Těžební sektor stojí na prahu potenciálně největší transakce své historie. Rio Tinto a Glencore jednají o největší fúzi v historii těžby Hlavním motivem spojení je strategická hodnota mědi Rozdílná firemní kultura a uhlí představují klíčová rizika Rio má do února rozhodnout, zda podá závaznou nabídku Skupina Rio Tinto potvrdila, že vede jednání o možné akvizici společnosti Glencore, která by vytvořila největší těžební společnost na světě s tržní hodnotou přesahující 200 miliard dolarů. Tyto rozhovory přicházejí zhruba rok poté, co předchozí pokus o dohodu mezi oběma firmami zkrachoval kvůli neshodám ohledně ocenění a struktury transakce. Podle vyjádření obou společností se nyní diskutuje o různých variantách spojení, včetně možnosti výměny akcií a sloučení vybraných nebo všech podniků. Trh na tuto zprávu reagoval okamžitě. Akcie Glencore (GLNCY) při otevření londýnské burzy vyskočily téměř o 10 % a dostaly se na nejvyšší úroveň za několik měsíců, zatímco akcie Rio Tinto (RIO) naopak oslabily, nejprve výrazně v Austrálii a následně i v Evropě. Tento rozdílný pohyb odráží typickou reakci investorů, kteří u cílové společnosti započítávají akviziční prémii, zatímco u kupujícího zohledňují integrační rizika a možné zadlužení. Pokud by se dohoda podařila, šlo by o vůbec největší transakci v těžebním průmyslu. Ten je v posledních letech poznamenán vlnou konsolidace, protože producenti surovin se snaží zajistit přístup ke strategickým kovům, zejména k mědi. Tento kov je považován za klíčový stavební kámen energetické transformace, elektromobility a rozvoje přenosových sítí. Cena mědi se navíc v posledních týdnech pohybuje poblíž historických maxim, což zvyšuje atraktivitu měděných aktiv a tlačí těžaře k agresivnějším akvizičním strategiím. Spojení Rio Tinto a Glencore by vytvořilo těžebního giganta, který by byl přímým konkurentem společnosti BHP Group, jež dlouhodobě drží pozici největšího těžaře na světě. Rio má v současnosti tržní kapitalizaci zhruba 137 miliard dolarů, zatímco Glencore je oceněna přibližně na 70 miliard dolarů. Rozdíl v ocenění obou firem je přitom jedním z klíčových bodů jednání a zároveň důvodem, proč se předchozí rozhovory v roce 2024 rozpadly. Od té doby se však situace změnila. Rio Tinto vyměnilo generálního ředitele a nový šéf společnosti Simon Trott se soustředí na snižování nákladů, zjednodušování struktury a vyšší kapitálovou disciplínu. Glencore naopak čelí tlaku investorů po slabším výkonu akcií v loňském roce a snaží se jasněji komunikovat svou dlouhodobou růstovou strategii, zejména v oblasti mědi. Generální ředitel Glencore Gary Nagle v zákulisí opakovaně naznačil, že spojení obou firem by dávalo strategický smysl, přestože rozdíl v ocenění se od minulého roku ještě prohloubil. Načasování jednání není náhodné. Poptávka po mědi nikdy nebyla vyšší a nabídka naráží na strukturální omezení. Výpadky v dolech, zpožďování nových projektů a snahy USA vytvářet zásoby kovu před případným zavedením dovozních cel vedly k prudkému růstu cen. Pro Rio by dohoda s Glencore znamenala výrazné posílení měděného portfolia, včetně získání podílu v chilském dole Collahuasi, který patří mezi nejbohatší ložiska mědi na světě a o který se Rio dlouhodobě zajímá. Zároveň by to pro Rio znamenalo snížení závislosti na železné rudě, jež stále tvoří podstatnou část jeho příjmů. Budoucnost tohoto trhu je však nejistá, protože stavební boom v Číně, který poptávku po železné rudě dlouhá léta podporoval, se postupně vyčerpává. Diversifikace směrem k mědi je proto z pohledu dlouhodobé strategie logickým krokem. Analytici nicméně upozorňují i na rizika. Glencore je jedním z největších světových producentů uhlí, z odvětví, z něhož Rio v minulosti záměrně vystoupilo. Kulturní rozdíly mezi oběma společnostmi jsou značné a otázkou zůstává, zda by Rio mělo zájem o všechna aktiva Glencore, včetně rozsáhlé obchodní divize a uhelného byznysu. Samotná Glencore již dříve zvažovala oddělení uhelné divize, avšak akcionáři se k tomuto kroku stavěli zdrženlivě. Podle britských pravidel pro převzetí má Rio Tinto čas do 5. února potvrdit, zda podá závaznou nabídku, nebo se z jednání stáhne na dobu šesti měsíců. Trh tak v následujících týdnech čeká období zvýšené nejistoty, které může výrazně zahýbat nejen akciemi obou společností, ale i celým těžebním sektorem.