Americký prezident Donald Trump naznačil možný odklad plánovaného summitu se Si Ťin-pchingem, dokud Peking nepomůže odblokovat Hormuzský průliv. Ačkoliv Washington tvrdí, že Čína z oblasti odebírá 90 % své ropy, reálná data ukazují výrazně nižší závislost díky dlouhodobé diverzifikaci zdrojů. Napětí před očekávanou schůzkou eskaluje také kvůli novým americkým vyšetřováním ohledně nadbytečných kapacit, což čínské ministerstvo obchodu ostře kritizuje.   Geopolitický tlak a osud klíčového summitu Americký prezident Donald Trump vyslal směrem k Pekingu nekompromisní signál. Jeho ostře sledovaná cesta do Číny, která se měla uskutečnit na přelomu března a dubna, čelí reálnému riziku odkladu. Washington se totiž rozhodl využít diplomatickou váhu tohoto setkání jako nástroj nátlaku. Hlavním cílem Bílého domu je přimět asijskou velmoc k aktivní pomoci při znovuotevření strategického Hormuzského průlivu. Tento krok podle analytiků podtrhuje obnovené ohnisko napětí ve velmi křehkých bilaterálních vztazích mezi oběma globálními hegemony. V nedělním rozhovoru pro deník Financial Times šéf Bílého domu jasně deklaroval svá očekávání. Předpokládá, že Peking pomůže odblokovat klíčovou námořní trasu ještě předtím, než americká delegace vůbec odcestuje na summit s čínským lídrem Si Ťin-pchingem. Původní termín schůzky byl stanoven na 31. března až 2. dubna. Prezident Trump ovšem zdůraznil, že zbývající dva týdny do plánovaného setkání představují „dlouhou dobu“. Washington podle jeho slov požaduje naprostou jasnost a konkrétní kroky ještě před odletem. Bez bližších podrobností o novém harmonogramu tak otevřeně připustil možnost zpoždění celé diplomatické mise. Tato ostrá rétorika přichází v mimořádně citlivou dobu. Americký ministr financí Scott Bessent se právě v Paříži setkal se svým čínským protějškem Che Li-fengem, aby projednali detaily chystaného summitu. Čínská strana přitom dosud oficiální termíny nepotvrdila, což je v souladu s její tradiční praxí oznamovat podobné události až těsně před jejich začátkem. Pokud by se návštěva uskutečnila, šlo by o první cestu amerického prezidenta do Číny od Trumpova posledního pobytu během jeho prvního funkčního období v roce 2017. Setkání navíc následuje pouhých pět měsíců po schůzce obou lídrů v jihokorejském Pusanu. Právě v Pusanu se obě strany dohodly na ročním příměří v probíhající obchodní válce. Tento konflikt v loňském roce vygradoval do podoby odvetných cel, která se krátkodobě vyšplhala až na trojciferné hodnoty. Čínský nejvyšší diplomat Wang I ještě začátkem tohoto měsíce sebevědomě tvrdil, že agenda pro nadcházející výměnu názorů je již pevně stanovena. Ropná matematika a skutečná čínská zranitelnost Zásadním argumentem americké administrativy je energetická bezpečnost. Během nedělního letu na palubě Air Force One prezident Trump prohlásil, že Čína získává přibližně 90 % své ropy právě přes Hormuzský průliv. Tímto tvrzením se snažil rámovat případnou spolupráci Pekingu jako záležitost jeho vlastního existenčního zájmu. Hormuzský průliv představuje absolutně klíčové hrdlo globálního obchodu. Každý den jím protéká zhruba pětina celosvětových dodávek strategické suroviny, jakou je Ropa (CL=F) . Bílý dům proto apeluje na řadu evropských i asijských států, aby se aktivně zapojily do řešení této námořní krize. Detailní pohled na tvrdá data však naznačuje poněkud odlišnou realitu. Čínská lidová republika může být vůči současnému uzavření průlivu mnohem odolnější, než jak implikují komentáře z Washingtonu. Peking totiž nenechal nic náhodě a na podobné scénáře se dlouhodobě připravoval. Během uplynulých dvou desetiletí Čína masivně investovala do diverzifikace svých energetických zdrojů. Současně s tím vybudovala rozsáhlé strategické rezervy, které mají za cíl zmírnit ekonomický dopad jakéhokoliv dlouhodobějšího výpadku v dodávkách. Podle Rushe Doshiho, ředitele China Strategy Initiative při Radě pro zahraniční vztahy, tvoří námořní dovoz ropy přes Hormuzský průliv v současnosti méně než polovinu celkových čínských dodávek. Tento fakt výrazně oslabuje americkou vyjednávací pozici založenou na hrozbě energetického kolapsu. Analytici ze společnosti Nomura Holdings, Inc. (NMR) navíc odhadují, že toky černého zlata přes tento kritický bod představují pouhých 6,6 % celkové energetické spotřeby asijské velmoci. Reálná zranitelnost čínské ekonomiky je tak podstatně nižší, než by se mohlo na první pohled zdát. Situaci dále dokreslují satelitní snímky sledované námořními výzkumnými firmami. Tyto údaje prokazují, že Írán nadále plynule dodává obrovské množství surové ropy do Číny, a to i navzdory konfliktu, který v regionu vypukl koncem minulého měsíce. Obchodní válka nabírá na obrátkách před summitem S blížícím se termínem klíčového summitu v Pekingu je zřejmé, že obě strany záměrně stupňují vzájemný tlak. Spojené státy americké v uplynulých dnech zahájily rozsáhlá obchodní vyšetřování, která se dotýkají širokého spektra zemí. Hlavním předmětem těchto amerických sond jsou údajné nadbytečné průmyslové kapacity a systematická neschopnost řešit problematiku nucené práce. Tento krok vyvolal okamžitou a velmi ostrou reakci na druhé straně Pacifiku. Čínské ministerstvo obchodu vydalo v pondělí důrazné prohlášení, ve kterém administrativu prezidenta Trumpa tvrdě kritizuje. Podle Pekingu Washington znovu zneužil proces vyšetřování podle článku 301 k tomu, aby nadřadil domácí právo nad mezinárodní pravidla. Zástupci čínského ministerstva označili probíhající americké prověrky za extrémně jednostranné, svévolné a diskriminační. Tento slovník ukazuje, jak hluboká propast v současnosti dělí obě největší světové ekonomiky těsně před plánovaným osobním setkáním jejich lídrů. Peking rovněž potvrdil, že již formálně podal Washingtonu stížnost proti těmto vyšetřováním. Mluvčí ministerstva vyzval americkou stranu, aby okamžitě napravila své chybné postupy a vyšla Číně naproti. Zdůraznil přitom nezbytnost dialogu a hledání řešení prostřednictvím konstruktivního vyjednávání. Zároveň však z čínské strany zaznělo jasné varování. Ministerstvo obchodu deklarovalo, že bude postup amerických vyšetřování velmi pečlivě monitorovat. V případě potřeby je Peking připraven přijmout zatím blíže nespecifikovaná opatření, aby důrazně hájil své národní a ekonomické zájmy. Diplomatická hra s vysokými sázkami tak vstupuje do kritické fáze. Zda se podaří najít kompromis, který by uspokojil americké požadavky na Blízkém východě a zároveň uklidnil obchodní spory, zůstává s ohledem na aktuální vývoj vysoce nejisté.