Čínská ekonomika prochází obdobím, kdy se stále výrazněji ukazuje potřeba upravit dosavadní model založený na vysokém přebytku zahraničního obchodu. Podle bývalého člena výboru pro měnovou politiku Čínské lidové banky Liu Shijina je nezbytné, aby země v příštích letech více vyvažovala poměr mezi exportem a importem. Liu ve svém vystoupení zdůraznil, že současný přebytek je natolik vysoký, že vyžaduje zásadní přehodnocení obchodní strategie. Jak upozornil, Čína by měla zvýšit dovoz a platit za něj v jüanech, což by v praxi posílilo mezinárodní použití měny a zároveň vytvořilo stabilnější základ pro další hospodářský rozvoj. Liu připomněl, že obchodní přebytek země dosáhl v minulém roce přibližně 1 bilionu dolarů, což je číslo, které je v globálních měřítcích mimořádně vysoké. Podle něj by širší použití jüanu v mezinárodním obchodě zvýšilo jeho likviditu mimo hranice Číny a tím podpořilo dlouhodobý proces internacionalizace měny. Kromě toho by silnější jüan zvýšil kupní sílu čínských spotřebitelů při nákupu zboží v zahraničí, což je krok, který Peking považuje za důležitý pro posílení domácí poptávky. Rostoucí tlak ze zahraničí i domácí ambice přetvářejí ekonomické priority Ačkoli Liuovy výroky nepředstavují oficiální politiku, dobře odrážejí náladu v mezinárodním prostředí, kde sílí kritika velkého čínského obchodního přebytku. Francouzský prezident Emmanuel Macron nedávno varoval, že Evropská unie může přistoupit k „silným opatřením“, pokud Čína nezačne řešit rostoucí nerovnováhu vzájemného obchodu. Mezi těmito opatřeními mohou být i nová cla, která by zasáhla čínský export do Evropské unie. Čína si je rizik spojených s jednostranným modelem založeným na exportu dobře vědoma. Politbyro Komunistické strany nedávno označilo posílení domácí poptávky za hlavní ekonomickou prioritu pro rok 2026, přičemž cílem je snížit závislost země na zahraniční poptávce. V praxi to znamená podporovat spotřebu, investice a zlepšovat životní úroveň domácností, aby se růst ekonomiky opíral o diverzifikovanější a stabilnější zdroje. Dosavadní transformace však postupuje pomalu. Maloobchodní tržby v říjnu klesaly již pátý měsíc za sebou, což ukazuje, že domácí poptávka stále nedokáže plně nahradit zpomalující segmenty ekonomiky. Naopak export se znovu zrychlil, což posunulo obchodní přebytek zpět nad hranici 1 bilionu dolarů. Tento vývoj ukazuje, že Čína zatím nepřekonala strukturální závislost na zahraničních trzích. Úloha jüanu v globálním finančním systému V posledních letech zaujímá Čína stále odvážnější postoj k prosazování jüanu na mezinárodní scéně. To souvisí i s tím, že dolar jako globální rezervní měna čelí narůstajícím výzvám, včetně fiskálních problémů USA a sporů o nezávislost amerického Fedu. Čínské vedení vidí v této situaci příležitost, jak posílit roli jüanu, ale aby se tak stalo, musí být měna více využívána mimo Čínu nejen v obchodu, ale také ve finančním systému. Liu proto upozornil, že dalším krokem k internacionalizaci měny je rozšíření finančních produktů denominovaných v jüanech na offshore trzích. Patří sem zejména dluhopisy, akcie, fondy a různé deriváty. Zvýšení objemu těchto instrumentů by podle něj lépe odráželo význam čínské ekonomiky ve světovém měřítku a zároveň by spoluvytvářelo širší prostředí, ve kterém může jüan fungovat jako mezinárodní měna. Podle Liu je současný podíl jüanu na globálním finančním trhu stále příliš nízký ve srovnání s velikostí čínské ekonomiky. Aby se tento nepoměr vyrovnal, musí Peking aktivně podporovat vznik trhů a nástrojů, které umožní zahraničním investorům pracovat s jüanem stejně snadno, jako dnes pracují s dolarem nebo eurem. Jaký význam mají Liuova doporučení pro další vývoj čínské ekonomiky Liuova slova jsou důležitým signálem, protože pocházejí od člověka, který působil jako poradce výboru pro měnovou politiku PBOC v letech 2018–2024. Jeho pohled se může stát jedním z podkladů pro budoucí diskusi o tom, jak přetvořit čínský ekonomický model směrem k větší stabilitě a rovnováze. Tím spíše, že podporuje strategii, která je již v souladu s širšími cíli čínského vedení: podpořit domácí spotřebu, posílit roli jüanu a snížit tlak plynoucí ze současných nerovnováh. Klíčovou myšlenkou je, že rozumné zhodnocení jüanu a jeho širší použití by nebyly jen technickým krokem, ale součástí hlubší transformace. Silnější měna by podpořila kupní sílu domácností a umožnila Číně posunout se od modelu založeného převážně na exportu k ekonomice, která více těží z vnitřních zdrojů růstu. Tato změna je však běh na dlouhou trať, a jak ukazují poslední data, bude vyžadovat systematické úsilí a trpělivost.