Umělá inteligence mění nejen způsob práce, ale také způsob, jakým firmy hodnotí své zaměstnance. Emoční inteligence získává s rozvojem umělé inteligence stále větší význam při hodnocení pracovního výkonu Firmy začínají emoční inteligenci systematicky hodnotit při náboru zaměstnanců i pravidelném hodnocení výkonu AI přebírá rutinní úkoly, zatímco lidské schopnosti, jako jsou empatie, komunikace a rozhodování, nabývají na hodnotě Emoční inteligence by neměla být jediným kritériem kariérního postupu, ale důležitou součástí celkového hodnocení zaměstnance Zatímco stále více technických a rutinních úkolů přebírají systémy využívající AI, lidské schopnosti, jako jsou empatie, sebeuvědomění, zvládání emocí nebo efektivní komunikace, získávají na hodnotě. Emoční inteligence (EI) se proto postupně přesouvá z oblasti takzvaných „měkkých dovedností“ mezi faktory, které mohou významně ovlivňovat pracovní výkon i kariérní růst. Po mnoho let byla emoční inteligence především tématem manažerských knih a školení. Přestože zaměstnavatelé oceňovali schopnost spolupracovat nebo zvládat konflikty, při náboru zaměstnanců i jejich hodnocení se většinou soustředili hlavně na odborné znalosti, zkušenosti a dosažené výsledky. Rozvoj umělé inteligence však mění pohled na to, které schopnosti vytvářejí největší hodnotu. Jak AI přebírá stále více opakujících se činností, roste význam dovedností, které technologie zatím nedokáže plnohodnotně nahradit. Emoční inteligence získává na významu s rozvojem AI Řada novějších výzkumů naznačuje, že emoční inteligence může vysvětlovat více než polovinu rozdílů v pracovním výkonu napříč různými profesemi. Přestože se výsledky jednotlivých studií liší podle odvětví i zemí, stále častěji se ukazuje, že schopnost pracovat s emocemi ovlivňuje pracovní úspěch více, než se dříve předpokládalo. Na rozdíl od inteligenčního kvocientu (IQ) zahrnuje emoční inteligence schopnost rozpoznávat vlastní emoce, regulovat je, chápat emoce ostatních lidí a efektivně budovat mezilidské vztahy. Tyto dovednosti jsou stále důležitější ve chvíli, kdy technické činnosti přebírají systémy umělé inteligence. AI dnes dokáže automatizovat administrativní úkoly, analýzu dat i řadu opakujících se procesů. Obtížně však nahrazuje schopnost rozhodovat v nejednoznačných situacích, řešit konflikty, budovat důvěru nebo správně vyhodnocovat mezilidské vztahy. Právě v těchto oblastech zůstává člověk nenahraditelný. Dalším faktorem je proměna pracovního prostředí. Po pandemii COVID-19 se výrazně rozšířila hybridní i vzdálená práce. Podle společnosti McKinsey využívá ve Spojených státech 87 % zaměstnanců možnost flexibilní práce, pokud jim ji zaměstnavatel nabídne. Spolupráce napříč časovými pásmy, kulturami a zeměmi vyžaduje mnohem citlivější komunikaci než tradiční kancelářské prostředí. Zaměstnanci musí častěji odhadovat náladu kolegů z online schůzek nebo psané komunikace, kde chybí běžné neverbální signály. I proto získává emoční inteligence stále větší význam. Firmy začínají emoční inteligenci měřit stejně jako jiné dovednosti Mnoho společností postupně upravuje své náborové procesy tak, aby emoční inteligenci hodnotily systematicky, nikoliv pouze intuitivně. Při pracovních pohovorech se stále častěji sleduje například to, jak kandidáti reagují na nejistotu, jak řeší složité situace nebo jak přemýšlejí o vlastních neúspěších. To, co bylo dříve označováno jako „kulturní vhodnost“, se postupně mění na konkrétní hodnocení schopností souvisejících s emoční inteligencí. Tyto schopnosti se začínají promítat také do pravidelného hodnocení zaměstnanců. Vedle plnění obchodních cílů nebo produktivity získává větší váhu například schopnost spolupracovat, zvládat stres, efektivně komunikovat nebo pozitivně ovlivňovat fungování celého týmu. Vyšší úroveň emoční inteligence přispívá nejen ke kvalitnější spolupráci, ale také k rychlejšímu rozhodování v náročných situacích, vyšší spokojenosti zaměstnanců a lepším výsledkům pracovních týmů. Stejné principy platí i pro vedoucí pracovníky. Empatičtí manažeři dokážou lépe zapojovat své týmy, podporovat inovace a efektivněji hledat řešení složitých problémů. Schopnost porozumět lidem se tak stává významnou součástí manažerského výkonu. K měření emoční inteligence firmy využívají například behaviorální pohovory, 360stupňovou zpětnou vazbu, situační testy nebo stále častěji také nástroje využívající umělou inteligenci, které analyzují chování kandidátů během výběrového řízení. Emoční inteligence není jediným měřítkem pracovního výkonu Přestože význam emoční inteligence roste, neměla by představovat jediné kritérium při rozhodování o povýšení nebo zvyšování mzdy. Měla by být jednou z více oblastí, které společně vytvářejí celkový obraz pracovního výkonu zaměstnance. Neexistuje ani univerzální systém jejího hodnocení. Každá organizace potřebuje přizpůsobit způsob měření vlastní firemní kultuře, charakteru práce i konkrétním pracovním pozicím. Stejně důležité je vytvářet prostředí, které zaměstnancům umožní tyto schopnosti dlouhodobě rozvíjet. Emoční inteligence totiž není neměnnou vlastností. Jde o soubor dovedností, které lze zlepšovat prostřednictvím vzdělávání, zpětné vazby i každodenní praxe. S pokračujícím rozvojem umělé inteligence bude význam těchto schopností pravděpodobně dále růst. Zatímco AI bude stále efektivněji vykonávat rutinní činnosti, lidé budou vytvářet největší hodnotu tam, kde je potřeba empatie, spolupráce, kreativní řešení problémů nebo schopnost správně reagovat na složité mezilidské situace. Právě proto se emoční inteligence postupně stává nejen žádoucí vlastností zaměstnanců, ale také stále důležitějším ukazatelem jejich dlouhodobého pracovního výkonu.