Trumpova administrativa proto začíná hledat inspiraci v zahraničí, konkrétně v Austrálii, s cílem radikálně zlepšit systém spoření na stáří pro americké občany. Prezident Donald Trump během svého úterního vystoupení v Bílém domě překvapil novináře i odbornou veřejnost prohlášením, že jeho tým velmi vážně zvažuje implementaci důchodového programu podle australského vzoru. „Zvažujeme to velmi vážně,“ uvedl doslova prezident a dodal, že se jedná o dobrý plán, který u protinožců funguje velmi dobře. Pozornost washingtonských úředníků a ekonomických poradců se tak plně upřela na australský vlajkový program, který je ve světě známý pod názvem superannuation.Tento zájem není náhodný, neboť Spojené státy čelí rostoucím obavám o udržitelnost svého stávajícího systému. Diskuze o reformě přichází v době, kdy se hledají efektivní způsoby, jak zajistit finanční stabilitu pro stárnoucí populaci, a australský model nabízí unikátní kombinaci povinného spoření a tržního investování, která by mohla být pro USA atraktivní alternativou.Povinné příspěvky a princip fungování australského SuperannuationSystém superannuation, často zkráceně nazývaný prostě „super“, představuje páteř australského důchodového systému. Jeho základním principem je povinnost, která leží na bedrech zaměstnavatelů. Ti jsou ze zákona povinni financovat spořicí účty svých zaměstnanců. Tyto finanční prostředky nejsou ponechány ladem na běžných účtech, ale jsou aktivně investovány do vybraných fondů, známých jako super fondy. Klíčovým prvkem tohoto systému je, že naspořené peníze jsou uzamčeny až do odchodu do důchodu, což zabraňuje předčasnému utrácení a zajišťuje, že prostředky budou k dispozici v době, kdy je lidé budou nejvíce potřebovat.Výše těchto odvodů není zanedbatelná. Zaměstnavatelé musí do super fondů přispívat částkou, která odpovídá 12 % příjmu zaměstnance. Je důležité poznamenat, že tyto příspěvky financované zaměstnavatelem se vyplácejí navíc k pravidelnému příjmu, nejde tedy o strhávání peněz z dohodnuté čisté mzdy zaměstnance. Tento systém prošel dlouhým vývojem; v době zavedení moderní podoby programu v roce 1992 činila sazba pouhá 3 % a postupně se zvyšovala až na současnou úroveň. Zaměstnanci mají navíc možnost dobrovolně přispívat na svůj vlastní spořicí účet nad rámec povinných odvodů zaměstnavatele.Tim Jenkins, partner v konzultační společnosti Mercer, zdůraznil rigiditu a povinnou povahu tohoto systému. Podle jeho slov není možné se z programu odhlásit. Pokud je člověk zaměstnán, zaměstnavatel jednoduše musí odvádět stanovená procenta ze mzdy. Možnosti přístupu k těmto penězům před dosažením důchodového věku jsou velmi omezené, což zaručuje dlouhodobou akumulaci kapitálu. Díky tomu se australské super fondy staly čtvrtým největším fondem důchodového spoření na světě. Tento fakt je o to impozantnější, když uvážíme, že podle dat banky JPMorgan Chase je Austrálie až 55. největší zemí světa podle počtu obyvatel. Celková hodnota aktiv v systému superannuation dosahuje přibližně 4,5 bilionu australských dolarů, což je v přepočtu zhruba 3 biliony amerických dolarů. Peníze jsou spravovány profesionálními investory a alokovány do globálních aktiv od akcií po soukromý kapitál.Rozdíly mezi americkým modelem a sociálním zabezpečenímZásadní rozdíl mezi uvažovaným australským modelem a současnou americkou realitou spočívá v míře dobrovolnosti a struktuře odpovědnosti. Ve Spojených státech jsou důchodové programy sponzorované zaměstnavateli, jako je populární plán 401, volitelné. Tyto plány byly poprvé zavedeny v roce 1978 a záleží čistě na rozhodnutí zaměstnavatele, zda je nabídne, a zda bude přispívat stejnou částkou jako zaměstnanec. Neexistuje zde plošná povinnost v takovém rozsahu, jako je tomu u australského superannuation.Primárním pilířem pro důchodové příjmy v USA zůstává sociální zabezpečení , které bylo zavedeno již v roce 1935 za éry prezidenta Franklina Delana Roosevelta. Tento systém funguje na průběžném principu, kdy současní pracovníci platí sociální pojištění, které se shromažďuje do fondu a následně se přerozděluje mezi současné důchodce. Tento model se však dostává pod obrovský tlak. Vzhledem ke stárnutí americké populace a demografickým změnám rostou oprávněné obavy, že fondy sociálního zabezpečení stojí na vratkých základech. Prognózy varují, že pokud Kongres nepřijme patřičná opatření, sociální zabezpečení nebude schopno vyplácet plné dávky již v roce 2034.Australský program byl naproti tomu zaveden specificky proto, aby řešil problémy se stárnutím populace a klesající porodností. Tím, že nutí lidi spořit si na vlastní účty, efektivně odlehčuje finanční zátěž budoucím generacím. Úspěšnost tohoto přístupu potvrzují i mezinárodní srovnání. V prestižním žebříčku Mercer CFA Institute Global Pension Index pro rok 2025 je australský systém hodnocen vysokou známkou B+, zatímco Spojené státy zaostávají s hodnocením C+. I v Austrálii sice existuje vládní důchodový program jako záchranná síť, ale „super“ se stává hlavním nástrojem pro zajištění životní úrovně v penzi.Chcete využít této příležitosti?Politický kontext a výzvy implementace v USAZavedení systému podobného superannuation ve Spojených státech by nebylo jednoduchým úkolem. Není zcela jasné, zda by USA byly schopny takový program politicky a logisticky prosadit, zejména s ohledem na citlivost jakýchkoliv změn v důchodových plánech. Významnou roli hraje i rozdíl v měřítku – Austrálie má populaci čítající 27 milionů lidí, zatímco Spojené státy mají přibližně 343 milionů obyvatel, což představuje zcela odlišné výzvy pro správu a regulaci tak obrovského objemu kapitálu.Trumpova zmínka o tomto modelu však není v jeho administrativě ojedinělá. Zájem o australský systém projevují i další klíčoví představitelé. Ministr financí Scott Bessent například vystoupil v únoru na summitu o superannuation ve Washingtonu, D.C., kde veřejně chválil úspěch a robustnost tohoto programu. Důvodem může být i fakt, že australské super fondy jsou významnými investory do amerických aktiv, což vytváří přirozené ekonomické vazby mezi oběma zeměmi.Američtí úředníci jsou podle Matthewa Lindena, výkonného generálního ředitele pro strategii v Super Members Council, zaujati především silným nastavením australského systému. Oceňují zejména automatické platby, téměř univerzální pokrytí populace a přísná pravidla pro zachování úspor až do důchodu. Tyto faktory pomohly Australanům vytvořit úspory, které patří ke světové špičce, a pro americkou administrativu, hledající cestu z hrozící krize sociálního zabezpečení, představují lákavý vzor pro možnou reformu.