Donald Trump oznámil 50% clo na kanadský dovoz Administrativa využívá dosud neotestovaný zákon z roku 1930 Opatření může otevřít cestu k clům proti dalším zemím Vyšší náklady mohou dopadnout na americké spotřebitele Americká obchodní politika znovu přitvrzuje. Prezident Donald Trump v pondělí oznámil zavedení 50% cla na dovoz z Kanady, které patří k nejvyšším obchodním sazbám představeným od chvíle, kdy Nejvyšší soud Spojených států zrušil jeho dřívější rozsáhlá cla. Americká administrativa krok vysvětluje jako reakci na dlouhodobé kanadské překážky omezující přístup amerického zboží na tamní trh. Opatření však svým významem přesahuje vztahy mezi Washingtonem a Ottawou. Ostatním obchodním partnerům Spojených států ukazuje, že riziko nových cel nezmizelo a že podobným krokům mohou v budoucnu čelit také oni. Po rozhodnutí Nejvyššího soudu se řada vlád a podniků domnívala, že pravděpodobnost dalších vysokých cel výrazně klesla. Soud totiž zablokoval široké pravomoci, o které se Trumpova administrativa při zavádění předchozích opatření opírala. Nové clo na Kanadu ale naznačuje, že Bílý dům hledá jinou právní cestu, jak obchodní restrikce znovu prosazovat. Tentokrát se Trump opírá o obchodní zákon z roku 1930. Ten umožňuje prezidentovi zavést clo až do výše 50 %, pokud jiná země diskriminuje americké výrobky. Problémem je, že tato část zákona dosud nebyla k zavedení cel použita. Nové opatření proto může vyvolat právní spor o to, zda americká administrativa zákon vykládá správně a zda ho může využívat v tak širokém rozsahu. Washington hledá novou právní cestu k vysokým clům Americký obchodní zmocněnec Jamieson Greer uvedl, že cla jsou reakcí na rozhodnutí Kanady odpovědět na dřívější americká obchodní opatření vlastními odvetnými cly. Podobný krok podle něj vedle Kanady učinila pouze Čína. Greer označil nové clo za přirozený důsledek kanadské odvety. Takové odůvodnění však může mít podstatně širší dopady. Pokud by americká administrativa mohla za diskriminaci amerického zboží označit široké spektrum zahraničních opatření, získala by nový nástroj pro zavádění vysokých cel také vůči dalším zemím. Nemuselo by přitom jít pouze o klasické překážky obchodu. Americká vláda by mohla za problematické považovat také jiné hospodářské nebo politické kroky zahraničních států, se kterými nesouhlasí. Právě rozsah možné interpretace zákona z roku 1930 vyvolává mezi ekonomy a odborníky na mezinárodní obchod obavy. Trumpova administrativa se již v minulosti snažila využívat obchodní cla k prosazování širších politických cílů. Tehdy argumentovala mimořádnými hospodářskými pravomocemi. Nejvyšší soud však rozhodl, že na jejich základě nemůže zavádět vyšší cla v takovém rozsahu. Nový postup proto může představovat pokus obejít omezení, která vyplynula ze soudního rozhodnutí. Administrativa nyní zřejmě testuje, zda může stejného výsledku dosáhnout prostřednictvím jiného zákona, jehož formulace poskytuje prezidentovi významný prostor pro rozhodování. Hlavní ekonom společnosti Capital Economics Stephen Brown upozornil, že vláda může zkoušet, zda by bylo možné tuto legislativu v budoucnu využít k zavádění cel také na další země. Odborníci z institutu Cato Institute již dříve varovali, že příslušná část zákona může být snadno zneužita protekcionisticky zaměřenou administrativou. Ostatní země musí hrozbu dalších cel brát vážně Nové opatření ukazuje, že rozhodnutí Nejvyššího soudu nemuselo znamenat konec Trumpovy celní politiky. Americký prezident může pokračovat v používání obchodních hrozeb jako nástroje zahraniční politiky, pouze se bude opírat o jiné právní předpisy. Obchodní právník Greg Husisian ze společnosti Foley & Lardner uvedl, že ostatní země musí podobné hrozby nadále brát vážně. Zavedení cla vůči Kanadě podle něj potvrzuje, že Trump bude během zbytku svého prezidentského období používat hrozbu cel k prosazování zahraničněpolitických cílů. Tento přístup vytváří nejistotu nejen pro vlády, ale také pro podniky závislé na mezinárodním obchodu. Firmy při plánování výroby, investic a dodavatelských řetězců potřebují předvídatelné podmínky. Pokud však mohou být vysoká cla zavedena na základě široce vykládaného pojmu diskriminace, zvyšuje se riziko, že se podmínky změní velmi rychle. Kanada navíc není běžným obchodním partnerem Spojených států. Obě země jsou součástí Dohody mezi Spojenými státy, Mexikem a Kanadou, známé jako USMCA. Zboží splňující podmínky této dohody bylo v poslední době před většinou nových celních opatření chráněno. Trumpova nejnovější hrozba se proto odchyluje od dosavadního přístupu. Jestliže mohou být vysoká cla zavedena i proti zemi, se kterou mají Spojené státy platnou obchodní dohodu, ostatní státy mohou začít pochybovat o skutečné hodnotě vlastních dohod s Washingtonem. Pro zahraniční vlády to znamená, že ani existující smluvní rámec nemusí poskytovat dostatečnou ochranu. Dohody, které měly zajistit stabilní obchodní podmínky, mohou být odsunuty stranou, pokud americká administrativa dospěje k závěru, že některá politika obchodního partnera poškozuje americké zájmy. Náklady mohou nakonec nést američtí spotřebitelé Spor se netýká pouze mezinárodních vztahů, právních pravomocí prezidenta nebo budoucnosti obchodních dohod. Pokud clo vstoupí 19. srpna v platnost, jeho důsledky mohou pocítit také americké domácnosti. Cla sice formálně dopadají na dovážené zboží, jejich náklady se však mohou promítnout do cen, které platí koneční zákazníci. Američané by tak mohli znovu čelit zdražování dovážených výrobků nebo produktů, jejichž výroba je na kanadských dodávkách závislá. Načasování je citlivé zejména proto, že mnoho domácností již pociťuje tlak rostoucích cen energií a dalších každodenních potřeb. Další zvýšení nákladů by mohlo jejich finanční situaci ještě zhoršit. Ekonomické dopady se přitom nemusí omezovat pouze na přímé zdražení kanadského zboží. Nejistota kolem obchodních vztahů může ovlivnit rozhodování firem, přeshraniční investice i dodavatelské řetězce. Podniky mohou začít hledat alternativní dodavatele nebo přesouvat část nákladů na zákazníky. Zásadní bude také právní vývoj. Protože zákon z roku 1930 nebyl tímto způsobem dosud použit, soudy mohou rozhodovat o hranicích prezidentských pravomocí. Do té doby však budou obchodní partneři Spojených států počítat s tím, že Washington může stejný argument použít i proti nim. Padesátiprocentní clo na Kanadu tak představuje více než další epizodu dlouhodobého obchodního sporu. Jde o test nové právní strategie, která by Trumpově administrativě mohla umožnit obnovit vysoká cla navzdory dřívějšímu rozhodnutí Nejvyššího soudu. Pro zbytek světa je sdělení zřejmé. Ani obchodní dohody, ani předchozí soudní omezení nemusí znamenat, že hrozba amerických cel ustoupila. Kanada se nyní stala prvním výrazným příkladem toho, jak může nová fáze Trumpovy obchodní politiky vypadat.