Americký farmaceutický sektor vstoupil do nové fáze regulatorního napětí. Některé farmaceutické firmy mimo Trumpovy dohody usilují o vlastní vyjednání podmínek Největší obavy vyvolávají pilotní programy Medicare GLOBE a GUARD Uzavřené dohody se týkají hlavně Medicaid, který tvoří jen 10 % výdajů na léky Středně velké společnosti mají méně prostoru k vyjednávání než velcí hráči Některé společnosti, které nebyly zahrnuty do dohod prezidenta Donalda Trumpa o snížení cen léků v USA, podle šesti zdrojů z oboru aktivně hledají způsob, jak se do procesu zapojit. Jejich cílem je vyhnout se potenciálně zatěžujícím clům a novým systémům stanovování cen, které by mohly výrazně zasáhnout jejich byznysový model. Podle dvou lobbistů a dalších zdrojů z odvětví začaly tyto firmy kontaktovat své známé v Bílém domě a v Centru pro služby Medicare a Medicaid, aby si vyjednaly vlastní dohody. Jména konkrétních společností zveřejněna nebyla. Situaci navíc komplikuje fakt, že administrativní postup není zcela jasný – společnosti, které nedostaly dopis od Trumpovy administrativy, podle jednoho zdroje nevědí, jak mají dále postupovat. Mluvčí Bílého domu Kush Desai uvedl, že administrativa chce s každou farmaceutickou společností vyjednat dohody, které „významně sníží ceny léků pro americké pacienty“. To však zatím neznamená, že by všechny firmy měly rovný přístup k jednacímu stolu. Rozdělený sektor a otázka rovného zacházení Dosud uzavřelo dohody s vládou 16 z největších výrobců léků, včetně Pfizer (PFE) a Eli Lilly (LLY) . Tyto společnosti reagovaly na směrnice Trumpovy administrativy, které jim ukládaly snížit ceny. Řada dalších firem však kontaktována nebyla. Přibližně polovina společností zastupovaných největší farmaceutickou lobbistickou organizací PhRMA zůstává mimo rámec těchto dohod. Tato situace vyvolává otázky ohledně rovného zacházení v rámci sektoru. Globální ředitel farmaceutické divize Bayer Stefan Oelrich uvedl, že očekává, že i společnosti, které dopis nedostaly, budou mít možnost uzavřít podobné dohody jako jejich konkurenti. Podle něj by bylo velmi podivné, kdyby byly firmy posuzovány rozdílně jen na základě své velikosti. Napětí je patrné i mezi středně velkými výrobci. Jedenáct společností – včetně Alkermes (ALKS) , BioMarin (BMRN) , Incyte (INCY) a Alnylam (ALNY) – proto vytvořilo vlastní lobbistickou skupinu s názvem Midsized Biotech Alliance of America. Jejím cílem je mimo jiné reagovat na nové cenové iniciativy a prosazovat specifické zájmy menších a středně velkých hráčů. Generální ředitel společnosti Sanofi (SNY) Paul Hudson na konferenci JP Morgan Healthcare Conference v lednu upozornil na praktickou složitost situace. Pokud některé dohody vylučují budoucí vládní iniciativy v oblasti stanovování cen, může být podle něj obtížné nabídnout podobné podmínky širšímu okruhu firem. Hudson zároveň naznačil, že uzavírání desítek individuálních smluv může být administrativně i politicky náročné. Pilotní programy Medicare jako klíčové riziko Hlavní obavy firem se soustředí na nové pilotní programy Medicare GLOBE a GUARD. Ty by mohly stanovit ceny léků hrazených z programu Medicare ve velké části země podle principu mezinárodního srovnání. Pokud by ceny v USA převyšovaly úroveň v jiných vyspělých zemích, výrobci by museli poskytovat dodatečné slevy. To je zásadní rozdíl oproti již uzavřeným dohodám, které se týkají především programu Medicaid pro Američany s nízkými příjmy. Medicaid představuje pouze přibližně 10 % výdajů na léky v USA a v některých případech již dnes zahrnuje slevy přesahující 80 %. Dopad těchto dohod je proto relativně omezený. Naopak Medicare zahrnuje miliony Američanů ve věku 65 let a více. Zavedení cenového modelu ve stylu „nejvyšších výhod“ by znamenalo výrazně širší zásah a potenciálně citelný tlak na marže výrobců, kteří zatím dohodu s vládou nepodepsali. Specifickým problémem je také licencování léčiv do zahraničí. Někteří menší výrobci poskytli práva na prodej svých léků mezinárodním partnerům. Tito partneři nemají motivaci zvyšovat ceny na zahraničních trzích, což by při aplikaci mezinárodního cenového srovnání mohlo přinutit americké společnosti výrazně snížit ceny pro program Medicare. Strukturální nevýhoda středně velkých hráčů Středně velké farmaceutické společnosti se obávají, že budou v nové situaci znevýhodněny. Oproti velkým koncernům mají obvykle užší portfolio produktů. To znamená menší prostor pro strategické vyjednávání. Velcí hráči mohou v rámci širších dohod pracovat s kombinací více přípravků, zatímco menší firmy takovou flexibilitu nemají. Jeden z lobbistů farmaceutického průmyslu uvedl, že mnoho těchto společností se obává, že budou muset přijmout model, který funguje pro velké výrobce, ale není přizpůsoben realitě středně velkých firem. Pro ně může být cenový režim v rámci Medicare mnohem citlivější zásah než pro diverzifikované globální koncerny. Celý vývoj se odehrává na pozadí skutečnosti, že američtí pacienti platí za léky na předpis výrazně více než obyvatelé jiných vyspělých zemí – často téměř třikrát více. Politický tlak na snižování cen je proto silný a dohody jsou prezentovány jako krok ve prospěch pacientů. Pro firmy, které zatím zůstávají mimo rámec uzavřených smluv, však představuje současná situace zásadní nejistotu. Budou-li pilotní programy Medicare skutečně spuštěny v navržené podobě, mohou výrazně proměnit cenovou strukturu amerického trhu. Otázkou zůstává, zda administrativa nabídne širší, jednotné řešení, nebo bude pokračovat v individuálním vyjednávání. V každém případě je zřejmé, že sektor vstoupil do období, kdy se o podobě cen léků nebude rozhodovat jen v laboratořích a na trzích, ale především na úrovni regulatorní politiky. Pro investory i samotné výrobce tak bude klíčové sledovat, jak se vyvine vztah mezi vládou a těmi společnostmi, které zatím stojí mimo hlavní vlnu dohod.