Írán zahájil masivní raketové a dronové útoky na Izrael a státy Perského zálivu pouhé hodiny po vyhlášení dvoutýdenního příměří s Washingtonem. Zásoby protivzdušné obrany v regionu kolabují; Bahrajn již vyčerpal 87 % svých střel Patriot, zatímco Emiráty a Kuvajt přišly o tři čtvrtiny arzenálu. Cílené údery těžce zasáhly energetickou infrastrukturu, přičemž nedávný útok zlikvidoval 17 % produkční kapacity katarských závodů na zkapalněný plyn.   Konec diplomacie dříve, než vůbec začala Mnoho zemí Blízkého východu zažilo ve středu dramatické probuzení. Pouhé hodiny poté, co Washington a Teherán oznámily dvoutýdenní klid zbraní, se na radarech objevily formace íránských raket a bezpilotních letounů. Tento nečekaný krok okamžitě aktivoval systémy protivzdušné obrany napříč celým Perským zálivem a uvrhl region zpět do stavu nejvyšší pohotovosti. Dohoda o dočasném příměří, kterou se na poslední chvíli podařilo zprostředkovat pákistánské diplomacii, přitom vznikla doslova za pět minut dvanáct. Americký prezident Donald Trump předtím stanovil striktní ultimátum a hrozil masivními odvetnými údery, pokud nedojde k diplomatickému posunu. Cílem tohoto křehkého kompromisu bylo otevřít vyjednávací okno, jehož vrcholem mělo být páteční setkání delegací v Islámábádu. Základním kamenem dohody bylo podle americké administrativy kompletní, okamžité a bezpečné otevření strategického Hormuzského průlivu. Teherán sice přislíbil zastavení operací svých ozbrojených sil, avšak připojil k němu zásadní výhrady. Íránští představitelé zdůraznili, že bezpečný průjezd průlivem bude možný pouze po předchozí koordinaci s jejich armádou a s náležitým ohledem na technická omezení. Tato specifická formulace poskytla íránskému režimu široký manévrovací prostor, jak si plnění dohody vykládat čistě podle vlastních pravidel. Navzdory teoretickému odkladu vojenských akcí tak oblohu nad Izraelem a několika státy Zálivu znovu rozřízly balistické střely. Izraelská armáda potvrdila brzké ranní útoky, které vyvolaly varování v centrálních i severních částech země. Spojené arabské emiráty mezitím nasadily své defenzivní systémy k likvidaci blížících se hrozeb a úřady naléhavě vyzvaly obyvatelstvo, aby neopouštělo bezpečné úkryty. Varování před potenciálním nebezpečím vydala i saúdskoarabská organizace civilní obrany, a to včetně hlavního města Rijádu. Podobná bezpečnostní opatření ohlásily také Kuvajt, Bahrajn a Katar. Asymetrická válka a kolabující arzenály Pokračující ofenziva vyvolává hluboké pochybnosti o tom, zda má čerstvě podepsaná dohoda vůbec šanci přežít, a to zejména v případě, že vyjednávání během vymezeného dvoutýdenního období uváznou na mrtvém bodě. Intenzita konfliktu, který naplno propukl 28. února, dosahuje historických rozměrů. Od tohoto data provedly Spojené státy a Izrael více než 3 000 úderů na íránské pozice. Podle údajů organizace ACLED, která se specializuje na monitorování krizových situací, Teherán v rámci odvety odpověděl celkem 1 511 útoky zacílenými na Izrael a sousední státy Perského zálivu. Tato neúprosná opotřebovávací válka si vybírá krutou daň na vojenských zásobách v celém regionu. Sklady vyspělých zbraňových systémů se tenčí alarmujícím tempem. Data Židovského institutu pro národní bezpečnost Ameriky (JINSA) odhalují, že ke konci března Spojené arabské emiráty a Kuvajt vyčerpaly zhruba 75 % svých zásob záchytných střel pro systémy Patriot. V případě Bahrajnu jsou odhady ještě pesimističtější a hovoří o ztrátě až 87 % dostupného arzenálu. Teherán tuto asymetrickou výhodu plně využívá a systematicky stupňuje tlak na své sousedy, aby je mohl využít jako páku při vyjednávání s Washingtonem. Zatímco tradiční protivzdušná obrana států Zálivu vykazuje vysokou úspěšnost při likvidaci těžkých balistických raket, čelí obrovským problémům při odrážení íránských bezpilotních letounů. Tyto stroje jsou technologicky jednodušší a především výrazně levnější na výrobu. Íránská armáda je navíc s oblibou vypouští v masivních rojích, které mají za cíl jediné: zcela zahltit drahé a početně omezené záchytné systémy protivníka. Ekonomické ztráty a geopolitické ultimátum Destruktivní taktika dronových rojů se již stihla tvrdě propsat do reálné ekonomiky. Nedávné přesně cílené údery způsobily rozsáhlé škody na klíčové energetické infrastruktuře, která je životním motorem celého regionu. Obzvláště drtivý dopad měl útok na katarské závody na zpracování zkapalněného zemního plynu v průmyslovém komplexu Ras Laffan. Během jediného incidentu byla zničena infrastruktura zajišťující 17 % celkové produkční kapacity těchto zařízení. Odborníci varují, že obnova zdevastovaných technologických celků do původního stavu potrvá celé roky, což představuje masivní zásah do globálních energetických trhů. Íránská diplomacie mezitím přechází do otevřené ofenzivy a neváhá používat výhrůžný tón. Íránský velvyslanec v Pákistánu, Reza Amiri Moghadam, zaslal státům Perského zálivu mrazivé varování. Ve svém prohlášení je důrazně vyzval, aby věnovaly maximální pozornost svým současným podmínkám a především vztahům s Teheránem. Jeho slova o tom, že Amerika dříve či později přijme porážku a z regionu odejde, zatímco arabské státy v něm budou muset zůstat, rezonují v diplomatických kruzích jako jasné ultimátum. Tato agresivní rétorika pouze prohlubuje propast nedůvěry mezi znepřátelenými stranami. Zástupci napadených zemí si plně uvědomují, že jakákoliv dočasná úleva bez strukturálních záruk je bezcenná. Poradce prezidenta Spojených arabských emirátů, Anwar Gargash, deklaroval, že probíhající válka musí být ukončena komplexním a dlouhodobým řešením bezpečnosti celého Zálivu. Důrazně přitom varoval před přijetím jakéhokoliv příměří, které by tento strategický cíl nedokázalo naplnit. Podle jeho slov Emiráty netouží po trvalém nepřátelství s Íránem, avšak současnému režimu v Teheránu nelze v žádném ohledu důvěřovat.