Americká ekonomika se v únoru 2026 nachází ve fascinujícím, ale zároveň znepokojivém bodě. Zatímco hrubý domácí produkt (HDP) vykazuje mimořádnou sílu, tradiční motor růstu – trh práce – začíná vysílat varovné signály. Lednová zpráva o zaměstnanosti sice na první pohled překvapila vytvořením 130 000 nových pracovních míst, což bylo téměř dvojnásobek očekávání, ale hlubší analýza dat odhaluje mnohem křehčí realitu. Revize čísel za předchozí měsíce a celkový vývoj v roce 2025 naznačují, že dochází k hlubokému rozpojení mezi hospodářským výkonem a ochotou firem najímat nové zaměstnance. Tento trend, často označovaný jako „bezpracný růst“, by mohl být tentokrát delší a důslednější než kdykoliv v minulosti. Tři katalyzátory rozpojení mezi růstem a zaměstnaností Současná situace, kdy ekonomika ve třetím čtvrtletí expandovala o úctyhodných 4,4 % a odhady pro čtvrté čtvrtletí hovoří o růstu kolem 3,7 %, je poháněna třemi hlavními faktory. Prvním z nich je fenomén, který ekonomové nazývají „AI front-running“. Firmy začínají adaptovat své pracovní postupy v očekávání masivního nasazení umělé inteligence. Místo aby čekaly na plnou implementaci, začínají optimalizovat své týmy již nyní. Druhým faktorem je konec éry „hromadění práce“. Po období let 2021–2022, kdy firmy nabíraly každého dostupného pracovníka, je nyní patrný opačný trend. I přes restrikce v imigraci, které omezují nabídku sil, se korporace nebojí propouštět. Třetím katalyzátorem je pak všeobecná nejistota ohledně hospodářské politiky a budoucího výhledu, která slouží jako brzda pro vytváření dlouhodobých pracovních pozic. Zdroj: Shutterstock Historie sice podobná období zná – například nástup automatizace úřadů v 90. letech nebo vlnu offshoringu po roce 2000 – ale tehdy k nim docházelo v raných fázích zotavení z recese. Dnes k tomuto rozpojení dochází uprostřed období robustního růstu. To naznačuje, že strukturální změny jsou hlubší. Index oznámených propouštění dosáhl v únoru 2026 nejvyšších úrovní od roku 2009 a počet volných pracovních míst se propadl na minima z roku 2020. Poměr volných míst k počtu nezaměstnaných klesl pod hranici 1,0, což znamená, že vyjednávací síla se definitivně vrací od zaměstnanců k majitelům kapitálu. Rizika labor-cost minimizace a společenské dopady Nebezpečným rysem současného vývoje je mentalita mnoha manažerů v přístupu k umělé inteligenci. Příliš mnoho exekutivců uvažuje o AI primárně jako o nástroji pro minimalizaci mzdových nákladů – tedy jak udělat stejný objem práce s méně lidmi. Tento přístup zcela pomíjí produktivní potenciál AI, který spočívá v tom udělat více s existující pracovní silou skrze zvyšování jejich schopností. Pokud převládne strategie úspor na lidech, může to vést k prohloubení příjmové a majetkové nerovnosti. V ekonomice, kde je dostupnost bydlení a základních potřeb již nyní velkým sociálním tématem, by další oslabování trhu práce mohlo podkopat spotřebu domácností s nízkými příjmy, která je přitom klíčovým pilířem celkového růstu. Zdroj: Shutterstock Tento vývoj staví do obtížné situace také americkou centrální banku, Federal Reserve (Fed). Ta čelí stále ostřejšímu konfliktu mezi dvěma částmi svého mandátu: zajištěním maximální zaměstnanosti a udržení cenové stability. Pokud bude ekonomika dál silně růst a generovat inflační tlaky, Fed bude muset držet sazby vysoko, což však dále podkope slábnoucí trh práce. Politický a společenský tlak na centrální bankéře tak v roce 2026 pravděpodobně dosáhne nových maxim, zatímco budou hledat křehkou rovnováhu v prostředí, které se vymyká historickým tabulkám. Budoucnost práce v roce 2026 a dále Nacházíme se teprve na začátku adopce AI a robotika i kvantové výpočty jsou stále víceméně za rohem. To naznačuje, že současné rozpojení růstu od zaměstnanosti není jen dočasným výkyvem, ale trvalým stavem, který může v příštích letech spíše akcelerovat. Bez holistických opatření ze strany soukromého sektoru i státu hrozí, že se ekonomika naučí růst bez potřeby tolika pracovníků. Výzvou pro zbytek roku 2026 proto nebude jen udržení růstu HDP, ale především zvládnutí sociálních a politických rizik spojených s transformací trhu práce. Čtyři nejnebezpečnější slova v ekonomii – „tentokrát je to jiné“ – se v tomto případě mohou ukázat jako mrazivě přesná předpověď.