Rostoucí tlak na vyšší zdanění nejbohatších. Některé státy zvažují nové daně zaměřené na miliardáře Bohatí mohou snadno přesunout bydliště do jiných států Rozpočty jsou často závislé na malé skupině daňových poplatníků Dlouhodobá stabilita vychází spíše z širšího ekonomického růstu Řada amerických států se v poslední době snaží řešit napjaté veřejné rozpočty návrhy na vyšší zdanění nejbohatších obyvatel. Jedním z nejvýraznějších návrhů je plán v Kalifornii, který počítá s jednorázovou pětiprocentní daní z celkového majetku lidí s čistým jměním přesahujícím jednu miliardu dolarů. O tomto opatření by se mohlo hlasovat v referendu již letos v listopadu. Podobné úvahy se objevují i v dalších částech Spojených států. V některých velkých městech se diskutuje o zvýšení majetkových daní, pokud státní legislativy neschválí nové daně zaměřené na milionáře. Další státy zároveň zvažují vlastní opatření zaměřená na nejbohatší obyvatele. Politicky je takový přístup snadno obhajitelný. Bohatství nejvyšších příjmových skupin v posledních letech výrazně rostlo a mnoho domácností současně čelí vysokým životním nákladům. Zdanění nejbohatších proto může působit jako jednoduché řešení rozpočtových problémů. Ekonomické dopady však mohou být mnohem složitější. Federální systém umožňuje snadný odchod kapitálu Spojené státy fungují v rámci federálního systému, ve kterém jednotlivé státy mezi sebou do značné míry soutěží. Tato konkurence se týká nejen podnikatelského prostředí, ale také daňové politiky. Jedním z důsledků je, že lidé s vysokým majetkem mohou relativně snadno změnit místo svého bydliště i podnikání. Pokud některý stát výrazně zvýší daně, existuje reálné riziko, že se část nejbohatších obyvatel rozhodne přesunout jinam. To je obzvlášť citlivé pro státy, jejichž veřejné finance jsou výrazně závislé na malé skupině velmi bohatých daňových poplatníků. Tito lidé přispívají do veřejných rozpočtů nejen prostřednictvím daní z příjmů, kapitálových výnosů nebo majetku, ale také nepřímo prostřednictvím investic, podnikání a vytváření pracovních míst. V některých státech je tato závislost velmi výrazná. Nejbohatší 0,1 % daňových poplatníků zde přispívá více než jednou šestinou všech příjmů z daně z příjmu. Takto koncentrovaný zdroj příjmů je velmi citlivý jak na vývoj finančních trhů, tak na případné přesuny obyvatel mezi státy. Migrace bohatství může oslabit veřejné finance Diskuse o nové majetkové dani už podle dostupných informací vedla k tomu, že někteří miliardáři změnili své bydliště ještě před datem, od kterého by se případná daň počítala. Takové kroky naznačují, že vysokopříjmoví jednotlivci skutečně zvažují přesun do jiných států, pokud se daňové prostředí výrazně změní. Situaci navíc komplikuje skutečnost, že návrh daně čelí právním sporům a datum rozhodující pro daňovou rezidenci se může ještě změnit. To může dalším lidem poskytnout více času na případné přesunutí majetku či bydliště. Pro nejbohatší jednotlivce může být zároveň důležité i dlouhodobé očekávání. Pokud by byla nová daň zavedena, mohla by vytvořit precedens pro další podobná opatření v budoucnu. Právě tento faktor může motivovat některé investory nebo podnikatele k tomu, aby se rozhodli přesunout do států s předvídatelnější daňovou politikou. Konkurence mezi státy zůstává silná Při zvažování nových daní musí zákonodárci brát v úvahu také celkovou konkurenceschopnost svého státu. Některé regiony Spojených států aktivně lákají podnikatele, investory i kvalifikované pracovníky. Například některé státy nemají žádnou osobní daň z příjmu, což může být pro bohaté jednotlivce i firmy významným faktorem při rozhodování o přesunu. Kalifornie navíc již dnes patří mezi státy s velmi vysokou regulační zátěží, vysokými daňovými sazbami a vysokými životními náklady. V posledních letech proto dochází k přesunu některých firem i talentovaných pracovníků do regionů s nižšími náklady a jednodušší regulací. Podle dostupných údajů odešlo mezi lety 2011 a 2021 z Kalifornie do jiných států více než 102 miliard dolarů v čistém zdanitelném příjmu. Tento trend naznačuje, že daňová a regulační politika může mít významný vliv na ekonomickou dynamiku jednotlivých regionů. Alternativní cesty k vyšším daňovým příjmům Namísto zavádění nových majetkových daní by se některé státy mohly zaměřit spíše na zlepšení podnikatelského prostředí a dlouhodobé konkurenceschopnosti. Jednou z možností je například zjednodušení regulačních procesů nebo urychlení povolovacích řízení, které mohou podporovat investice a ekonomický růst. Silnější ekonomická aktivita následně přináší i vyšší daňové příjmy. Dalším důležitým faktorem může být efektivnější kontrola veřejných výdajů. Některé státy patří mezi regiony s nejvyššími výdaji na sociální programy, vzdělávání nebo zdravotnictví na obyvatele a zároveň čelí dlouhodobým rozpočtovým deficitům. Z hlediska daňové politiky existují také jiné možnosti, jak zvýšit spravedlnost systému. Některé daňové výjimky, které umožňují velmi bohatým lidem snižovat daňovou zátěž prostřednictvím specifických finančních strategií, mohou být předmětem reformy. Stabilita rozpočtů závisí na širším růstu prosperity Dlouhodobá stabilita veřejných financí obvykle nevzniká tím, že se zvyšuje zátěž malé skupiny daňových poplatníků. Udržitelnější cestou bývá rozšiřování ekonomické prosperity a daňové základny. Pokud by se stát příliš spoléhal na příspěvky malé skupiny nejbohatších obyvatel a tito lidé by se rozhodli odejít, mohlo by to mít negativní dopad na celý daňový systém. V prostředí otevřené ekonomiky, kde lidé i kapitál mohou relativně snadno měnit svou lokalitu, proto mohou být majetkové daně spojeny s významnými riziky. Státy, které se rozhodnou podobné kroky zavést, musí počítat s tím, že jejich rozhodnutí může ovlivnit nejen rozpočty, ale také dlouhodobou ekonomickou atraktivitu regionu.