Klíčové body Úplné vyčištění Hormuzského průlivu od min může trvat až čtyři měsíce a vyžádá si masivní nasazení techniky. Přesná velikost íránského minového arzenálu zůstává neznámá, předválečné odhady však hovoří o pěti až šesti tisících kusech. Omezené kapacity amerického námořnictva mohou vést k nasazení speciálně vycvičených delfínů, kteří stále překonávají moderní technologie.   Hrozba na dně klíčové námořní tepny Pouze samotný Írán zná přesný počet výbušných zařízení, která v uplynulých týdnech rozmístil v Hormuzském průlivu. I pouhá možnost, že je tato úzká, avšak strategicky naprosto zásadní vodní cesta poseta smrtícími zbraněmi, nutí Spojené státy k okamžitým přípravám na důkladný a vysoce rizikový průzkum mořského dna. Dokončení takto pečlivé mise a následné prohlášení trasy za bezpečnou může podle vojenských expertů trvat celé týdny. Situaci extrémně komplikuje fakt, že moderní miny se dokážou hluboko zavrtat do písku nebo na sebe vzít vizuální podobu neškodných podvodních kamenů, což ztěžuje jejich detekci. Celý proces by se navíc dramaticky protáhl, pokud by se zhroutilo křehké příměří mezi Teheránem a Washingtonem. Americký prezident Donald Trump sice v úterý potvrdil prodloužení klidu zbraní, avšak odminovací operace pod nepřátelskou palbou by představovala logistickou noční můru s obrovským rizikem ztrát. Kevin Eyer, bývalý ředitel výcviku amerického námořnictva pro boj s minami a ponorkami, odhaduje, že vytvoření pouhého úzkého bezpečného koridoru zabere zhruba měsíc a půl. Úplné vyčištění průlivu, kudy proudí zhruba pětina globálního obchodu s komoditou, jakou je Surová ropa , i zkapalněným zemním plynem, si může vyžádat až čtyři měsíce soustavné práce. Bryan Clark z Hudsonova institutu nabízí o něco optimističtější scénář vycházející z nedávných válečných simulací. Zajištění základního průjezdu by podle něj mohlo být reálné do jednoho týdne, ovšem kompletní eliminace podvodní hrozby si i v tomto případě vyžádá minimálně čtyři týdny nasazení nejlepší dostupné techniky. Napětí v regionu mezitím nadále eskaluje. Americké síly zahájily odminovací misi počátkem tohoto měsíce, přičemž Trump nařídil námořnictvu střílet na jakákoliv íránská plavidla přistižená při kladení min. Předseda íránského parlamentu Mohammad Bághir Qálíbáf následně v televizním projevu prohlásil, že se Írán americkým pokusům tvrdě postavil a donutil nepřítele k ústupu. Zdroj: Burzovnísvět.cz Chcete využít této příležitosti?Technologické limity a zanedbaný arzenál Největším problémem současné situace je absolutní nejistota. Pokud protivník vypustil do vod průlivu byť jedinou minu, vojenská doktrína velí předpokládat, že jich pod hladinou čeká mnohem více. Pro bezpečný tranzit tankerů je proto nezbytné vyčistit zhruba míli široký kanál, jehož přesné souřadnice by následně lodivodi využívali k bezpečnému provádění obchodních plavidel. Předválečný arzenál Íránu se odhaduje na úctyhodných 5 000 až 6 000 min. Toto obrovské množství zahrnuje jak zastaralé kontaktní nálože vznášející se na lanech těsně pod hladinou, tak vysoce sofistikovaná zařízení ležící na dně, která explodují pouze při detekci specifické magnetické, akustické nebo tlakové stopy konkrétního typu lodě. Situaci výrazně zhoršuje předpoklad, že Írán naházel miny do vody narychlo a zcela chaoticky. Podle Scotta Savitze, vrchního inženýra z organizace RAND, je takové nepravidelné rozmístění paradoxně mnohem obtížnější na odhalení než metodicky budovaná minová pole s jasným vzorcem. Pomalu se pohybující a lehce vyzbrojená odminovací plavidla se navíc stávají snadným terčem pro řízené střely a drony odpalované z nedalekého íránského pobřeží. Jejich ochrana si proto vyžádá neustálou asistenci moderních raketových torpédoborců a silného vzdušného krytí. Hlavní tíhu náročné operace ponesou lodě třídy Littoral Combat Ship . Ty využívají k vyhledávání hrozeb helikoptéry vybavené lasery a nasazují podvodní drony se sonary, kamerami a citlivými detektory magnetického pole. Americké námořnictvo má však momentálně k dispozici pouze dvě taková plavidla, zatímco třetí prochází dlouhodobou údržbou v Singapuru. Washington totiž své kapacity pro minovou válku po celá desetiletí systematicky zanedbával. Poslední specializované minolovky s dřevěným trupem třídy Avenger byly staženy z Bahrajnu letos v lednu, a to přesto, že právě miny mají od roku 1945 na svědomí téměř 80 procent veškerých ztrát amerických válečných lodí. Hormuz Evropská záchrana a netradiční podvodní síly Nedostatek vlastních kapacit jasně vysvětluje, proč americká administrativa stupňuje diplomatický tlak na své evropské partnery. Evropa celkově disponuje více než stovkou specializovaných plavidel a obrovským bohatstvím zkušeností, které by mohly být pro včasné vyčištění průlivu naprosto klíčové. Bývalý velitel švédského námořnictva Jan Thörnqvist upozorňuje, že Evropané jsou v této specifické vojenské oblasti mnohem lépe vybaveni než jejich američtí kolegové. Mořské proudy a složité pobřežní vody v Hormuzském průlivu navíc velmi připomínají náročné podmínky v dánských úžinách, kde evropské flotily pravidelně cvičí. Ačkoliv evropské námořní síly běžně trénují odminování v Baltském a Severním moři, řada států se zdráhá zapojit do řešení blízkovýchodního konfliktu, který samy nevyvolaly. Rychlé řešení navíc není na stole, jelikož jen samotné vybavení a přesun evropské mise by podle expertů trvaly až čtyři měsíce. Pokud evropské státy do Perského zálivu nakonec nedorazí, Washington má v záloze ještě jednu, poměrně netradiční sílu. Na pomoc přetíženým a nedostatečně vybaveným námořníkům mohou být povoláni speciálně vycvičení minolovkoví delfíni. Tito mořští savci, kteří mají domovskou základnu v San Diegu, se již v minulosti mimořádně osvědčili během předchozích odminovacích kampaní v Zálivu v letech 1991 a 2003. Jejich nasazení dává největší smysl v závěrečné fázi operace, kdy je hrubá většina hrozeb již identifikována a zničena. Experti z oboru se shodují, že schopnost delfínů lokalizovat objekty hluboko pohřbené v mořském dně je naprosto výjimečná. Podle Savitze tito biologičtí pátrači stále hravě překonávají i ty nejvyspělejší vyhledávací technologie, které mají Spojené státy aktuálně k dispozici, a jejich nasazení by mohlo celou misi zásadně urychlit.