Prezident Donald Trump během svého projevu o stavu Unie pronesl vášnivou obhajobu americké ekonomiky. Makroekonomická data ukazují silnou americkou ekonomiku Voliče více než růst zajímá dostupnost každodenního života Nízkopříjmové domácnosti zaostávají navzdory dobrým statistikám Trumpova rétorika rizikuje dojem odtržení od reality Tvrdil, že inflace prudce klesá, příjmy rychle rostou a ekonomika „burácí jako nikdy předtím“. I když byla tato slova plná nadsázky, základní teze je správná: americká ekonomika je v dobré kondici. Problém však spočívá jinde. Trump se soustředí na makroekonomickou sílu, zatímco voliči řeší především dostupnost každodenního života. Většinu Američanů nezajímají zkratky typu GDP, CPI nebo PCE. Nerozhodují se podle grafů růstu ani statistik inflace. Rozhodují se podle toho, zda se bojí o práci a zda dokážou zaplatit potraviny, bydlení, zdravotní péči, splátky auta, školné nebo péči o děti. Právě tyto položky totiž dál zdražují, i když celkový obraz ekonomiky vypadá dobře. Trump sice naznačil, že je potřeba „znovu učinit Ameriku dostupnou“, a představil některé návrhy, jak finanční tlak na domácnosti zmírnit, většina jeho projevu se ale nesla ve znamení amerického výjimečného postavení, chvály vlastních ekonomických výsledků, nízké inflace a silných zahraničních investic. Zároveň obvinil svého předchůdce z toho, že ekonomiku zničil, a prohlásil, že jeho administrativa ji zachránila. Ironií je, že velmi podobná slova zazněla už dříve. Tvrzení o ekonomice, která je „závistí celého světa“, totiž nepochází z letošního projevu, ale ze Stavu Unie v roce 2024, který přednesl tehdejší prezident Joe Biden – a přesto o několik měsíců později volby prohrál. Síla americké ekonomiky na papíře Z čistě ekonomického pohledu má Trump pravdu v mnoha bodech. Vývoj zaměstnanosti, mezd, spotřebitelských výdajů i inflace působí stabilně a v některých ohledech pozitivně. Akciový trh se drží blízko historických maxim a celkový výkon ekonomiky zůstává solidní. Americká ekonomika v roce 2025 vzrostla o 2,2 %, což odpovídá tempu robustního růstu z předchozích tří let. Ke konci roku sice došlo ke zpomalení, ale výraznou roli v tom sehrála nejdelší vládní uzávěra v historii, která zabrzdila aktivitu, jež by se měla v dalších měsících dohnat. Rok 2025 nebyl pro trh práce ideální, přesto zůstává nezaměstnanost nízká. Silnější než očekávaný nábor zaměstnanců v lednu navíc naznačuje, že rok 2026 by mohl být z hlediska tvorby pracovních míst výrazně lepší. Inflace se po kolísavém vývoji v roce 2025 znovu dostává na sestupnou trajektorii a růst mezd již téměř tři roky převyšuje inflaci, což teoreticky zvyšuje kupní sílu domácností. Tyto ukazatele dohromady vytvářejí obraz ekonomiky, která je strukturálně zdravá a odolná. Jenže právě zde vzniká rozpor mezi statistikami a každodenní realitou voličů. Dostupnost jako skutečný politický problém Z pozitivních ekonomických trendů těží především bohatší Američané. Nízkopříjmové domácnosti naopak stále častěji zjišťují, že jim systém ujíždí. Tento K-shaped vývoj, kdy se část společnosti posouvá nahoru a jiná stagnuje nebo chudne, není nový, ale v posledních letech se výrazně prohloubil. Zásadní roli v tom hraje zamrzlý trh s bydlením. Lidé, kteří vlastní nemovitost – zejména ti, kteří během pandemie refinancovali hypotéky za historicky nízké sazby – jsou na tom obecně lépe. Naopak ti, kteří dnes hledají dostupné bydlení, často narážejí na neřešitelný problém. Nabídka je omezená, ceny vysoké a nájmy dál rostou. Další tlak přichází ze strany základních životních potřeb. Ceny nezbytností vzrostly a omezené sociální služby situaci nejzranitelnějších domácností nijak neulehčují. Výsledkem jsou rostoucí delikvence a zvyšující se počet lidí, kteří jsou se splátkami svých úvěrů více než tři měsíce pozadu. Trump obvinil demokraty z inflační krize, během níž ceny za Bidenova období vzrostly o více než 20 %. Zároveň ale hájil vlastní cla, která podle konzervativně orientované Tax Foundation zvýšila průměrné daňové zatížení americké domácnosti o 1 000 dolarů za loňský rok. Po nedávném rozhodnutí Nejvyššího soudu, který většinu těchto cel označil za nelegální, Trump reagoval ostře a okamžitě oznámil snahu zavést nová cla jinými cestami. Ačkoliv cla nezpůsobila cenový šok v rozsahu, jakého se mnozí obávali, patří k jeho nejméně populárním politikám a představují zranitelné místo před blížícími se volbami do Kongresu. Co Trump navrhuje a proč to nestačí Na začátku roku 2026 Trump představil sérii návrhů zaměřených na dostupnost a během projevu je dále rozšířil. Zmínil například penzijní plán pro Američany bez přístupu k systému 401(k) a požadavky, aby technologické firmy pomáhaly kompenzovat vyšší ceny elektřiny způsobené rostoucí spotřebou datových center pro AI. Upozornil také na již zavedená opatření, jako jsou daňové škrty, Trump Accounts pro novorozence nebo kroky ke snížení cen některých léků na předpis. Problémem je, že účinnost těchto opatření je zatím nejasná a jejich dopad se projeví až s časovým odstupem. Navíc prezident často odbočuje od hlavního sdělení a věnuje se tématům, která s ekonomickou dostupností přímo nesouvisí, například imigrační politice nebo neprokázaným tvrzením o volebních podvodech. Situaci nepomáhá ani to, že Trump v minulosti označil problém dostupnosti za „hoax“ a za bitvu, kterou už vyhrál. Jeho optimistické slogany o silné ekonomice tak u mnoha voličů narážejí na realitu plných nákupních košíků a vysokých účtů. Výsledkem je dojem odtrženosti od skutečných starostí lidí – přesně ten, který v roce 2024 nepomohl ani Bidenovi.