Zlato prožívá mimořádný rok, který se bez nadsázky zapíše do historických statistik finančních trhů. Futures na zlato obchodované v New Yorku letos vzrostly přibližně o 71 %, což znamená nejvyšší roční zhodnocení od roku 1979. Naposledy se žlutý kov nacházel v podobně silné růstové fázi v době, kdy byl prezidentem USA Jimmy Carter, svět čelil energetické krizi, inflace se vymkla kontrole a geopolitické napětí zásadně ovlivňovalo globální ekonomiku. Současná situace má s tehdejší dobou překvapivě mnoho společného. Mezinárodní obchod je narušen novými cly, pokračuje ruská válka proti Ukrajině, eskaluje napětí na Blízkém východě mezi Izraelem a Íránem a Spojené státy přistupují k zásahům proti ropným tankerům u pobřeží Venezuely. Kombinace geopolitických rizik, obav z inflace a vysoké nejistoty vytváří prostředí, ve kterém investoři znovu objevují tradiční bezpečné přístavy, mezi nimiž má zlato výsadní postavení. Zlato je dlouhodobě považováno za odolnou investici, která si dokáže uchovat hodnotu v době krizí, měnových otřesů i geopolitických konfliktů. Podle řady investorů plní klíčovou roli zejména v období, kdy klesá důvěra ve finanční systém nebo v stabilitu měn. Jak upozorňuje Joe Cavatoni z World Gold Council, nejistota zůstává jedním z hlavních rysů současné globální ekonomiky, a právě v takovém prostředí se zlato stává atraktivním strategickým nástrojem diverzifikace a zdrojem stability portfolia. Jednou z často zmiňovaných nevýhod zlata je skutečnost, že samo o sobě negeneruje žádný pravidelný výnos, na rozdíl od dluhopisů či dividendových akcií. Tento handicap však ztrácí na významu v prostředí klesajících úrokových sazeb. Když Federální rezervní systém USA snižuje sazby, výnosy státních dluhopisů obvykle klesají, čímž se snižují alternativní náklady držby zlata. Právě tento mechanismus sehrál v posledních měsících významnou roli při růstu ceny drahého kovu. Na začátku letošního roku se zlaté futures obchodovaly přibližně za 2 640 dolarů za trojskou unci. V průběhu roku však cena postupně akcelerovala a na konci prosince zlato poprvé v historii překonalo hranici 4 500 dolarů za unci. Podle analytiků JPMorgan Chase by růst nemusel být u konce, přičemž jejich výhled počítá s tím, že v roce 2026 by se cena zlata mohla dostat nad úroveň 5 000 dolarů za unci. Výkonnost zlata výrazně překonává tradiční akciové indexy. Zatímco letos zlato přidalo zhruba 71 %, index S&P 500 vzrostl přibližně o 18 %. Podobný obrázek nabídl i loňský rok, kdy zlato posílilo o 27 %, zatímco akciový benchmark zaznamenal růst kolem 24 %. Tento rozdíl znovu připomněl, že v určitých fázích ekonomického cyklu mohou drahé kovy sehrát dominantní roli. Růst cen zlata má pozitivní dopad nejen na investory, ale také na zlatníky a domácnosti vlastnící zlaté šperky. Zvýšený zájem je patrný i na maloobchodní úrovni, kde spotřebitelé skupují zlaté slitky a mince. Ještě významnější roli však hrají centrální banky, které v posledních letech nakupují zlato v rekordních objemech, přičemž v čele tohoto trendu stojí Čína. Podle Ulfa Lindahla ze společnosti Currency Research Associates je hlavním motivem těchto nákupů snaha snížit závislost na amerických aktivech, zejména na dolaru a amerických státních dluhopisech. Tento posun zesílil po roce 2022, kdy Západ zmrazil ruská dolarová aktiva, což vedlo řadu zemí k přehodnocení struktury svých devizových rezerv. Ole Hansen ze Saxo Bank upozorňuje, že současná vlna nákupů centrálních bank má hluboké geopolitické kořeny a představuje strukturální zdroj poptávky po zlatě, který může přetrvat řadu let. Podle dat World Gold Council centrální banky během posledních tří let nakoupily více než 1 000 tun zlata, což je výrazně nad průměrem předchozí dekády. Tento trend omezuje dostupnou nabídku na trhu a vytváří tlak na další růst cen. Silný růst zlata letos následovaly i další drahé kovy. Stříbro, platina i palladium zaznamenaly extrémní zhodnocení, což potvrzuje širší zájem investorů o celý sektor drahých kovů jako pojistku proti ekonomickým a fiskálním rizikům. Podle stratégů přispívají k tomuto vývoji také obavy z rostoucích vládních deficitů a dluhové zátěže, které zvyšují poptávku po aktivech vnímaných jako dlouhodobě stabilní.