět sjednotil proti čínskému exportu nadbytečných kapacit, hrubý domácí produkt Číny by mohl do roku 2030 klesnout až o 4 %. Pro Spojené státy by však i v tomto extrémním scénáři pokles nepřesáhl 1 %, což potvrzuje jejich strukturální odolnost. Dopady na malé otevřené ekonomiky a různé vyjednané pozice Zcela specifickou skupinu tvoří malé otevřené ekonomiky jako Singapur, Jižní Korea nebo Švýcarsko. Ty mají velmi úzké napojení na globální obchod, ale současně nedisponují politickou silou velkých hráčů. Pro ně se jako nejracionálnější strategie ukazuje nepřistupovat k odvetným clům nebo se připojit k širším celním koalicím. Pokud by dokázaly zaplnit mezery v dodavatelském řetězci vzniklé přerušením vztahů mezi USA a Čínou, mohly by se dokonce ocitnout v mírně výhodnější pozici než ve světě zcela volného obchodu. Rozdíly mezi jednotlivými zeměmi jsou však výrazné. USA zvýšily tarifní zatížení například na indické oblečení a brazilskou kávu o 50 %, na čínský hliník dokonce o 60 %. Největší negativní dopad tak dopadá právě na Čínu, Brazílii a Indii, které čelí kombinaci sektorových i recipročních cel. Oproti tomu Kanada a Mexiko zůstávají z velké části chráněny prostřednictvím výjimek v rámci USMCA, kde se cla mezi těmito zeměmi a USA významně nezvyšují. Evropská unie i Japonsko pak navzdory vysokým obchodním přebytkům s USA dokázaly uzavřít dohody, které jsou téměř stejně výhodné jako dohoda Spojeného království. Některé menší asijské ekonomiky – Malajsie, Thajsko a Vietnam – sice dohody uzavřely, ale stále čelí recipročním clům kolem 19–20 %. Jižní Korea vyjednala příznivější podmínky, avšak výměnou za výrazné investiční závazky. Švýcarsko patří k nejvíce postiženým partnerům USA, s tarify na úrovni 39 %. Zvýšení cel na průměr 16 % znamená, že pokud by dovozní struktura USA zůstala stejná jako v roce 2024, američtí dovozci by čelili dramatickému růstu nákladů. Podle modelu používaného Světovou obchodní organizací se očekává, že celkový dovoz USA do roku 2030 poklesne o 18 %, zatímco dovoz z Číny by se mohl propadnout téměř o 70 %. Kanada a Mexiko díky svému statutu partnerů v rámci USMCA zůstávají relativně stabilní. Tři scénáře vývoje obchodní války a jejich ekonomický dopad Vzhledem k tomu, že současná podoba cel stále není finální, máme pro vás tři hlavní scénáře vývoje: 1) Uvolnění napětí s ČínouUSA by zrušily 20% clo na fentanyl, ale zachovaly sektorová cla i 10% reciproční sazbu. Dopad na HDP USA by byl zmírněn na 0,5 %, zatímco Čína by ztratila jen asi 10 % svého exportu do USA. 2) Svět proti ČíněZbytek světa by uvalil cla na čínský export nadbytečných kapacit a Čína by reagovala odvetou. Tento scénář by pro USA opět znamenal pokles HDP o zhruba 0,5 %, Čínu by ale zasáhl až 4% pokles HDP do roku 2030. 3) „Pevnost Severní Amerika“USA, Mexiko a Kanada by vytvořily užší blok bez cel mezi sebou, ale dramaticky by zvýšily cla vůči všem ostatním. Pro Kanadu a Mexiko by šlo o nejméně příznivý výsledek – jejich HDP by se do roku 2030 snížilo o 1 %. Čína by trpěla také, protože by se uzavřela její dosavadní cesta do USA přes severoamerické partnery. Vyplývá z toho, že zatímco Spojené státy dokážou dopady výrazně zmírnit díky strukturální síle své ekonomiky, ostatní ekonomiky – zejména ty malé – musí přizpůsobovat své strategie mnohem pružněji. Jak malé otevřené ekonomiky zvládají globální obchodní chaos Model, který jsme pro vás připravili, počítá s dopady na ekonomiky jihovýchodní Asie, Tchaj-wanu, Jižní Koreje, Švýcarska, Norska, Islandu a Spojeného království. V porovnání s EU nebo Japonskem se jim v jednání s USA podařilo vyjednat méně příznivé podmínky, přesto některé sektory profitují z toho, že na polovodiče, elektroniku či léčiva nejsou uvalována americká cla. Pokud by USA slevily ze své tvrdé linie vůči Číně, malé otevřené ekonomiky by přišly o část příležitostí získat tržní podíl uvolněný čínským vývozem. V opačném případě, pokud by se svět obrátil proti Číně a tyto země by odmítly připojit se k celní koalici, mohly by dokonce získat – jako neutrální prostředníci mezi dvěma bloky. Tento přístup ovšem nese výrazná rizika amerických odvetných opatření. V situaci podobné scénáři „Pevnost Severní Amerika“ mohou malé otevřené ekonomiky minimalizovat své ztráty tím, že se vyhnou odvetným clům a zachovají otevřené trhy mezi sebou. V každém případě platí, že největší chybou by bylo sklouznout do spirály celních odvet, která obvykle vede jen k hlubším hospodářským ztrátám. Pro tyto ekonomiky – obrazně řečeno „opuštěné děti globalizace“ – bude v novém světě protekcionismu klíčová agilita, diplomatická obratnost a jistá dávka štěstí. Prosadí se ti, kteří pochopí, že stabilita už není samozřejmostí a že flexibilita je novou konkurenční výhodou.