Americké domácnosti čelí masivnímu nárůstu cen elektřiny, který má podle vládních prognóz do září 2027 dosáhnout 19,01 centu za kilowatthodinu. Odborné zprávy naznačují, že za zdražováním nestojí primárně samotná datová centra, ale spíše neefektivní tržní mechanismy a chybná predikce poptávky. Technologičtí giganti se pod tlakem veřejnosti i Bílého domu zavazují hradit dodatečné náklady na síť, aby odvrátili hrozbu tvrdé státní regulace.   Nástup umělé inteligence a cenový šok pro domácnosti Závod o vybudování masivní infrastruktury nezbytné pro rozvoj umělé inteligence naráží na nečekaně tvrdý odpor. Společnosti, které stojí v čele tohoto technologického boomu, čelí rostoucí vlně nevole kvůli prudce stoupajícím účtům za elektřinu. Domácnosti i političtí představitelé si stále častěji kladou otázku, zda právě energeticky náročná datová centra nejsou hlavním motorem tohoto plošného zdražování. Od venkovských oblastí ve Virginii až po arizonskou poušť se mění nálada. Komunity, které dříve s nadšením vítaly masivní technologické investice, se nyní staví proti výstavbě nových datových center. Panují totiž oprávněné obavy, že tato obří zařízení, budovaná takzvanými AI hyperscalery, neúměrně přetěžují lokální energetické sítě a ve výsledku zvyšují náklady pro všechny ostatní odběratele. Statistiky tento trend neúprosně potvrzují. Od roku 2020 vzrostly ceny elektřiny pro domácnosti ve Spojených státech o více než 36 %. Zatímco na počátku dekády stála kilowatthodina 12,76 centu, v únoru 2026 se cena vyšplhala na 17,44 centu. Podle nejnovější prognózy amerického Úřadu pro energetické informace (EIA) se navíc očekává, že do září 2027 tato částka dosáhne hranice 19,01 centu. Ve své zprávě z března 2025, vydané ještě před vypuknutím íránské války, EIA jasně varovala, že maloobchodní ceny elektřiny rostou od roku 2022 rychleji než inflace. Tento nepříznivý trend by měl podle úřadu pokračovat minimálně do konce roku 2026. Problém již dosáhl nejvyšších politických pater, když americký prezident Donald Trump nedávno připustil, že celé odvětví datových center „potřebuje pomoci s PR“. V reakci na tuto krizi Trump povolal do Bílého domu vrcholné manažery předních korporací zabývajících se umělou inteligencí. Cílem bylo stvrdit takzvaný Ratepayer Protection Pledge, tedy závazek ochrany poplatníků, který má garantovat, že výdaje spojené s novými AI datovými centry nebudou v konečném důsledku přeneseny na bedra amerických spotřebitelů. Technologičtí obři se již snaží situaci aktivně řešit. Společnost Microsoft Corporation (MSFT) představila v lednu pětibodový plán, jehož součástí je slib pokrýt veškeré dodatečné náklady na elektřinu, které vzniknou v důsledku provozu jejích datových center. Podobný závazek vůči komunitám přijala v únoru také společnost Anthropic. Skutečný viník? Zastaralý design trhu a chybné predikce Maloobchodní ceny elektřiny v USA v sobě odrážejí celou řadu faktorů. Zahrnují náklady na výrobu, přenos a distribuci energie, ale také daně a nezbytné investice do modernizace stárnoucí infrastruktury. Právě na tento širší kontext upozorňuje nedávná zpráva výzkumné polovodičové firmy SemiAnalysis, podle níž je expanze datových center pouze jednou částí mnohem složitější mozaiky. Analytici ze SemiAnalysis tvrdí, že za prudkým nárůstem cen energií stojí spíše samotný design trhu a politická rozhodnutí než pouhý růst AI infrastruktury. Zpráva poukazuje na obskurní cenový mechanismus známý jako Base Residual Auction. Ten je zodpovědný za většinu „splašených“ cen v oblasti PJM Interconnection, což je regionální provozovatel sítě obsluhující 13 východních států USA. Právě v tomto regionu se nacházejí klíčová datová centra gigantů, jako jsou společnost Alphabet Inc. (GOOGL) , Anthropic či Amazon.com, Inc. (AMZN) . Mechanismus PJM funguje tak, že spotřebitelé platí za očekávané náklady na elektřinu dva roky předem. Tím se má zajistit dostatečná kapacita během špiček, jako jsou vlny veder nebo zimní bouře. Budoucí ceny energie se v tomto systému vypočítávají na základě simulací a proprietárních modelů. SemiAnalysis však upozorňuje, že prognózy PJM často výrazně přeceňovaly budoucí poptávku. Mnohá plánovaná datová centra v oblasti totiž čelila zpoždění při výstavbě kvůli chronickému nedostatku paměťových čipů na trhu, což modely nedokázaly včas zohlednit. Zpráva dává tento systém do ostrého kontrastu se sítí pod správou Electric Reliability Council of Texas (ERCOT). V Texasu zůstaly ceny od roku 2022 relativně stabilní, a to i přesto, že zde hyperscaleři jako OpenAI, Anthropic a Google masivně budovali své nové komplexy. Ve Spojených státech, kde je regulace energetických sítí silně decentralizovaná, tak právě design trhu určuje, jak tvrdě dopadnou dodatečné náklady na běžné domácnosti. Maeghan Rouch, partnerka ve společnosti Bain & Company, k tomu dodává, že v kapacitně omezeném trhu, jakým je PJM, ceny s růstem poptávky datových center dramaticky stouply. Jiné trhy však umožňují mnohem spravedlivější a přímější alokaci nákladů. Rouch rovněž zdůrazňuje, že i bez investic do datových center by na trhu existoval tlak na růst cen, způsobený inflací a nutností zvyšovat odolnost lokálních sítí. Závod s časem, tlak na ziskovost a hrozba regulace Sliby technologických gigantů ohledně pokrytí nákladů a přechodu na obnovitelné zdroje mohou být klíčové pro získání podpory místních komunit. Chris Howard ze společnosti JLL upozorňuje, že tyto projekty by jinak mohly čelit tvrdému odporu, pokud by nebyly doprovázeny alternativními investicemi, například do tvorby pracovních míst nebo lokálního vzdělávání. Někteří odborníci však o upřímnosti a udržitelnosti těchto závazků pochybují. Marc Einstein, ředitel výzkumu v Counterpoint Research, varuje, že hyperscaleři mají v současnosti obrovské problémy s dosahováním zisku. Tento fakt na ně vytváří extrémní finanční tlak, který může ohrozit plnění jejich velkorysých slibů komunitám. Podle Einsteina by technologické firmy měly své plány na řešení rostoucích cen elektřiny komunikovat mnohem transparentněji. Pokud zůstanou potichu, dají prostor nekontrolovatelnému šíření fám. Analytici se shodují, že dodržení těchto slibů je pro AI giganty v jejich vlastním korporátním zájmu, a to i z čistě pragmatických důvodů spojených s vylepšováním veřejného obrazu. Zajištění dostatku energie se navíc stává globálním problémem. Průměrná čekací doba na připojení k síti na primárních trzích s datovými centry se již nyní pohybuje mezi čtyřmi a šesti lety. V metropolích, jako je Tokio, může tento proces trvat dokonce až deset let. Tento globální nedostatek však zároveň vytváří masivní investiční příležitosti pro producenty energie, zejména v sektoru obnovitelných zdrojů. Zavádění zelené energie v USA však může narazit na politické překážky. Skepticismus současné americké administrativy vůči obnovitelným zdrojům vyvolává otázky, jak daleko se tyto snahy o udržitelnost reálně posunou. Pokud ale technologické firmy selžou a veřejné pobouření bude nadále růst, hrozí jim ten nejhorší možný scénář. Hněv voličů by mohl přinutit regulátory k uvalení nových, drakonických pravidel na provozovatele datových center. Jak trefně poznamenává Marc Einstein, tvrdé státní zásahy a svázání byznysu regulačními limity jsou přesně tím, čemu se chtějí giganti v éře AI revoluce za každou cenu vyhnout.