Válečný konflikt v Íránu a následný skokový nárůst cen ropy vyvolávají uvnitř americké centrální banky hluboké názorové střety o budoucím směřování úrokových sazeb. Ekonomové varují, že současná situace znemožňuje přesné určení takzvané neutrální úrokové sazby, což komplikuje rozhodování o případném uvolnění měnové politiky. Jádrová inflace měřená indexem PCE zůstává na úrovni 3,1 %, což v kombinaci s drahými energiemi vytváří nebezpečný tlak na amerického spotřebitele, který tvoří 70 % HDP.   Válečný mrak nad měnovou politikou Zatímco se představitelé amerického Federálního rezervního systému připravují na své dvoudenní politické zasedání, geopolitické napětí na Blízkém východě zásadně mění pravidla hry. Ropa (CL=F) se v důsledku válečného šoku v Íránu stala hlavním determinantem, který prohlubuje vnitřní rozkol mezi bankéři. Dosavadní konsenzus o stabilitě sazeb se pod tlakem rostoucích cen energií začíná drolit a vyvstávají otázky, zda je vůbec reálné uvažovat o jejich brzkém snižování. Bývalá prezidentka kansaského Fedu Esther Georgeová v aktuálním hodnocení situace upozorňuje, že centrální banka by měla okamžitě přestat spekulovat o termínu obnovení cyklu snižování sazeb. Podle jejích slov byla cesta k inflačnímu cíli nejistá již před vypuknutím konfliktu, a současné události tuto mlhu pouze zahušťují. Bankéři se nyní ocitají v situaci, kdy musí reagovat na vnější šoky, které nemají pod kontrolou, ale které přímo ovlivňují peněženky amerických domácností. Důraz na opatrnost je nyní silnější než kdy dříve, protože ekonomika vysílá protichůdné signály. Zatímco dříve se Fed mohl opírat o stabilizující se trh práce a odeznívající efekty obchodních cel, válečný stav v Perském zálivu vrací do hry riziko stagflace. Rozdělení uvnitř Fedu se tak netýká pouze načasování změn, ale samotné podstaty toho, jak interpretovat aktuální odolnost amerického hospodářství v kontextu globálního chaosu. Esther Georgeová zdůrazňuje, že nyní není vhodná doba na teoretické diskuse o tom, kde se nachází ideální rovnováha trhu. Ekonomika se totiž nachází v bodě, kdy se může vydat mnoha různými směry, a jakýkoliv předčasný pohyb se sazbami by mohl napáchat více škody než užitku. Centrální bankéři jsou tak nuceni zaujmout vyčkávací pozici, i když trhy netrpělivě volají po jasnějším výhledu. Hledání neutrální sazby v časech chaosu Ještě před několika týdny byla hlavní debatou uvnitř Fedu otázka, jak daleko se současné sazby nacházejí od takzvané neutrální úrovně. Tato teoretická hladina představuje bod, kdy měnová politika hospodářský růst ani nepodporuje, ani nebrzdí. Předseda Fedu Jerome Powell dříve naznačoval, že centrální banka se pohybuje v rámci odhadů této rovnováhy, což dávalo naději na postupné uvolňování restriktivní politiky. Tento optimistický obraz byl podpořen příznivými faktory, jako byly daňové vratky, nízké ceny pohonných hmot a slábnoucí dopady celní politiky. Poté, co Fed loni na podzim třikrát snížil sazby ve snaze stabilizovat trh práce, se zdálo, že ekonomika nabrala příznivý vítr do plachet. Většina členů výboru byla spokojena se současným nastavením a vyčkávala, jak se situace vyvine v delším horizontu. Nyní se však realita dramaticky změnila a její definice bude záviset především na tom, jak dlouho bude konflikt v Íránu trvat. Vysoké ceny ropy se mohou v ekonomice usadit na delší dobu, což zcela mění kalkulace o neutrální sazbě. Prezident Donald Trump navíc vysílá rozporuplné signály, když na jednu stranu tvrdí, že válka skončí velmi brzy, ale zároveň dodává, že vojenská kampaň má před sebou ještě dlouhou cestu. Pro trhy je klíčové Trumpovo prohlášení, že zastavení íránského jaderného programu je důležitější než domácí ceny ropy. To naznačuje, že geopolitické cíle mohou dostat přednost před ekonomickou stabilitou, což je scénář, který centrální bankéři vidí jen velmi neradi. I kdyby se konflikt podařilo vyřešit v řádu měsíců, dozvuky drahých energií se budou prolínat celým hospodářským cyklem minimálně do podzimu. Spotřebitel pod tlakem a stín stagflace Zranitelnost americké ekonomiky spočívá v její extrémní závislosti na domácí spotřebě, která tvoří 70 % celkového růstu. Američtí spotřebitelé jsou již nyní pod značným tlakem kvůli cenám, které v posledních pěti letech setrvale rostly. Za této situace stačí i relativně malý impuls v podobě drahého benzínu, aby došlo k prudkému omezení výdajů, což by mohlo ekonomiku uvrhnout do recese dříve, než Fed stihne zareagovat. Situaci komplikuje fakt, že inflace se v USA drží nad dvouprocentním cílem Fedu již více než pět let. Poslední data z indexu osobních výdajů na spotřebu (PCE), který je pro centrální banku klíčovým měřítkem, ukázala, že jádrová inflace zůstává „zaseknutá“ na úrovni 3,1 %. Tento růst je tažen především zdražujícími službami, které jsou na změny úrokových sazeb méně citlivé než prodej zboží. Index spotřebitelských cen (CPI) sice v únoru, tedy ještě před vypuknutím íránské války, vykazoval mírnější růst o 2,5 %, ale tato data jsou již v kontextu aktuálního dění zastaralá. Ropný šok přichází do prostředí, které je již tak inflačně citlivé kvůli přetrvávajícím clům, jež v uplynulém roce tlačila ceny vzhůru. Fed se tak ocitá v kleštích mezi nutností tlumit inflaci a rizikem, že příliš přísná politika zlomí vaz spotřebitelské poptávce. Všechny tyto faktory naznačují, že nadcházející týdny budou pro americké centrální bankéře jedněmi z nejtěžších v moderní historii. Rozkol uvnitř instituce není jen projevem akademických neshod, ale odrazem hluboké nejistoty o budoucím směřování globálního řádu. Dokud se situace v Perském zálivu nestabilizuje, zůstanou úrokové sazby pravděpodobně rukojmím geopolitiky, bez ohledu na to, jak moc by si trhy přály jejich pokles.