Historická data za posledních padesát let jasně ukazují, že společnosti trvale zvyšující své dividendy generují více než dvojnásobné zhodnocení oproti firmám bez výplaty zisku. Fond Global X SuperDividend láká na téměř sedmiprocentní výnos, avšak kvůli škrtům u klíčových firem a poklesu hodnoty aktiv dlouhodobě zaostává za trhem. Strategie ETF Schwab U.S. Dividend Equity, která filtruje sto nejkvalitnějších akcií s důrazem na finanční zdraví, dosahuje od svého založení průměrného ročního růstu přes 13 %.   Historická data odhalují propastný rozdíl ve výkonnosti Investování do akcií, které pravidelně vyplácejí podíly na zisku, představuje jednu z nejmocnějších a nejspolehlivějších strategií pro budování dlouhodobého bohatství. Analýza tržního chování za uplynulé půlstoletí odhaluje naprosto propastný rozdíl mezi společnostmi, které se o své zisky dělí s akcionáři, a těmi, které tak nečiní. Podle rozsáhlých dat shromážděných výzkumnými společnostmi Ned Davis Research a Hartford Funds dokázal průměrný plátce dividendy v rámci hlavního amerického indexu S&P 500 (^GSPC) překonat firmy bez výplaty zisku více než dvojnásobně. Konkrétní čísla hovoří jasně, když tyto společnosti dosáhly anualizovaného celkového výnosu 9,2 %, zatímco neplátci se museli spokojit s pouhými 4,3 %. Při hlubším ponoru do struktury těchto dat se však ukazuje ještě zásadnější investiční nuance. Nejlepších historických výsledků nedosahovaly akcie s nejvyššími výplatami, nýbrž ty podniky, které dokázaly své dividendy systematicky a dlouhodobě navyšovat. Tato elitní skupina firem vygenerovala investorům špičkový průměrný roční výnos ve výši 10,2 %. Na opačném konci spektra se naopak ocitly společnosti, které byly nuceny své dividendy omezit nebo zcela zrušit. Tyto takzvané dividendové pasti přinesly svým akcionářům vysoce neuspokojivé výsledky v podobě záporného anualizovaného výnosu na úrovni -0,9 %. Z těchto tvrdých dat vyplývá naprosto jednoznačné ponaučení pro každého účastníka trhu. Úspěšná správa portfolia vyžaduje zaměření na burzovně obchodované fondy, které preferují udržitelný dividendový růst, a naopak striktní vyhýbání se nástrojům, jež jsou naplněny společnostmi s vysokým rizikem budoucích škrtů. Past extrémních výnosů a mizející kapitál Typickým příkladem instrumentu, který na první pohled působí lákavě, ale skrývá v sobě značná rizika, je Global X SuperDividend U.S. ETF (DIV) . Tento fond orientuje svou strategii výhradně na padesát amerických akcií s tou absolutně nejvyšší mírou dividendového výnosu. Na papíře nabízí tento fond poměrně širokou expozici napříč všemi tržními sektory, přičemž největší, dvacetiprocentní váhu zde zaujímá energetika. Během uplynulých dvanácti měsíců doručil investorům ohromující distribuční výnos blížící se hranici 7 %. Tato hodnota je několikanásobně vyšší než průměrný dividendový výnos širšího trhu, který se pohybuje pouze kolem 1,2 %. K atraktivitě fondu pro vyznavače pasivního příjmu navíc přispívá i fakt, že své distribuce vyplácí na měsíční bázi. Za těmito oslnivými čísly se však skrývá fundamentální slabina. Akcie s ultra vysokým výnosem čelí nepoměrně většímu riziku snížení výplat než konzervativnější tituly. Názorným příkladem z portfolia fondu je chemický gigant LyondellBasell (LYB) . Tato společnost se mohla pyšnit vůbec nejvyšším dividendovým výnosem v celém hlavním americkém indexu, avšak pouze do chvíle, než letos přistoupila k drastickému snížení své výplaty o celých 50 %. Další komplikací je přítomnost firem s vysoce volatilními zisky. Patří mezi ně například přední producent vajec Cal-Maine Foods (CALM) , jehož dividendová politika je variabilní. Výplata této společnosti klesla v každém z posledních tří čtvrtletí, přičemž v minulých letech se dokonce objevilo hned několik kvartálů, kdy firma nevyplatila akcionářům vůbec nic. Zaměření fondu na maximalizaci okamžitého výnosu za každou cenu se tak v dlouhodobém horizontu hrubě nevyplácí. Od svého založení v roce 2013 dosáhl fond průměrného ročního zhodnocení pouhých 3,9 % a podobně slabá, nízká až střední jednociferná čísla vykazuje i v jednoletém, tříletém, pětiletém a desetiletém horizontu. Hodnota samotných podkladových aktiv neustále klesá, což spolehlivě maže podstatnou část přijatých příjmů. Kvalita a udržitelný růst jako klíč k úspěchu Zcela opačný, a historicky mnohem úspěšnější přístup, reprezentuje Schwab U.S. Dividend Equity ETF (SCHD) . Tento fond si klade za cíl investovat do stovky nejkvalitnějších dividendových titulů na trhu. Jeho strategie je založena na přesném sledování indexu Dow Jones U.S. Dividend 100. Tento benchmark nehledí pouze na hrubý výnos, ale podrobuje společnosti přísnému filtru, který zkoumá pětileté tempo růstu dividend a celkovou finanční sílu rozvah. Výsledkem tohoto pečlivého výběru je portfolio složené ze silných společností, které své výplaty stabilně zvyšují. Průměrná firma v tomto fondu nabízí aktuální výnos přesahující 3 % a během posledních pěti let dokázala svou dividendu navyšovat ohromujícím anualizovaným tempem přes 8 %. Tato dynamika růstu výrazně překonává průměr širšího trhu, jehož tempo růstu dividend se pohybuje pouze kolem 5 %. Kvalitu výběru podtrhuje i největší pozice fondu, kterou je zbrojní a technologický gigant Lockheed Martin (LMT) . Tato korporace se může pochlubit nepřerušenou sérií zvyšování dividend trvající úctyhodných 23 let. Odměnou za toto striktní zaměření na kvalitu a růst je pro investory vynikající historická výkonnost. V obdobích jednoho, tří, pěti i deseti let doručil tento fond anualizovaný celkový výnos přesahující 11 %. Od svého spuštění v roce 2011 se pak průměrné roční zhodnocení drží na fantastické úrovni 13,3 %. Při současném anualizovaném výnosu 3,3 % za posledních dvanáct měsíců tak fond nabízí dokonalou rovnováhu. Kombinuje atraktivní průběžný příjem s robustním potenciálem pro celkový růst kapitálu. Právě tento přístup prokazuje, že odolání pokušení extrémních výnosů a sázka na fundamentální sílu je tou správnou cestou k úspěchu na akciových trzích.