Donald Trump pohrozil zastavením zbrojních dodávek pro Kyjev, pokud se evropští spojenci nezapojí do odblokování Hormuzského průlivu. Pod tlakem amerického prezidenta vydaly Francie, Německo a Británie narychlo sestavené prohlášení o připravenosti vojensky zasáhnout. Spojené státy nevylučují, že zbraně původně určené pro Ukrajinu přesměrují na doplnění vlastních zásob využívaných v blízkovýchodním konfliktu.   Geopolitické vydírání a paralyzovaná námořní tepna Americký prezident Donald Trump přistoupil k bezprecedentnímu kroku, kterým otřásl samotnými základy alianční soudržnosti. Podle zdrojů obeznámených s probíhajícími diskusemi pohrozil zastavením dodávek zbraní pro Ukrajinu, aby vyvinul maximální tlak na evropské spojence. Cílem tohoto diplomatického ultimáta je donutit členské státy NATO k připojení se ke „koalici ochotných“, jež má za úkol znovu otevřít strategicky klíčový Hormuzský průliv. Tato úzká námořní cesta je fakticky uzavřena Íránem od konce února. Islámská republika k blokádě přistoupila bezprostředně poté, co čelila vojenskému útoku ze strany Spojených států a Izraele. Uzavření průlivu masivně přiškrtilo globální obchodní trasy, neboť právě tudy standardně proudí celá pětina světové produkce, kterou představuje ropa (CL=F) . Odstřihnutí této tepny tak představuje obrovské riziko pro stabilitu dodavatelských řetězců. Šéf Bílého domu již minulý měsíc rezolutně požadoval, aby mu námořní síly států Severoatlantické aliance pomohly tento úzký vodní koridor uvolnit. Evropská hlavní města však jeho výzvu zprvu kategoricky odmítla. Své rozhodnutí argumentovala tím, že jakákoli intervence je během probíhajícího konfliktu na Blízkém východě prakticky nemožná. Několik států navíc dalo jasně najevo svou neochotu s odůvodněním, že toto zkrátka „není naše válka“. Odmítavý postoj Evropy však vyvolal tvrdou protireakci. Tři vysocí úředníci obeznámení s jednáním potvrdili, že Trump na evropskou neochotu reagoval hrozbou okamžitého zastavení dodávek do iniciativy Purl. Jedná se o klíčový mechanismus NATO pro nákup zbraní určených pro ukrajinskou obranu, který je financován převážně evropskými zeměmi. Tímto krokem se z ukrajinské obrany stalo de facto rukojmí blízkovýchodní krize. Hysterická reakce a krizový management Marka Rutteho Vyhrocená situace donutila k okamžité akci generálního tajemníka NATO Marka Rutteho. Právě na jeho naléhání vydala skupina klíčových členů aliance, zahrnující Francii, Německo a Velkou Británii, narychlo sepsané společné prohlášení. V dokumentu z 19. března tyto mocnosti překvapivě otočily a uvedly, že vyjadřují připravenost přispět k odpovídajícímu úsilí o zajištění bezpečného průjezdu Hormuzským průlivem. Podle jednoho ze zasvěcených úředníků to byl právě Rutte, kdo na vydání tohoto společného stanoviska nekompromisně trval. Důvodem byla reálná hrozba, že Trump z iniciativy Purl a od podpory Ukrajiny obecně zcela odstoupí. Prohlášení vzniklo v obrovském časovém presu, a další státy se k němu připojily až dodatečně, protože jednoduše nebyl prostor pozvat všechny signatáře k okamžitému podpisu. V kritických dvou dnech před zveřejněním dokumentu absolvoval Rutte sérii intenzivních telefonátů nejen s americkým prezidentem, ale také s ministrem zahraničí USA Marcem Rubiem. Během následné konference se zástupci Paříže, Berlína a Londýna Rutte otevřeně přiznal, že Trump byl z původního evropského odmítnutí pomoci „poněkud hysterický“. Britští představitelé se sice snažili situaci mírnit tvrzením, že Spojené království a USA diskutovaly o vojenských možnostech zajištění průlivu již před 19. březnem, nicméně nedokázali popřít, že Washington skutečně hrozil stažením podpory Kyjevu. Zástupkyně tiskového mluvčího Bílého domu Anna Kellyová k tomu suše dodala, že prezident dal své zklamání z aliance jasně najevo a zdůraznil, že „Spojené státy nezapomenou“. Soutěž o rakety a existenční hrozba pro alianci Trump dává dlouhodobě najevo svou frustraci z toho, že evropští spojenci nedělají více pro podporu americké války proti Íránu. Naopak konflikt na Ukrajině opakovaně označuje za výlučný problém starého kontinentu. Během nedávného zasedání kabinetu prohlásil za absurdní, že Amerika chrání Evropu před Ruskem, zatímco Evropa odmítá chránit americké zájmy na Blízkém východě. Tato rétorika graduje do extrémních rozměrů. Prezident agentuře Reuters prozradil, že ve svém středečním večerním projevu k americké veřejnosti plánuje oznámit, že „naprosto vážně“ zvažuje vystoupení z NATO. Aliance odmítla obsah Rutteho hovorů komentovat a odkázala pouze na jeho veřejné prohlášení, ve kterém vyjádřil formální důvěru, že spojenci udělají vše pro podporu společných zájmů. Mezitím britský premiér Sir Keir Starmer oznámil, že tento týden uspořádá jednání mezi 35 signatáři společného prohlášení. Cílem je zformovat funkční koalici, která by Hormuzský průliv otevřela „poté, co ustanou boje“. Kdy přesně by k takovému příměří mohlo dojít, však zůstává ve hvězdách. Celá krize má navíc hluboký technologický a logistický přesah. Americko-izraelské operace proti Íránu dramaticky zintenzivnily globální poptávku po přepadových raketách Pac-3, které využívají systémy protivzdušné obrany Patriot. Tyto střely jsou přitom naprosto vitální součástí ukrajinské obrany proti ruským raketovým útokům. Přestože ministr zahraničí Rubio ujistil, že z mechanismu Purl zatím nebylo nic odkloněno, budoucnost zůstává nejistá. Rubio totiž otevřeně nevyloučil možnost, že by USA mohly v budoucnu přesměrovat zbraně původně vyčleněné pro Ukrajinu na doplnění vlastních amerických zásob, které byly vyčerpány ve válce proti Íránu. Jeho závěrečná slova znějí pro Kyjev i Evropu jako mrazivé varování: „Pokud potřebujeme něco pro Ameriku a je to americké, necháme si to v první řadě pro Ameriku.“