Reálné čisté příjmy domácností v Česku se po dvou letech poklesu vrátily k růstu. Podle aktuálních dat Českého statistického úřadu se v roce 2024 zvýšily o 3 %. Tento posun znamená, že domácnosti si mohly za své peníze pořídit více zboží a služeb než v předchozím období, kdy jejich kupní sílu výrazně oslabovala vysoká inflace. Zlepšení reálných příjmů ale neznamená, že by se ekonomická situace všech skupin obyvatel výrazně proměnila. Pod hranicí příjmové chudoby zůstává téměř desetina populace a rozdíly mezi hrubými a čistými příjmy se dále prohlubují. Data tak ukazují obraz postupné stabilizace, nikoli plošného zlepšení životní úrovně. Růst reálných příjmů po dvou letech poklesu Rok 2024 přinesl obrat po dvou předchozích letech, kdy české domácnosti čelily silným inflačním tlakům. Právě inflace tehdy výrazně snižovala kupní sílu příjmů. Nynější růst o 3 % znamená, že příjmy po započtení cenového vývoje skutečně posílily. Podle zástupkyně ČSÚ Táni Dvornákové si díky tomu domácnosti mohly dovolit více nákupů než v období vysoké inflace. Tento posun je důležitý zejména proto, že reálné příjmy lépe odrážejí skutečnou životní úroveň než samotné nominální částky. Statistika vychází ze zjišťování životních podmínek domácností, které ČSÚ provádí každoročně na jaře. Do posledního šetření se zapojilo 8500 domácností. Ukazatele většinou zachycují stav předminulého roku a jara roku předchozího, což znamená, že poskytují strukturovaný pohled na vývoj v čase, nikoli jen krátkodobý výkyv. Obrat v příjmech tak přichází po období, které bylo pro rozpočty domácností mimořádně náročné. Růst reálných příjmů naznačuje určité uvolnění tlaku na kupní sílu, ale sám o sobě nevypovídá o rovnoměrném rozložení tohoto zlepšení mezi obyvatelstvem. Rozdíl mezi hrubými a čistými příjmy se prohlubuje Vedle růstu reálných příjmů upozorňují statistici také na pokračující rozevírání nůžek mezi hrubými a čistými příjmy. V roce 2024 se nominální hrubé příjmy domácností zvýšily o 6,4 %, zatímco čisté příjmy vzrostly o 5,4 %. Za tímto rozdílem stojí vyšší odvody a progresivní zdanění. Část růstu hrubých příjmů se tak nepřelévá přímo do disponibilních prostředků domácností, ale odchází ve formě daní a povinných odvodů. Pro rozpočty rodin je proto rozhodující právě čistý příjem, nikoli částka před zdaněním. Průměrný čistý příjem na osobu dosáhl 293 853 korun ročně. Meziročně to představuje nárůst o 15 180 korun. V měsíčním vyjádření připadalo na jednoho člena domácnosti 24 488 korun čistého. Zajímavý je i pohled na medián. V polovině českých domácností přesahoval roční čistý příjem na osobu 282 801 korun. To ukazuje, že část domácností se pohybuje pod průměrem, zatímco jiná část jej převyšuje, což potvrzuje existenci příjmových rozdílů napříč populací. Příjmová chudoba zůstává téměř beze změny Navzdory růstu příjmů zůstává míra příjmové chudoby prakticky stejná jako v předchozím roce. Podle dat ČSÚ činí 9,6 % obyvatel. V absolutním vyjádření se týká přibližně jednoho milionu lidí v Česku. Příjmovou chudobou je ohrožen ten, jehož příjem nedosahuje 60 % mediánu čistého příjmu. Hranice chudoby se v posledním sledovaném období zvýšila. U jednotlivce vzrostla o 927 korun na 19 090 korun. U dvou dospělých činila 28 635 korun, což je o 1391 korun více než dříve. U samoživitele s dítětem do 13 let dosahovala hranice 34 362 korun, tedy o 1669 korun více než v předchozím roce. Přestože se tyto limity posunuly, samotná míra ohrožení zůstala téměř nezměněná. Podle Simony Měřinské z ČSÚ to znamená, že zvýšení příjmů a posun hranic chudoby se z velké části vyrovnaly. Jinými slovy, růst příjmů sice nastal, ale nevedl k výraznému snížení podílu lidí ohrožených chudobou. Celkový obrázek tak ukazuje ekonomiku, ve které se příjmy domácností po inflačním šoku stabilizují, ale sociální rozdíly přetrvávají. Část domácností si polepšila, jiná část zůstává na hraně příjmové udržitelnosti. Data ČSÚ proto vypovídají spíše o postupné normalizaci než o zásadním zlepšení životních podmínek.