Druhý prezidentský mandát Donalda Trumpa přinesl americkému bankovnímu sektoru paradoxní realitu. Americké banky profitují z deregulace navzdory osobním útokům Trumpa Trhy ignorují politický chaos, rozhodují zisky a kapitálová flexibilita Uvolnění dohledu zvyšuje návratnost kapitálu a podporuje bankovní akcie Investoři přijímají rizika výměnou za vyšší výnosy sektoru Akcie i zisky bank rostou, regulační prostředí se uvolňuje a investiční bankovnictví profituje z mírnějších antimonopolních pravidel. Zároveň však vrcholní manažeři velkých finančních domů čelí nepředvídatelným a osobním útokům prezidenta, které by v jiném období otřásly celým trhem. Wall Street si tak zvyká na prostředí, kde platí jednoduché pravidlo: výhody přicházejí spolu s cenou. V jediném týdnu Trump zažaloval JPMorgan Chase (JPM) a jejího generálního ředitele Jamieho Dimona, veřejně urazil šéfa Bank of America (BAC) Briana Moynihana a prosadil kroky, které vedly ke zdvojnásobení úrokových sazeb kreditních karet – klíčového zdroje zisků bank. Přesto trhy reagovaly vlažně. Akcie JPMorgan uzavřely mírně výše, v souladu s indexem S&P 500. Pro investory se zdá, že politický šum ustupuje tvrdým číslům. Deregulace jako motor růstu Z pohledu bank je Trumpova administrativa nejpřívětivější od finanční krize. Klíčové personální nominace do čela regulačních institucí – Michelle Bowman na dohled ve Fedu, Jonathan Gould do Úřadu pro kontrolu měny a Travis Hill do FDIC – signalizují posun směrem k benevolentnějšímu dohledu. Regulátoři v prvním roce druhého mandátu navrhli vyšší povolenou finanční páku, zmírnili část kritérií v zátěžových testech a zrušili některá doporučení omezující rizikovější úvěrování. Tyto změny banky vnímají jako obrácení éry „finanční represe“, která následovala po krizi. Reformy měly zvýšit stabilitu systému, podle bank ale zašly příliš daleko. Nynější uvolnění tak zvyšuje kapitálovou flexibilitu, podporuje výnosy a zlepšuje návratnost kapitálu. Trh to ocenil: bankovní akcie prudce posílily a sektor těží i z očekávání dalších úprav kapitálových požadavků v rámci implementace Basel III. Politická náhodnost jako daň Vedle ekonomických benefitů se však banky musejí vyrovnat s politickou náhodností. Jak upozorňuje profesor Anil Kashyap z University of Chicago Booth School of Business, nelze předvídat, co prezident řekne nebo udělá – a to komplikuje strategické plánování. „Máte podřízené, kteří táhnou za jeden provaz, což je pro banky dobré, ale nahoře je náhodnost,“ shrnuje. Žaloba prezidenta na největší banku země by jindy vyvolala šok. Nyní ji investoři téměř ignorovali. JPMorgan označila žalobu za neopodstatněnou; tvrzení se týká údajného politicky motivovaného uzavření účtů a „černé listiny“ klientů. Symbolika situace je výmluvná: Dimon byl pozván na Trumpovu akci v Davosu, ale odešel dříve – a následující den přišla žaloba. Bankéři si z toho berou poučení: držet se v pozadí. Výnosy rostou, pozornost ale doslova „bolí“ Wall Street dnes preferuje strategii nízkého profilu. „Nenacházejte se v novinách. Nenechte se často citovat,“ zní interní mantra. Důvod je zřejmý: pozornost může přinést politický tlak. Ministr financí Scott Bessent v Davosu otevřeně připomněl, že deregulace bankám zvýšila výnosy i úvěrovou kapacitu – a naznačil, že očekává vstřícnost při naplňování vládních priorit, například u omezení úroků kreditních karet. Banky proto zkoumají nové produkty v oblasti dostupnosti a spotřebitelských úvěrů. Jde o preventivní adaptaci: sladit komerční cíle s politickými očekáváními. Riziko spočívá v tom, že deregulace se může stát pákou nátlaku, pokud banky nebudou „spolupracovat“. Rovnováha, která nemusí vydržet Z krátkodobého pohledu se rovnice vyplácí. Akcie i zisky rostou, investiční bankovnictví profituje z uvolněného antimonopolního prostředí a kapitálové nároky se zmírňují. Z dlouhodobého hlediska však zůstává otázka, zda lze udržet stabilní rovnováhu mezi deregulací a politickou nepředvídatelností. Jak upozorňuje Kashyap, „v příštích několika letech budete mít tento meč nad hlavou“. Je příliš brzy hodnotit, zda budou banky s výsledkem spokojeny. Prozatím ale platí, že Wall Street se naučil žít s výpady, pokud jsou kompenzovány politikou, která podporuje zisky. Cena za tuto adaptaci je jasná: disciplinované mlčení, opatrná viditelnost a přijetí faktu, že nic není zadarmo.