Ernest Hemingway právem patří mezi nejzásadnější spisovatele moderní doby. A nejprestižnější hudební ocenění světa vám asi představovat nemusíme. 4. května roku 1953 Ernest Hemingway získal Pulitzerovu cenu za novelu Stařec a moře. Tato kniha dodnes patří mezi nejzásadnější knihy minulého století. Pokud si budete chtít oddechnout od vší té investorské literatury – můžeme jen doporučit. A jako ochutnávku pro vás dnes máme portrét tohoto legendárního autora. Při bližším pohledu do průřezu historií toho ale na dnešní den připadá samozřejmě ještě o mnoho více: 1904 – Spojené státy zahájily stavbu Panamského průplavu. 1910 – Bylo vytvořeno Královské kanadské námořnictvo. 1912 – Itálie zabrala řecký ostrov Rhodos. 1919 – Hnutí čtvrtého května: Na náměstí Nebeského klidu v čínském Pekingu se konají studentské demonstrace, které protestují proti Versailleské smlouvě, která předala čínské území Japonsku. 1970 – Masakr studentů na Kentské státní univerzitě v Ohiu v USA. 1990 – Lotyšsko vyhlásilo nezávislost na Sovětském svazu. A nyní se už přesuneme do světa byznysu a ekonomiky: 1904 – V hotelu Modland v Manchesteru uzavřeli obchodní partnerství motoristický nadšenec Charles Rolls a talentovaný konstruktér Henry Royce. Vznikla firma Rolls-Royce. 1945 – Vrchní velitel spojeneckých sil v Evropě generál Dwight D. Eisenhower vydal definitivní rozkaz k postupu amerických vojsk při osvobozování západní a jihozápadní části Československa. 1959 – První předávání cen Grammy (Grammy Awards). Ceny obdrželi Ella Fitzgeraldová a Perry Como. 1992 – Světová banka oznámila, že poskytne Rusku půjčku ve výši 300 milionů dolarů na pomoc při ekonomických reformách. Stařec a moře: Legenda Ernesta Hemingwaye Ernest Hemingway (1899-1961) se narodil v Oak Parku ve státě Illinois a v sedmnácti letech začal pracovat jako spisovatel v novinové redakci v Kansas City. Po vstupu Spojených států do první světové války vstoupil do dobrovolnické sanitní jednotky italské armády. Sloužil na frontě, byl zraněn, vyznamenán italskou vládou a strávil značnou dobu v nemocnicích. Po návratu do Spojených států se stal reportérem kanadských a amerických novin a brzy byl vyslán zpět do Evropy, aby informoval například o řecké revoluci. Ve dvacátých letech se Hemingway stal členem skupiny amerických emigrantů v Paříži, kterou popsal ve svém prvním významném díle The Sun Also Rises (1926). Neméně úspěšné bylo Sbohem zbrani (1929), studie o rozčarování amerického důstojníka sanitky ve válce a jeho roli dezertéra. Své zkušenosti reportéra z občanské války ve Španělsku využil Hemingway jako pozadí pro svůj nejambicióznější román Pro koho zvoní hrana (1940). Z jeho pozdějších děl vyniká především krátký román Stařec a moře (1952), příběh cesty starého rybáře, jeho dlouhého a osamělého boje s rybou a mořem a jeho vítězství v porážce. Hemingway - sám velký sportovec - rád líčil vojáky, lovce, toreadory - tvrdé, někdy až primitivní lidi, jejichž odvaha a poctivost stojí proti brutálním způsobům moderní společnosti a kteří v této konfrontaci ztrácejí naději a víru. Jeho přímočará próza, úsporné dialogy a záliba v nedořečenosti se projevují zejména v povídkách, z nichž některé jsou sebrány v knihách Muži bez žen (1927) a Pátá kolona a prvních čtyřicet devět povídek (1938). Byl velmi ovlivněn válkou, vyhledával nebezpečí, měl zálibu v nebezpečných sportech (býčí zápasy) a v lovu. Ve svých povídkách hledal pravdu o člověku v mezní situaci, proto své hrdiny stavěl do nebezpečí, kde pak prokazovali čest a odvahu. Styl jeho psaní je samozřejmě přizpůsoben této literatuře: je úsečný, zbavený všeho nadbytečného, jeho díla nemají žádné citové zabarvení, často píše pouze dialog bez dalších komentářů – tzv. objektivní vypravěčství. Počítá s podtextem. Většina jeho děl byla inspirována osobními zážitky. Postavy jeho děl jsou často muži, kteří vedou nebezpečný způsob života (vojáci, rybáři, lovci, toreadoři). V roce 1961 pravděpodobně spáchal sebevraždu zastřelením, nezanechal po sobě žádný vysvětlující dopis, jeho smrt bývá také vysvětlována jako nehoda při čištění hlavně. Hemingwayův odkaz nicméně samozřejmě žije i nadále – doslova až do dnešních dní. Ne nadarmo je dodnes považován za jednoho z nejvýraznějších spisovatelů minulého století – a jeho knihy patří ke kánonu děl, které by si měl přečíst snad úplně každý. I když podobné fráze zní jako jedno velké klišé.