Ekonomický svět s napětím a rostoucími obavami sleduje dramatický vývoj konfliktu na Blízkém východě, který podle předních expertů přináší devastující důsledky pro globální stabilitu. Nobelista Stiglitz varuje, že válka v Íránu způsobí drastický nárůst cen ropy a potravin Americký trh práce v únoru oslabil o 92 000 míst, což naznačuje příchod stagflace Ropa Brent překonala hranici 100 USD, zatímco ceny benzinu v USA skokově vzrostly Ekonom se obává prasknutí bubliny v sektoru AI a následného chaosu na trhu práce Nositel Nobelovy ceny za ekonomii Joseph Stiglitz v této souvislosti vydal temné varování, podle něhož válka proti Íránu vyvolá „čtyři jezdce hospodářské apokalypsy“. Mezi tyto klíčové hrozby, které mohou definovat zbytek dekády, řadí prudký nárůst cen ropy a potravin, celkový hospodářský útlum a hluboký systémový chaos, který zachvátí nejen region, ale i světové finanční trhy. Stiglitz, jenž působí jako profesor na prestižní Kolumbijské univerzitě, se netají svým hlubokým skepticismem ohledně strategických cílů americko-izraelské operace „Epic Fury“. Podle jeho analýzy nelze ani v případě teoretického kolapsu íránského režimu očekávat vznik stabilního demokratického uspořádání. Namísto toho profesor předpovídá fragmentaci a rozvrat podobný katastrofální situaci v Libyi nebo Iráku, což by ve výsledku vedlo k trvalému narušení dopravy v kriticky důležitém Hormuzském průlivu. Negativní dopady na globální ekonomický systém jsou podle Stiglitze naprosto zřejmé, měřitelné a alarmující. Ropný šok a hrozba destruktivní inflační psychologie Bezprostřední ekonomické dopady vojenského střetu se již začaly projevovat v cenách energetických komodit s nebývalou razancí. Cena ropy typu Brent v uplynulých dnech překonala psychologickou hranici 100 USD za barel, přičemž ve středu se vyšplhala až na 101 USD, než došlo k mírné technické korekci. Tento skok se okamžitě a bez prodlení přenesl k čerpacím stanicím napříč Spojenými státy, kde ceny benzinu během jediného týdne vzrostly o drastických 17 %. Stiglitz v této souvislosti tvrdě kritizuje administrativu prezidenta Trumpa za to, že v uplynulém roce dostatečně nedoplnila strategické ropné rezervy, jejichž masivní uvolnění by nyní mohlo situaci na trhu alespoň částečně zmírnit. Situaci dále zhoršují ochromené globální dodavatelské řetězce, které mají přímý a drtivý vliv na ceny základních potravin. Zablokované námořní trasy a logistické uzly vedou k prudkému růstu nákladů na hnojiva, což následně řetězově prodražuje celou zemědělskou produkci. Podle Stiglitze se tím v ekonomice upevňuje nebezpečná „inflační psychologie“, kdy spotřebitelé i firmy očekávají další zdražování, což samo o sobě spirálu inflace roztáčí. Spojené státy se přitom stále nedokázaly plně vzpamatovat z inflačního šoku po pandemii koronaviru, přičemž návrat k cenové stabilitě je navíc bržděn zavedením protekcionistických a nevyzpytatelných cel. Útlum trhu práce jako definitivní předzvěst krize Hlavním zdrojem Stiglitzových odborných obav je však kombinace rostoucích nákladů a současně zpomalujícího hospodářského růstu, což jsou klasické a děsivé znaky stagflace. Jako pádný důkaz pro tento černý scénář uvádí čerstvá data z amerického trhu práce, která v březnu 2026 šokovala Wall Street. V únoru došlo k nečekanému poklesu počtu pracovních míst mimo zemědělství (nonfarm payrolls) o 92 000, což jasně indikuje náhlý a hluboký propad reálné ekonomické aktivity. Stiglitz přirovnává současný stav k ropnému šoku z roku 1973, avšak s tím podstatným rozdílem, že dnešní globální systém je již značně oslaben předchozími politickými otřesy. Profesor připomíná, že prezident Trump vnesl do globálního systému nejistotu již před rokem svými nekoncepčními tarify, které Stiglitz přirovnává k vhozenému ručnímu granátu. Rozpoutání vojenského konfliktu v Íránu je pak podle něj dalším podobným útokem na integritu světového hospodářství. Pokud se hospodářský růst zastaví ve stejnou chvíli, kdy válečné výdaje a obchodní bariéry poženou ceny vzhůru, bude manévrovací prostor pro centrální banky i federální vládu extrémně omezený, což může vést k dlouholeté recesi. Strukturální rizika a hrozba splasknutí AI bubliny Kromě bezprostředních válečných rizik Stiglitz ve své analýze upozorňuje na další významnou strukturální hrozbu, kterou představuje technologický sektor, konkrétně oblast umělé inteligence. Domnívá se, že v tomto odvětví existuje vysoká pravděpodobnost vzniku masivní spekulativní bubliny, která je v březnu 2026 na svém vrcholu. Pokud by tato bublina praskla, mělo by to dalekosáhlé makroekonomické následky, které by se destruktivně propojily se stávajícími geopolitickými krizovými faktory a energetickou krizí. AI pro profesora nepředstavuje riziko pouze kvůli nadhodnoceným akciovým kurzům, ale především kvůli hrozbě nekontrolovaného nahrazování lidské práce. Ekonom varuje, že bez okamžitého zavedení efektivních programů pro rekvalifikaci a přesun pracovníků na nové pozice nebude makroekonomický systém schopen absorbovat takové množství uvolněné pracovní síly. V takto destabilizovaném prostředí by podle něj mohly mít fatální potíže s profitabilitou i samotné technologické firmy, které na AI sázejí. Stiglitzův výhled tak zůstává hluboce pesimistický – kombinace nepromyšleného vojenského konfliktu, stagflace a potenciálního krachu technologických investic může vytvořit toxickou směs, která uvrhne Spojené státy do éry dlouhodobé nestability.