Berlín intenzivně vyjednává o společné produkci klíčových amerických zbrojních systémů, aby si zajistil trvalý zájem Donalda Trumpa o obranu starého kontinentu. Rozhovory se soustředí na výrobu střel dlouhého doletu Tomahawk a nejpokročilejších raket PAC-3 pro systémy protivzdušné obrany Patriot přímo na německém území. Americké zbrojovky se potýkají s masivními nedodělky, využití obrovských evropských průmyslových kapacit by tak mohlo vyřešit kritická úzká hrdla v dodavatelských řetězcích.   Strategická ofenziva Berlína na záchranu transatlantických vazeb Německo vyvíjí stupňující se tlak na Spojené státy, aby umožnily masivní produkci amerických zbrojních systémů přímo na evropské půdě. Tento bezprecedentní krok má za cíl nejen rychle zalepit kritické trhliny v evropské obranyschopnosti, ale především nabídnout Donaldu Trumpovi pádný ekonomický a strategický důvod, proč zůstat plně angažovaný v bezpečnostní architektuře starého kontinentu. Podle zdrojů obeznámených se situací žádají němečtí představitelé své americké protějšky o urychlené uzavření komplexní dohody o společné produkci. Tento diplomatický tlak graduje těsně před nadcházejícím summitem Severoatlantické aliance v Ankaře. Celá iniciativa je součástí mnohem širšího úsilí evropských států využít své obrovské průmyslové kapacity k celkové stabilizaci často turbulentních vztahů s Washingtonem. Zástupci německé vlády argumentují tím, že jejich rozsáhlá průmyslová základna nabízí oboustranně výhodné řešení. To platí obzvláště v době, kdy se německý automobilový sektor tvrdě potýká s nelítostnou a dravou konkurencí ze strany Číny. Přesun části zbrojní výroby by tak mohl představovat vítaný impuls pro evropskou ekonomiku a zároveň strategickou úlevu pro Spojené státy. Evropští lídři vkládají do summitu v Ankaře velké naděje. Chtějí zde navázat na to, co vnímají jako konstruktivnější fázi transatlantických vztahů, která odstartovala po zasedání skupiny G7 ve francouzském Evianu. Právě tam americký prezident naznačil posun v postoji ve prospěch Ukrajiny, což francouzský prezident Emmanuel Macron okamžitě označil za moment „nové konvergence mezi Američany a Evropany“. Od střel Tomahawk po systémy Patriot: Sdílení citlivého know-how Jednání o konceptech společné produkce, která by úzce propojila americký a německý průmysl, již podle dostupných informací naplno probíhají. Diskuze pokrývají prakticky cokoliv, co by oběma zemím pomohlo zásadně posílit jejich obranné kapacity. Na stole je mimo jiné společná výroba střel s plochou dráhou letu Tomahawk a nejpokročilejších raket pro systémy protivzdušné obrany Patriot, známých pod označením PAC-3. Dosavadní reakce ze strany Spojených států, a to jak z vládních kruhů, tak od samotného obranného průmyslu, je podle zdrojů překvapivě pozitivní. Vybudování produkčních linek pro kritické americké zbraně v největší ekonomice Evropské unie by Washingtonu pomohlo vyřešit palčivé problémy s nedostatečnou kapacitou, které se ještě více prohloubily v důsledku války v Íránu. Německé ministerstvo obrany potvrdilo, že mezi oběma zeměmi již existuje intenzivní a dobře zavedená spolupráce. Jako ukázkový příklad slouží společnost Rheinmetall (RHM.DE) , která již vyrábí střední části trupu pro stíhačky F-35 od gigantu Lockheed Martin (LMT) . Dalším důkazem je nový společný podnik evropského výrobce raket MBDA s korporací Raytheon (RTX) , jehož cílem je produkce střel PAC-2 a GEM-T pro systémy Patriot. Německá vláda je v současnosti v úzkém kontaktu s německou pobočkou MBDA ohledně dalšího prohloubení spolupráce s americkým partnerem. Hlavním cílem je vyvinout a vyrábět pozemní variantu řízené střely Tomahawk, která disponuje úctyhodným dosahem přesahujícím 2 000 kilometrů. Ačkoliv obě firmy pojí dlouholeté partnerství, přímá jednání o Tomahawcích se zatím oficiálně neuskutečnila. Tento ambiciózní tlak přichází v kritické době, kdy se američtí dodavatelé obranných systémů doslova topí v obrovských nedodělcích a bojují s úzkými hrdly při výrobě klíčových komponentů, jako jsou motory na tuhé pohonné hmoty. Berlín se tak snaží primárně zaplnit mezery v odstrašení, které by Washington mohl v Evropě zanechat při svém strategickém přesunu vojenských aktiv do indo-pacifického regionu. Politické překážky a technologická skepse na obzoru Navzdory slibnému začátku jednání se objevují vážné obavy. Koalice kancléře Friedricha Merze byla mimořádně znepokojena květnovým rozhodnutím Pentagonu zrušit plánované rozmístění praporu vybaveného pozemními systémy Tomahawk v Německu. Tento plán z Bidenovy éry měl sloužit jako přímá odpověď NATO na ruské rozmístění řízených střel a stíhaček v Kaliningradu, odkud je Berlín na dostřel. Od tohoto momentu Německo intenzivně hledá způsoby, jak si Tomahawky zajistit vlastní cestou, včetně obnovení rok staré žádosti o jejich přímý nákup. Současně Berlín zvažuje i alternativní řešení v podobě ukrajinské řízené střely Flamingo. Předseda obranného výboru Spolkového sněmu Thomas Röwekamp pragmaticky podotkl, že pokud existuje systém splňující alespoň 80 procent schopností Tomahawku, Německo jej zkrátka nakoupí ve větším množství, i za cenu nižší přesnosti. Ačkoliv diskuze o společné produkci údajně probíhají velmi dobře, konečné slovo bude mít politika. Očekává se, že případné rozhodnutí se zrodí uprostřed značného napětí mezi kancléřem Merzem a Trumpem ohledně války v Íránu. Mnozí experti jsou navíc velmi skeptičtí k představě, že by Washington vůbec dovolil výrobu svých nejcitlivějších technologií za oceánem. Bastian Ernst, další člen obranného výboru, označil myšlenku plného sdílení know-how za nerealistickou. Upozornil, že trup F-35 je v podstatě jen kus kovu bez hlubšího tajemství, zatímco technologie potřebné k zaplnění skutečných mezer ve schopnostech jsou přísně střeženou „černou skříňkou“ plnou chráněného duševního vlastnictví. Jak navíc v květnu ilustroval šéf Rheinmetallu Armin Papperger, i současné plány na společnou výrobu raket narážejí na velmi složitá jednání o nákladech, transferu technologií a objemech produkce.