Evropský bankovní sektor má za sebou mimořádně silný rok, který se do statistik zapíše jako jeden z nejlepších za několik desetiletí. Index Stoxx 600 Banks od začátku roku vzrostl téměř o 60 %, což znamená nejlepší výkonnost bankovních akcií v Evropě od roku 1997. Tento růst byl tažen kombinací silných hospodářských výsledků, stabilizace úrokového prostředí a rostoucího zájmu investorů o sektory, které nabízejí atraktivní ocenění mimo americké technologické tituly. Řada velkých evropských bank vykázala v průběhu roku nadprůměrné výsledky. Mezi nimi vynikly například HSBC a UBS, které ve třetím čtvrtletí překvapily trhy silnými zisky. Ještě výraznější pohyb zaznamenaly některé kontinentální banky – akcie Commerzbank nebo Société Générale za posledních dvanáct měsíců více než zdvojnásobily svou hodnotu. Podle Benjamina Goye, vedoucího evropského finančního výzkumu v Deutsche Bank, šlo o „vynikající rok“, přičemž klíčovým faktorem je velmi silná kapitálová pozice většiny evropských bank. Právě vysoká úroveň kapitálu je dnes jedním z hlavních témat, která si manažerské týmy přenášejí do roku 2026. Banky jsou podle analytiků nejen dobře kapitalizované, ale v mnoha případech disponují výrazným kapitálovým přebytkem. Zatímco v minulých letech byla hlavní prioritou obezřetnost a posilování rozvah, dnes se stále častěji řeší otázka, jak tento kapitál využít tak, aby dlouhodobě podpořil růst hodnoty pro akcionáře. Dosud byly nejčastější odpovědí zpětné odkupy akcií a vyšší dividendy, tedy kroky s relativně nízkým rizikem. Podle Goye se však v roce 2026 může pozornost výrazněji přesunout k neorganickému růstu, především k fúzím a akvizicím. Právě tato oblast byla v evropském bankovním sektoru téměř celé desetiletí utlumená. Nyní se ale podle analytiků vrací důvěra jak mezi vedením bank, tak mezi investory, což vytváří prostor pro nové transakce. Největší aktivitu lze očekávat především na domácích trzích. Vystupují zejména Itálie a Velká Británie, kde dominují takzvané „bolt-on“ transakce – menší akvizice, u nichž je riziko realizace nižší a potenciální synergie výraznější. Goy v této souvislosti zmínil několik bank, které by mohly být do konsolidačních procesů zapojeny, včetně Monte dei Paschi di Siena, Erste Group, Bank of Ireland a Barclays. Zvláštní pozornost se podle analytiků bude soustředit na oblasti takzvaných „továren na produkty“, tedy správu majetku, správu aktiv a pojišťovnictví. Tyto segmenty nabízejí stabilnější a diverzifikovanější zdroje příjmů, což je pro banky atraktivní zejména v prostředí, kde úrokové marže již nerostou tak rychle jako v minulosti. Přeshraniční fúze však zůstávají složitější kvůli vyšším regulačním a politickým rizikům a obvykle nižším synergiím. Kromě konsolidace podporují výhled sektoru i další faktory. Investiční stratégové upozorňují na pokračující růst objemu úvěrů a vkladů, což zvyšuje odolnost bank vůči případným výkyvům ekonomiky. Společnost RBC BlueBay Asset Management navíc poukazuje na to, že evropské banky profitují z širšího trendu diverzifikace portfolií globálních investorů, kteří hledají alternativy k drahým americkým technologickým akciím. Finanční sektor tak zažívá opakované přehodnocování směrem nahoru. Podle Sharon Bell z Goldman Sachs se evropské banky staly relativně konsensuálním investičním tématem, což ale nemusí být nutně negativní. Strmější výnosová křivka a očekávaný globální ekonomický růst by měly i v roce 2026 vytvářet příznivé prostředí. Zároveň jde o sektor, který se stále obchoduje s jednocifernými násobky P/E, což z něj činí atraktivní nástroj diverzifikace vůči koncentrovanému americkému trhu. Goy zároveň zdůrazňuje, že klíčovým zdrojem příjmů zůstávají čisté úrokové výnosy, doplněné rostoucími výnosy z poplatků. Evropské domácnosti si podle něj postupně zvykají více investovat na kapitálových trzích, což podporuje příjmy z oblasti správy aktiv a investičních služeb. To pomáhá bankám vyrovnávat se s prostředím stabilních sazeb, které udržuje Evropská Centrální Banka. Rok 2026 tak pro evropské banky nebude ani tak o otázce ziskovosti, jako spíše o strategii. Zda se kapitálový přebytek promění v další růst prostřednictvím akvizic, nebo zůstane primárně vracen akcionářům, bude klíčovým faktorem, který rozhodne o tom, zda si sektor dokáže udržet svou silnou dynamiku i v příštích letech.