Americký prezident zvažuje bezprecedentní krok v podobě vojenského obsazení íránského exportního uzlu na ostrově Chark. Pentagon masivně posiluje přítomnost v regionu, kam aktuálně směřuje až 10 tisíc vojáků vycvičených k zabírání a držení území. Navzdory tvrdé vojenské eskalaci probíhají přes pákistánské prostředníky diplomatická jednání, přičemž Írán dostal ultimátum do 6. dubna.   Radikální řez do globální energetiky Americký prezident Donald Trump v bezprecedentním prohlášení naznačil, že jeho primárním cílem v probíhajícím blízkovýchodním konfliktu je přímé převzetí kontroly nad íránskými ropnými rezervami. Během nedělního rozhovoru pro deník Financial Times zcela nepokrytě uvedl, že by nejraději „vzal íránskou ropu“. Tento radikální postoj by v praxi znamenal vojenské obsazení strategického ostrova Chark, přes který proudí drtivá většina íránského ropného exportu na světové trhy. Tato agresivní rétorika přichází v době, kdy spojená americko-izraelská vojenská kampaň proti Íránu uvrhla celý Blízký východ do hluboké krize. Trhy na hrozbu narušení dodávek reagují panikou. Ropa Brent (BZ=F) během jediného měsíce zdražila o více než 50 procent. Během pondělního ranního obchodování v Asii její cena překročila hranici 116 dolarů za barel, což představuje nejvyšší úroveň od samého počátku současného konfliktu. Trump svůj zvažovaný postup na Blízkém východě přímo přirovnal k situaci ve Venezuele. Tam Spojené státy po lednovém zajetí autoritářského vůdce Nicoláse Madura plánují kontrolovat místní ropný průmysl na „neurčito“. Podobný scénář by podle prezidentových slov mohl potkat i íránskou infrastrukturu, ačkoliv si je vědom kritiky z domácích řad. Tu však v rozhovoru ostře odmítl s tím, že lidé, kteří se ptají na smysl takového kroku, jsou zkrátka „hloupí“. Případný útok na klíčový exportní uzel by však představoval enormní logistické a bezpečnostní riziko. Samotný prezident připustil, že obsazení ostrova Chark by vyžadovalo dlouhodobější americkou vojenskou přítomnost na místě. Zároveň by taková operace radikálně zvýšila pravděpodobnost dalších ztrát na životech v řadách amerických ozbrojených sil a neúměrně by prodloužila jak trvání, tak i celkové finanční náklady probíhající války. Vojenská mašinérie v pohybu a hrozba regionálního požáru Slova o možném zabrání ropné infrastruktury nezůstávají pouze v teoretické rovině. Bílý dům již začal masivně posilovat americkou vojenskou přítomnost v krizové oblasti. Pentagon vydal rozkaz k nasazení 10 tisíc vojáků, kteří prošli speciálním výcvikem zaměřeným na obsazování a následné držení nepřátelského území. Již během pátku dorazil do regionu první kontingent čítající zhruba 3 500 mužů a žen v uniformě. Jádro těchto předsunutých sil tvoří přibližně 2 200 příslušníků americké námořní pěchoty. Dalších 2 200 mariňáků se podle dostupných informací aktuálně nachází na cestě. K nim se navíc připojí tisíce elitních vojáků z 82. výsadkové divize, kteří rovněž obdrželi rozkaz k přesunu na Blízký východ. Trump k případné obraně ostrova Chark ze strany Íránu poznamenal, že neočekává žádný silný odpor a americké síly by lokaci mohly obsadit „velmi snadno“. Konflikt se však v posledních dnech nebezpečně rozšiřuje za hranice původního bojiště. Během pátku zasáhl překvapivý útok leteckou základnu v Saúdské Arábii. Incident si vyžádal zranění 12 amerických vojáků a způsobil vážné škody na průzkumném letounu E-3 Sentry, jehož hodnota se odhaduje na 270 milionů dolarů. Situaci dále eskalují jemenští povstalci Hútíové, kteří odpálili balistickou střelu směrem na Izrael. Tento vývoj podle analytiků hrozí spuštěním zcela nové fáze eskalace, která by mohla fatálně zhoršit již tak napjatou globální energetickou krizi. Otevření dalších front a zapojení regionálních proxy skupin ukazuje, že udržení kontroly nad případně obsazenou ropnou infrastrukturou by vyžadovalo masivní a neustálé nasazení obranných systémů proti asymetrickým hrozbám. Stínová diplomacie a spekulace o pádu režimu Navzdory tvrdé vojenské rétorice a výhrůžkám ohledně zabrání íránské produkce ropy existuje i diplomatická linka. Trump zdůraznil, že na pozadí vojenských operací probíhají nepřímá jednání mezi Washingtonem a Teheránem. Tato komunikace se odehrává prostřednictvím pákistánských emisarů a podle prezidenta postupuje velmi dobře. Bílý dům nicméně stanovil tvrdé ultimátum do 6. dubna, do kdy musí Írán přistoupit na dohodu o ukončení války, jinak bude čelit zničujícím úderům na svůj energetický sektor. Otázka možného příměří v nadcházejících dnech je klíčová zejména pro osud Hormuzského průlivu. Tímto strategickým námořním uzlem za normálních okolností proplouvá celá pětina světové ropné produkce. Prezident sice odmítl poskytnout konkrétní detaily k případné dohodě o jeho opětovném otevření, nicméně zmínil, že americké síly již vybombardovaly 13 tisíc cílů a zbývá jim zhruba 3 tisíce dalších. Dohoda by tak podle něj mohla být uzavřena poměrně rychle. Zajímavým signálem z probíhajících jednání je podle Trumpa gesto íránské strany. Minulý týden uvedl, že Teherán umožnil průjezd 10 ropných tankerů pod pákistánskou vlajkou skrze Hormuzský průliv jako „dárek“ pro Bílý dům. V rozhovoru pro FT následně dodal, že tento počet se nyní zdvojnásobil na 20 plavidel, která již údajně proplouvají středem průlivu. Tento krok měl podle Trumpa osobně autorizovat Mohammad Bagher Ghalibaf, předseda íránského parlamentu a jeden z hlavních válečných lídrů země. Zásadní roli v současné dynamice hraje tvrzení americké administrativy, že v Íránu již fakticky došlo ke změně režimu. Trump prohlásil, že dlouholetý nejvyšší vůdce ajatolláh Alí Chameneí a mnoho dalších vysoce postavených představitelů přišlo o život na začátku války a při následných úderech. Současné vyjednavače označil za „zcela jinou skupinu lidí“, kteří se chovají velmi profesionálně. Zopakoval také své tvrzení, že nový nejvyšší vůdce a Chameneího syn, Modžtaba Chameneí, je buď po smrti, nebo v extrémně špatném zdravotním stavu. Oficiální Teherán tyto spekulace, živené jeho dlouhou absencí na veřejnosti, důrazně popírá a trvá na tom, že je hlava státu v bezpečí a těší se dobrému zdraví.