Zdroj Financial Times Datum zveřejnění článku: 25. 8. 2026 Tento článek slouží výhradně k informačním účelům a nepředstavuje individuální investiční doporučení ani investiční poradenství. Představuje redakční zpracování veřejně dostupných informací. Cílem je přiblížit čtenářům podstatné informace srozumitelnou formou při zachování významu původních zdrojů. Donald Trump znovu spoléhá na rozsáhlé sankce k oslabení Íránu Předchozí politika maximálního tlaku nepřiměla Teherán k požadovaným ústupkům Další ekonomický tlak může místo kapitulace vyvolat vojenskou eskalaci Íránská inflace se blíží 90 % a vývoz ropy klesl Spojené státy se po šesti měsících války znovu pokoušejí přimět Írán k ústupkům prostřednictvím rozsáhlého ekonomického tlaku. Americký prezident Donald Trump tentokrát hovoří o „ekonomickém dni D“, zatímco ministr financí Scott Bessent připravovanou kampaň označil za největší finanční ofenzivu, jaká kdy byla proti protivníkovi sestavena. Podobnou strategii však Washington vyzkoušel už před osmi lety. V květnu 2018 Trump během svého prvního prezidentského období oznámil odstoupení Spojených států od jaderné dohody z roku 2015 mezi Íránem, USA a dalšími světovými mocnostmi. Následovala politika označovaná jako „maximální tlak“, v jejímž rámci Washington zavedl stovky tvrdých sankcí proti Íránu i subjektům, které s ním obchodovaly. Ekonomické dopady byly výrazné, politický cíl však splněn nebyl. Teherán neudělal požadované ústupky a naopak zaujal tvrdší postoj. Írán současně výrazně zvýšil své jaderné aktivity, což dále prohloubilo napětí se západními zeměmi. Současná americká strategie má Írán dále izolovat, omezit jeho přístup k obchodním partnerům a přimět režim, aby uvolnil kontrolu nad Hormuzským průlivem. Hlavním nástrojem mají být opět sekundární sankce, tedy opatření namířená také proti zahraničním subjektům, které pokračují v obchodních vztazích s Teheránem. Sekundární sankce mohou narazit na Čínu, Turecko i další partnery Nová strategie v teorii staví do centra amerického tlaku především Čínu, která je největším obchodním partnerem Íránu a jediným významným odběratelem jeho ropy. Potenciální dopady se však týkají také některých amerických spojenců, zejména Spojených arabských emirátů a Turecka, které v minulosti sloužily jako významná centra pro íránské podnikání. Prosazování sekundárních sankcí ale není jednoduché. Írán už má zkušenosti s jejich obcházením prostřednictvím nastrčených společností a dalších struktur. Washington by zároveň při důsledném vymáhání opatření musel riskovat politické konflikty se zeměmi, jako jsou právě Čína a Turecko. Bessent při pondělním oznámení iniciativy nestanovil žádný konkrétní termín, do kterého by obchodní partneři Íránu museli požadavky Washingtonu splnit. Uvedl, že Spojené státy jim poskytnou čas na nápravu jejich jednání, a zároveň naznačil, že cílem není destabilizovat globální finanční systém. Tento přístup poukazuje na dilema, před kterým Washington stojí. Tvrdé prosazování sekundárních sankcí by mohlo znovu rozdmýchat obchodní konflikt s Čínou pouhý měsíc před plánovaným setkáním Trumpa s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem ve Washingtonu. Peking už varoval, že proti případnému rozšíření sankcí přijme všechna nezbytná opatření na svou ochranu. Velké čínské státní rafinerie omezení týkající se íránské ropy převážně respektují. Peking však umožňuje menším soukromým rafineriím označovaným jako „teapots“ íránskou ropu dovážet a zpracovávat. Spojené státy na některé z nich v květnu uvalily sankce, Čína ale domácím společnostem nařídila, aby se těmito opatřeními neřídily. Význam Číny dokládají také obchodní údaje. V íránském finančním roce končícím v březnu byla největším obchodním partnerem země. Z Íránu dovezla zboží za 11 miliard dolarů, převážně ropu a související produkty, a vyvezla tam zboží za 13,4 miliardy dolarů. Následovaly Spojené arabské emiráty s celkovým obchodem v hodnotě 21 miliard dolarů a Turecko s 13,5 miliardy dolarů. Turecko zároveň z Íránu nakupuje zemní plyn. Íránská ekonomika je pod výrazně větším tlakem než v roce 2018 Spojené arabské emiráty, které jsou blízkým spojencem USA, minulý týden oznámily pozastavení veškerého obchodu, obchodních výměn a finančních transakcí s Íránem až do odvolání. Rozhodnutí přišlo několik hodin poté, co SAE obvinily Írán z odpálení dvou balistických raket směrem k jejich území. Emiráty zaujaly vůči Teheránu tvrdý postoj během prvních měsíců války poté, co Írán proti této zemi vyslal téměř 3 000 raket a dronů. Abú Zabí se následně pokusilo napětí zmírnit prostřednictvím diplomacie a ekonomických pobídek. Součástí tohoto přístupu bylo obnovení íránských letů do Dubaje, návrat Íránců s pobytem ve Spojených arabských emirátech a obnovení tradičního obchodu prostřednictvím lodí. Írán od poloviny května na SAE přímo nezaútočil a íránské aerolinky podle cestovních agentur tento týden stále létaly do Dubaje. Také Turecko bude pravděpodobně hrozbu sekundárních sankcí brát vážně, zejména vzhledem ke snaze prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana zlepšit vztahy s Trumpem. Ankara však zřejmě nepřeruší veškerý obchod se sousedním Íránem a může pokračovat například v obchodu s potravinami a dalším zbožím, na které se sankce nevztahují. Samotný Írán je dnes ekonomicky ve výrazně složitější situaci než při zahájení politiky maximálního tlaku v roce 2018. Už tehdejší sankce vedly k prudkému hospodářskému poklesu během dvou let, propadu exportu ropy, oslabení rijálu a prudkému růstu inflace. Země byla odříznuta od globálního finančního systému a od té doby se potýká s krizí životních nákladů. Přesto se tehdy kromě některých specializovaných léčiv neobjevil rozsáhlý nedostatek zboží. Režim podpořil domácí produkci a zvýšil neropný vývoz, například oceli a petrochemických produktů. Íránské státní subjekty a podnikatelé zároveň vytvořili rozsáhlé obchodní sítě umožňující sankce obcházet. Využívali nastrčené společnosti a zahraniční kanceláře v okolních státech včetně Turecka, Ománu a SAE. Někteří Íránci nakupovali v Turecku nemovitosti za nejméně 250 000 dolarů, aby získali turecké pasy. Prostředníci také převáželi regionem kufry se stovkami tisíc dolarů, aby umožnili pokračování obchodu. Současná situace je však podstatně vážnější. Po dvou válkách během jediného roku se íránská ekonomika nachází v hlubších problémech než před osmi lety. Rijál téměř denně klesá na nová minima vůči dolaru, meziroční inflace se blíží 90 % a několik oceláren a petrochemických závodů bylo během války poškozeno nebo zničeno. Spojené státy navíc udržují námořní blokádu. Guvernér íránské centrální banky Abdolnaser Hemmati připustil, že ekonomická situace během posledních šesti měsíců byla velmi obtížná. Několik dní předtím uvedl, že íránský vývoz ropy klesl na nulu. Ekonomický tlak může místo kapitulace přinést další eskalaci Přes rozsah současných ekonomických problémů zůstává otázkou, zda mohou další americké sankce přimět íránské vedení ke kapitulaci. Teherán tvrdí, že Washington již využil prakticky všechny dostupné prostředky a nejnovější opatření kolaps země nezpůsobí. Írán se zároveň připravuje na pokračující tlak. Mezi krizová opatření patří ukládání zahraničních měn na různých místech tak, aby země měla k dispozici rezervy potřebné k nákupu potravin a léčiv. Odborníci na Írán neočekávají, že by obnovený ekonomický tlak přiměl vedení země k rychlým ústupkům. Výsledkem může být naopak další zostření postoje Teheránu, protože režim může americkou kampaň vnímat jako pokus vyvolat sociální nestabilitu a dosáhnout změny režimu. Írán má zároveň s fungováním pod sankcemi větší zkušenosti než v roce 2018. Mezinárodní prostředí je nyní více polarizované a existují také okolní ekonomiky, například Irák a Afghánistán, které jsou na íránském hospodářství závislé. Největším rizikem proto může být situace, kdy intenzivnější americký tlak dále prohloubí ekonomické problémy Íránu, aniž by přinesl politické ústupky. Takový vývoj by mohl vyvolat další vojenskou eskalaci. Nejvyšší íránský bezpečnostní představitel Mohsen Rezaei tento týden varoval, že režim bude považovat účast jakékoliv země na americké ekonomické válce za válečný akt. Taková rétorika naznačuje, že Teherán je připraven reagovat na další ekonomický tlak konfrontačně. Pokud by se íránské vedení dostalo do situace, kdy by si muselo vybrat mezi kapitulací a eskalací, podle některých odborníků by pravděpodobně zvolilo druhou možnost. Současně existuje riziko, že pokud sankce nepřinesou rychlé výsledky, může Trump hledat další prostředky nátlaku včetně návratu k určité formě vojenské akce. Washington tak stojí před podobným problémem jako během první kampaně maximálního tlaku. Sankce mohou způsobit Íránu rozsáhlé ekonomické škody, aniž by automaticky vedly k požadovaným politickým ústupkům. Zkušenost z roku 2018 ukazuje, že ekonomický tlak může naopak posílit tvrdší postoj Teheránu. Současná situace je navíc komplikovanější válkou, blokádou Hormuzského průlivu a rizikem, že důsledné prosazování sekundárních sankcí vyvolá konflikt také s významnými obchodními partnery Íránu.