Narušení energetických toků v Hormuzském průlivu radikálně omezuje produkci hnojiv a zvyšuje riziko celosvětové potravinové krize. Přetížení Panamského průplavu a raketově rostoucí náklady na přepravu drtí marže zemědělců i efektivitu globální logistiky. Elitní obchodníci varují, že trhy hrozbu dlouhodobého konfliktu ignorují, což může fatálně ohrozit úrodu až do roku 2027.   Energetická krize jako spouštěč potravinového šoku Eskalující narušení energetických toků klíčovým Hormuzským průlivem začíná nebezpečně rezonovat napříč globální ekonomikou. Podle elitních komoditních obchodníků se dramaticky zvyšuje riziko celosvětového potravinového šoku. Rostoucí ceny plynu totiž nemilosrdně drtí producenty hnojiv, kteří nedokážou cenově konkurovat jiným průmyslovým odvětvím v boji o klíčové vstupy a napjaté logistické kapacity. Tato úzká vodní cesta v Perském zálivu představuje naprosto kritickou tepnu nejen pro energetické, ale i pro potravinové trhy. Denně jí protéká zhruba pětina globálního exportu ropy a zkapalněného zemního plynu (LNG), a co je pro zemědělství ještě zásadnější, také přibližně třetina veškerého námořního obchodu s hnojivy. Jakýkoli výpadek v této oblasti tak spouští dominový efekt s nedozírnými následky. „Pohybujeme se na vypůjčeném čase,“ prohlásil rezolutně Pablo Galante Escobar, ředitel divize LNG ve společnosti Vitol, během svého vystoupení na prestižním summitu FT Commodities ve švýcarském Lausanne. Upozornil, že omezené toky zkapalněného plynu přes průliv již nyní tvrdě zasáhly průmyslovou spotřebu na globální úrovni. Podle Escobara tvoří továrny, a to především závody na výrobu hnojiv, zhruba 40 procent celkového poklesu poptávky po plynu od konce února. Právě v tomto období Spojené státy a Izrael zahájily vojenské údery na Írán. Zemní plyn (NG=F) je přitom naprosto nenahraditelnou surovinou pro výrobu dusíkatých hnojiv, jako je například amoniak. Tento stav je podle expertů z dlouhodobého hlediska zcela neudržitelný. Pokud nedojde ke stabilizaci, současná energetická krize plynule zmutuje v krizi potravinovou. Omezená dostupnost hnojiv se nevyhnutelně podepíše na nižších výnosech plodin, což v nadcházejících sezónách vyvolá prudký nárůst cen základních potravin po celém světě. Kolaps námořní logistiky a raketový růst nákladů Paralýza námořní dopravy, způsobená válečným konfliktem na Blízkém východě, se jako nákaza šíří celým systémem globální logistiky. Situace, která zahrnuje íránské uzavření průlivu a následnou námořní blokádu tohoto úzkého hrdla ze strany Spojených států, nutí tržní hráče k drastickým změnám v dodavatelských řetězcích. Tento tlak se překvapivě silně propisuje až do střední Ameriky, kde dramaticky zintenzivnilo přetížení Panamského průplavu. Asijští nákupčí totiž v obavách z výpadků blízkovýchodních dodávek masivně přecházejí na americkou produkci. Surová ropa (CL=F) exportovaná z oblasti Mexického zálivu se tak stává vysoce žádanou komoditou, což vede k brutální cenové válce o tranzitní kapacity. Louisa Follis, vedoucí analýzy suchého hromadného nákladu v makléřské a poradenské společnosti Clarkson PLC (CKN.L) , poukazuje na drsné tržní reálie. Provozovatelé ropných tankerů jsou ochotni platit miliony dolarů za přednostní proplutí. Tím nemilosrdně přeplácejí lodě přepravující levnější komodity, jako je obilí, které následně čelí extrémním zpožděním a čekacím lhůtám dosahujícím až 40 dnů. Důsledky pro zemědělský sektor jsou zničující. Na některých klíčových obilných trasách již došlo k raketovému nárůstu přepravních sazeb o 50 až 60 procent. To vytváří enormní tlak zejména na americké farmáře, kteří již tak s obtížemi konkurují producentům s nižšími náklady, jako je například Brazílie. Vysoké poplatky za přepravu jim drtí marže a ztěžují přístup na klíčové rozvíjející se trhy. Situaci dále zhoršují rostoucí náklady na lodní palivo. Ty nutí námořní dopravce zpomalovat plavbu, aby ušetřili, což ale v konečném důsledku snižuje efektivní kapacitu napříč trhy se suchým hromadným nákladem. Do celého globálního systému se tak vnáší hluboká a nákladná neefektivita. Tržní slepota a hrozba vládních intervencí Zemědělští obchodníci bijí na poplach s tím, že finanční trhy do svých cen ještě zdaleka nepromítly reálné riziko dlouhodobého narušení dodávek hnojiv a dalších kritických vstupů. Investoři podle nich žijí v nebezpečné iluzi rychlého urovnání situace. Vijay Chakravarthy, ředitel pro řízení rizik ve společnosti Louis Dreyfus Company, která patří mezi největší zemědělské obchodní domy na světě, varuje před fatálním podceněním situace. Očekávání krátkodobého konfliktu podle něj ukolébalo trhy k falešnému pocitu bezpečí. Trh zkrátka není naceněn na delší dislokaci a nikdo na ni není reálně připraven. Chakravarthy zdůrazňuje, že i kdyby současné narušení trvalo "jen" dalších šest měsíců, mělo by to katastrofální důsledky pro pěstební cyklus v roce 2027. Nejde navíc jen o plyn a hnojiva. Roste také brutální konkurence o další kritické suroviny, jako je například síra. Ta je nyní lukrativněji přesměrovávána do průmyslových odvětví s vyšší přidanou hodnotou, jako je tavení mědi, čímž se producenti hnojiv ocitají na chvostu dodavatelského řetězce. Ačkoli jsou současné globální zásoby obilí relativně dostatečné, Chakravarthy upozorňuje na další skryté riziko. Reakce jednotlivých vlád mohou počáteční šok masivně zesílit. Země, které se obávají o svou potravinovou bezpečnost, mohou začít panicky budovat strategické rezervy. Tento fenomén by vedl k dalšímu drastickému omezení globální dostupnosti plodin a vyhnal by ceny do astronomických výšin. Nejhůře by tento scénář dopadl na ekonomiky, které jsou existenčně závislé na dovozu. Jak trefně poznamenal Chakravarthy, v současné napjaté atmosféře má každý stát pocit, že je jeho suverenita v dodavatelském řetězci nějakým způsobem ohrožena.