Nokia určitě nemusíme představovat vůbec nikomu z vás. Schválně – kdo měl od této značky svůj úplně první mobilní telefon?! 19. srpna roku 2013 americká nadnárodní korporace Microsoft Corporation (MSFT) oznámila svůj záměr převzít mobilní telefonní divizi společnosti Nokia s cílem posílit svou pozici na mobilním trhu. Tento krok znamenal významný posun v obchodní strategii Microsoftu. Dnes se ale podíváme práva na příběh finské legendy jménem Nokia. Při bližším pohledu do průřezu historií ale uvidíme, že toho na dnešní den připadá ještě o mnoho více: 1940 – Francouzská vláda rozpouští veškeré zednářské lóže 1953 – Vláda íránského ministerského předsedy Mohameda Mossadeka byla svržena s přispěním CIA. 1960 – Sonda Sputnik 5 (Korabl-Sputnik 2) měla na palubě dva psy – Strelku a Bělku. 1976 – Viceprezident prezidenta Richarda Nixona Gerald Ford získal prezidentskou nominaci na republikánském sjezdu v Kentucky 1991 – V Sovětském svazu byl zinscenován tzv. Srpnový puč proti Michailu Gorbačovovi. 2010 – Poslední bojová brigáda americké armády se stáhla z Iráku. A nyní se už jako obvykle přesuneme do světa byznysu a ekonomiky: 1993 – Nejznámější ukazatel vývoje na americkém akciovém trhu Dow Jones dosáhl rekordní hodnoty 3612.13 bodů 2010 – Sociální síť Facebook dosáhla hranice 500 milionů aktivních uživatelů. To dále upevnilo pozici Facebooku jako významného hráče v technologickém průmyslu. Nokia – Jak se zrodila legenda ze světa mobilních telefonů Společnost Nokia Corp. je největším světovým výrobcem mobilních telefonů s obratem 27 miliard dolarů, ziskem 3,5 miliardy dolarů a 31% podílem na celosvětovém trhu mobilních telefonů. V přesvědčení, že mobilní produkty jednoho dne nahradí osobní počítače jako nejoblíbenější způsob přístupu k internetu, se finská firma koncem 90. let začala zaměřovat na vývoj bezdrátových internetových zařízení. Společnost Oy Nokia Ab byla založena v roce 1865 za účelem prodeje papíru a dalších výrobků, které vznikaly těžbou v lesích rostoucích v okolí malého finského města Nokia.Když obnova Evropy po druhé světové válce vyvolala poptávku po stavebních materiálech, stala se společnost Nokia významným vývozcem papíru a dřevěných výrobků.Aby zvýšila svou mezinárodní přítomnost, začala společnost Nokia diverzifikovat svou činnost nákupem dalších společností.V roce 1966 se Nokia spojila s Finnish Rubber Works, výrobcem gumárenských výrobků založeným v roce 1898, a Finnish Cable Works, výrobcem kabelů pro přenos energie a telefonních linek založeným v roce 1912.Nová firma byla přejmenována na Nokia Corp. a její činnost byla restrukturalizována do čtyř jednotek: celulóza, papír a energetika, Finnish Rubber Works, Finnish Cable Works a Nokia Electronics. V následujícím roce Nokia vytvořila pátou jednotku, která doufala, že se posune do oblasti zpracování dat, průmyslové automatizace a komunikačních systémů. Počátkem 70. let se Sovětský svaz podílel na tržbách společnosti Nokia 12 procenty. Většina obchodů firmy se Sovětským svazem probíhala prostřednictvím obchodu, kdy se dřevařské výrobky a strojní zařízení vyměňovaly za ropu. V roce 1975 převzal funkci generálního ředitele Kari Kairamo a přesunul zaměření společnosti Nokia z lesnických výrobků na spotřební elektroniku. Začal také konsolidovat skandinávské provozy společnosti Nokia ve snaze rozšířit působnost ve zbytku Evropy. O dva roky později Nokia koupila společnost Oy Kymamo, která vytvořila jádro šesté provozní jednotky firmy, Nokia Plastics. V roce 1981 společnost poprvé vstoupila do telekomunikací, když koupila 51% podíl ve finské státní telekomunikační společnosti, která byla nakonec přejmenována na Telenokia. V té době začalo Finsko vyvíjet svůj mobilní systém, který se vyvinul v nejrozšířenější mobilní síť na světě, což byl hlavní faktor, díky němuž Nokia získala dominantní postavení v odvětví mobilních telefonů. V následujícím roce Nokia navrhla digitální přepojovací systém pro finské telefonní společnosti a koupila finskou společnost Mobira, čímž vstoupila na trh s mobilními telefony, který se stal explozivním. V roce 1984 Nokia pokračovala v rozšiřování svých podílů v oblasti elektroniky, když získala švédskou státní firmu Luxor, která vyráběla elektroniku a počítače, a 18,3% podíl ve společnosti Salora, druhém největším výrobci televizorů ve Skandinávii. V té době již Nokia uzavřela několik dohod o výrobě originálního vybavení a souhlasila s výrobou elektronických zařízení pod značkami jiných firem. Pozdější polovina 80. let byla ve znamení zavedení značky Nokia, když firma začala vyrábět mobilní telefony Nokia. V roce 1986 se k rostoucímu seznamu podílů společnosti Nokia přidal největší velkoobchod s elektrotechnickými výrobky ve Finsku, Sahkoliikkeiden. V následujícím roce byly zakoupeny německý výrobce spotřební elektroniky Standard Elektrik Lorenz AG, švýcarský výrobce kabelů Mail-lefer a francouzský výrobce spotřební elektroniky Oceanic. Společnost Nokia rovněž uvedla své akcie na londýnskou burzu. V roce 1988 se Nokia stala největší skandinávskou společností v oblasti informačních technologií, když koupila divizi datových systémů švédské společnosti Ericsson Group. Společnost rovněž koupila britskou společnost Deeko PLC a francouzskou společnost Renucci SA. Výroba pneumatik byla začleněna do nové dceřiné společnosti s názvem Nokia Tyres Ltd. K odprodejům v tomto roce patřil výrobce papírové buničiny Metsa-Botnia Oy. Kairamo údajně cítil silný tlak na zvýšení ziskových marží a v roce 1988 spáchal sebevraždu. Jeho nástupcem se stal Simo S. Vuorilehto. Provoz mobilních telefonů se nadále rozvíjel, protože Nokia vytvořila společné podniky na výrobu mobilních telefonů ve Spojených státech se společností Tandy Corp. a ve Francii se společností Matra. V následujícím roce Nokia prodala většinu svých podílů v oblasti pásových, technických a podlahových technologií a také závod na výrobu desek plošných spojů v Německu. V roce 1990 se společnost Nokia dohodla na sloučení svých evropských provozů na výrobu měkkého papíru se společnostmi James River Corp. se sídlem ve Spojených státech a Ferruzzi Group se sídlem v Itálii. Firma také spolupracovala s telefonním úřadem v Moskvě v Rusku na zřízení tamního bankomatu. Akvizice zahrnovaly finského velkoobchodníka s elektrickým vybavením Suomen Sahkotukku Oy a 51% podíl ve společnosti NKF Holding NV, která vlastnila nizozemského výrobce telekomunikačních zařízení a kabelů NFK Kabel. Aktiva v oblasti mobilních telefonů se v roce 1991 rozrostla o nákup britské společnosti Technophone Ltd., výrobce mobilních telefonů. V tomto roce také Nokia prodala svou jednotku Nokia Data a společnost Kymmene Corp. se dohodla na sloučení svých chemických aktivit se společností Nokia. V roce 1992 firma koupila výrobce televizorů Finlux. Do té doby se Nokia stala vedoucí společností ve Finsku. Tento diverzifikovaný gigant byl také šestým největším výrobcem elektrických kabelů v Evropě a předním výrobcem televizorů. Nokia byla také největším světovým výrobcem kabelové techniky a zimních pneumatik. Navzdory působivému růstu však firma v předchozích dvou letech prodělala 213 milionů dolarů. Toho roku převzal funkci generálního ředitele Jorma Ollila, který společnost přeorientoval na telekomunikace. Tržby v roce 1993 dosáhly 2,1 miliardy dolarů. Ollila prodal výrobní provozy firmy zabývající se výrobou kabelů. V tomto roce Nokia uvedla na trh hitovou řadu mobilních telefonů 2100, které se prodalo 20 milionů kusů. Aby firma získala kapitál, uvedla v roce 1994 své akcie na newyorskou burzu. Divize pneumatik byla v roce 1995 vyčleněna do samostatné společnosti a v roce 1996 byly zastaveny televizní operace. V roce 1996 se Nokia stala druhým největším výrobcem mobilních telefonů. Ve skutečnosti zhruba 70 % ročního obratu pocházelo z telekomunikačních operací. Zaměstnanců bylo celkem 32 000 a provoz byl rozšířen do 40 zemí. Navzdory snahám o diverzifikaci tvořil evropský prodej stále zhruba 70 procent celkových tržeb. Thajská společnost Total Access Communications Inc. uzavřela v roce 1997 se společností Nokia smlouvu v hodnotě 30 milionů dolarů na vybudování optického přenosového systému s názvem SYNFONET, jakož i systému správy sítě a poskytování služeb technické podpory. Tržby vzrostly na 8,7 miliardy dolarů. Společnost Nokia získala 25procentní podíl na trhu a v roce 1998 předstihla společnost Motorola Corp., která měla 20procentní podíl, a stala se vedoucím výrobcem mobilních telefonů. V témže roce vytvořily společnosti Ericsson, Nokia a Motorola společnost Symbian, která se zaměřila na vývoj bezdrátové technologie s možností zasílání zpráv, přístupu k informacím a internetu. V roce 1999 vzrostly tržby o 48 procent a přiblížily se hranici 20 miliard dolarů a zisk vyskočil o 57 procent na téměř 4 miliardy dolarů. Společnosti IBM Corp. a Nokia uzavřely alianci s cílem urychlit rozvoj bezdrátového internetu. Obě společnosti se dohodly na spolupráci při vývoji podnikových řešení pro bezdrátový aplikační protokol (WAP), která by zákazníkům umožnila okamžitě začít rozšiřovat elektronické podnikání mimo osobní počítače na různá mobilní zařízení. Vzhledem k tomu, že se trhy s mobilními telefony v mnoha zemích blíží nasycení, začala společnost Nokia hledat způsob, jak si zajistit budoucí odbyt, protože věřila, že bezdrátová zařízení nahradí osobní počítače jako nejoblíbenější způsob přístupu k síti. V září 2000 uvedla Nokia na trh mobilní telefon s podporou WAP. Firma také zřídila ve Francii centrum systémové integrace, které mělo podporovat mobilní internetové aplikace pro firemní i individuální zákazníky. Společnosti Nokia a RealNetworks Inc. začaly spolupracovat na vývoji technologie určené k poskytování internetového zvukového a videoobsahu do budoucích mobilních zařízení. Podle článku v časopise Fortune z května 2000: "Aby dosáhla svého cíle přinést Internet do našich kapes, vydává se Nokia mnoha směry. Nevyrábí jen telefony s bezdrátovým aplikačním protokolem (WAP), které mohou surfovat po zkrácené verzi internetu, ale také servery WAP, na kterých bude tato zkrácená síť fungovat. Vytváří bezdrátové připojení k internetu pro automobily, vyvíjí produkty pro Bluetooth, nový standard pro bezdrátové připojení s velkou šířkou pásma uvnitř domu nebo kanceláře, a pracuje na bezdrátových videotelefonních zařízeních a na mnoha dalších zajímavých věcech." Pro dohled nad širokou škálou internetových produktů vytvořila společnost Nokia Internet Communications. Výdaje na telekomunikace se dramaticky zpomalily v důsledku poklesu ekonomik v Severní Americe i v Evropě na konci roku 2000 a pokračovaly v poklesu i v roce 2001. V důsledku toho se téměř zastavily výdaje na nové všeobecné paketové rádiové sítě, známé jako 2,5G a 3G, na které Nokia spoléhala pro své produkty pro bezdrátový internet. Podle článku v BusinessWeek Online z června 2001 "vzhledem k tomu, že téměř tři čtvrtiny příjmů společnosti pocházejí z telefonů, měla společnost Nokia velké naděje, že stávající zákazníci budou upgradovat své telefony, aby získali rychlejší přístup k internetu doplněný o služby od mobilního prodeje letenek až po pokyny k jízdě. Evropské telefonní společnosti však byly nuceny omezit výdaje na sítě 2,5G a 3G a výsledná zpoždění ochlazují kdysi bouřlivý trh." Navzdory zpomalení pokračovala společnost Nokia ve vývoji svých zařízení pro bezdrátový internet.