Rozvoj umělé inteligence je v posledních letech nejčastěji spojován s výrobci čipů, výstavbou datových center a výkonnými výpočetními systémy. Růst umělé inteligence je stále více omezen dostupností a stabilitou elektrické energie Datová centra už dnes spotřebovávají významnou část světové elektřiny a jejich nároky rychle rostou Velké technologické firmy uzavírají dlouhodobé kontrakty s jadernými elektrárnami Jaderná energie se stává klíčovým pilířem další fáze rozvoje umělé inteligence Tyto segmenty skutečně dominují titulním stránkám ekonomických médií i investorským debatám. Při pohledu na širší souvislosti se však stále zřetelněji ukazuje, že další fáze růstu AI nebude limitována jen dostupností výpočetního výkonu, ale především energií, která je pro jeho provoz nezbytná. Datová centra a trénink pokročilých modelů umělé inteligence spotřebovávají enormní množství elektřiny. Podle Mezinárodní energetické agentury dnes datová centra představují přibližně 1,5 % celosvětové spotřeby elektřiny. Tento podíl navíc v posledních pěti letech rostl tempem kolem 12 % ročně. Základní scénář IEA počítá s dalším zrychlením růstu, až k úrovním okolo 30 % ročně. Jinými slovy, energetická infrastruktura se stává jedním z hlavních úzkých míst další expanze umělé inteligence. V tomto kontextu se do popředí dostává jaderná energetika, která nabízí kombinaci vysoké spolehlivosti, stabilního výkonu a nízkých emisí. Právě tyto vlastnosti z ní činí kandidáta na klíčový zdroj energie pro další etapu rozvoje AI. Rychle rostoucí energetická náročnost umělé inteligence Zatímco výroba čipů a výstavba datových center jsou technologicky i kapitálově náročné, jejich provoz je dlouhodobě závislý na stabilních dodávkách elektřiny. Datová centra nemohou fungovat s přerušovaným zdrojem energie a vyžadují nepřetržitý a předvídatelný výkon. To je zásadní rozdíl oproti mnoha jiným spotřebitelům elektřiny. Podle údajů amerického ministerstva energetiky dokážou jaderné elektrárny pracovat na plný výkon přibližně 92 % času, což z nich činí jeden z nejspolehlivějších zdrojů elektřiny vůbec. Zároveň tímto způsobem každoročně zabrání emisím zhruba 430 milionů tun oxidu uhličitého, což odpovídá provozu přibližně 95 milionů automobilů. Tyto parametry jsou klíčové pro technologické společnosti, které čelí nejen rostoucí poptávce po energii, ale i tlaku na snižování uhlíkové stopy. Rostoucí energetická náročnost AI tak vytváří strukturální problém, který nelze řešit pouze rozšiřováním stávajících zdrojů. Právě zde se jaderná energie začíná jevit jako praktické a škálovatelné řešení, které může růst AI podpořit bez výrazných kompromisů v oblasti spolehlivosti či emisí. Technologické firmy a návrat k jaderné energii Velké technologické společnosti si tento problém uvědomují a postupně upravují své dlouhodobé energetické strategie. Namísto spoléhání se výhradně na trh s elektřinou uzavírají dlouhodobé kontrakty s producenty jaderné energie nebo se podílejí na obnově a znovuzprovoznění starších jaderných elektráren. Významným příkladem je spolupráce společnosti Microsoft (MSFT) s firmou Constellation Energy (CEG) , největším producentem jaderné energie ve Spojených státech a zároveň jedním z největších výrobců bezemisní elektřiny. Microsoft si tuto společnost vybral jako partnera pro obnovu elektrárny Three Mile Island v Pensylvánii, která má po modernizaci fungovat pod názvem Crane Clean Energy Center. V rámci transakce v hodnotě 3 miliard dolarů se Microsoft zavázal odebírat elektřinu z této elektrárny po dobu 20 let. Projekt navíc podpořilo americké ministerstvo energetiky půjčkou ve výši 1 miliardy dolarů. Uvedení elektrárny do provozu se očekává v letech 2027 až 2028. Podobný přístup zvolila také společnost Alphabet (GOOG) , která spolupracuje s firmou NextEra Energy (NEE) . Cílem je znovuzprovoznění jaderné elektrárny Duane Arnold Energy Center v Iowě do roku 2029. Hodnota této transakce dosahuje 1,6 miliardy dolarů a Alphabet se zavázal odebírat elektřinu z elektrárny po dobu 25 let. Spolupráce má zároveň otevřít cestu k dalším projektům v oblasti jaderné energie napříč Spojenými státy. Zájem Alphabetu o energetickou infrastrukturu potvrzuje i jeho akvizice společnosti Intersect, zaměřené na energetickou infrastrukturu datových center, kterou firma v prosinci 2025 koupila za 4,75 miliardy dolarů v hotovosti. To naznačuje, že energetická soběstačnost se stává strategickým tématem technologických gigantů. Uran a palivový cyklus jako strategická výhoda Jaderná energetika však nestojí pouze na samotných elektrárnách. Klíčovou roli hraje také jaderné palivo, především uran. V této oblasti se do popředí dostává společnost Cameco (CCJ) se sídlem ve Vancouveru. Cameco je druhým největším producentem uranu na světě, hned po kazašském státním podniku Kazatomprom. V roce 2024 se podílela přibližně 17 % na globální produkci uranu, zatímco její hlavní konkurent z Kazachstánu dosahoval podílu kolem 19 %. Významnou konkurenční výhodou Cameco jsou především vysoce kvalitní zásoby uranu. Důl Cigar Lake je považován za nejkvalitnější uranový důl na světě a McArthur River za největší důl s vysoce kvalitním uranem. Vyšší kvalita znamená menší potřebu rafinace a efektivnější využití paliva. Dalším strategickým prvkem je 49% podíl Cameco ve společnosti Westinghouse, která vyrábí reaktor AP1000, považovaný za nejmodernější komerčně dostupný jaderný reaktor. Americká vláda navíc nedávno vyčlenila 80 miliard dolarů na pořízení několika nových reaktorů tohoto typu. Díky tomu má Cameco přístup k podstatné části celého jaderného palivového cyklu, od těžby až po technologii reaktorů. Jaderná energie jako tichý vítěz éry AI Při pohledu na celý ekosystém umělé inteligence je zřejmé, že čipy a datová centra představují jen jednu část rovnice. Bez dostatečného a stabilního zdroje energie by jejich další rozšiřování nebylo možné. Právě zde se rýsuje role jaderné energetiky jako tichého, ale zásadního beneficienta další fáze boomu AI. Rostoucí spotřeba elektřiny, tlak na snižování emisí a potřeba nepřetržitého provozu vytvářejí prostředí, ve kterém jaderná energie získává nový strategický význam. Spolupráce technologických gigantů s energetickými společnostmi, návrat k obnově starších elektráren i investice do palivového cyklu ukazují, že tento trend není krátkodobý. Další etapa rozvoje umělé inteligence tak nemusí být definována pouze rychlejšími čipy nebo většími modely, ale také tím, kdo dokáže zajistit energii potřebnou k jejich provozu. V tomto smyslu se jaderná energetika postupně posouvá z okraje debaty do jejího samotného středu.