Zdroj Financial Times Datum zveřejnění článku: 26. 8. 2026 Tento článek slouží výhradně k informačním účelům a nepředstavuje individuální investiční doporučení ani investiční poradenství. Představuje redakční zpracování veřejně dostupných informací. Cílem je přiblížit čtenářům podstatné informace srozumitelnou formou při zachování významu původních zdrojů. Likvidátoři požadují od tří subjektů PwC přibližně 8,4 miliardy dolarů Samotný nárok vůči PwC International (PWC..A) dosahuje 5,6 miliardy dolarů Evergrande zkrachovala se závazky kolem 300 miliard dolarů Verdikt může otestovat právní oddělení globálních auditorských sítí Likvidátoři zkrachovalého čínského realitního gigantu Evergrande mohou pokračovat v žalobě kvůli údajným pochybením při auditu nejen proti pobočkám PwC v Hongkongu a pevninské Číně, ale také proti globální zastřešující organizaci PwC International. Rozhodl o tom ve středu soud v Hongkongu. Případ může mít širší význam pro způsob, jakým fungují globální sítě největších auditorských společností. Soud umožnil likvidátorům Evergrande vést žalobu pro nedbalost proti PwC International (PWC.A) společně s hongkongskou a čínskou členskou firmou PwC, které byly odpovědné za audit finančních výkazů realitní skupiny. Zástupce soudce hongkongského High Court Patrick Fung uvedl, že lze přinejmenším argumentovat tím, že PwC International mělo vůči Evergrande určitou povinnost péče. Za zásadní zároveň považuje zpřístupnění dokumentů a získání dalších odpovědí, které by měly okolnosti případu více objasnit. Likvidátoři požadují od trojice subjektů odškodnění ve výši přibližně 8,4 miliardy dolarů. Jejich žaloba následuje po zjištěních několika regulátorů, podle nichž auditoři PwC v Hongkongu a pevninské Číně nedodrželi profesní standardy při schvalování účetních výkazů Evergrande. Kolaps Evergrande zanechal závazky kolem 300 miliard dolarů Rozhodnutí soudu představuje vítězství pro likvidátory Eddieho Middletona a Tiffany Wong z poradenské společnosti Alvarez & Marsal. Ti zaměřili významnou část právního úsilí na vymáhání náhrady škody od PwC, mimo jiné kvůli obtížím spojeným se získáváním majetku Evergrande v pevninské Číně ve prospěch věřitelů. Evergrande patřila mezi největší čínské developery. V roce 2021 se dostala do platební neschopnosti s přibližně 300 miliardami dolarů závazků. Později bylo zjištěno, že společnost v období před svým kolapsem podvodně navyšovala vykazované tržby. Audity finančních výkazů společnosti se následně dostaly pod intenzivní kontrolu regulačních orgánů. PwC Hong Kong letos v dubnu souhlasila se zaplacením 1,3 miliardy hongkongských dolarů, tedy přibližně 166 milionů amerických dolarů, aby urovnala nároky místních regulátorů související s Evergrande. Čínská členská společnost PwC zaplatila už v roce 2024 pokutu 441 milionů jüanů, tedy přibližně 66 milionů dolarů. Čínské ministerstvo financí tehdy dospělo k závěru, že zaměstnanci auditorské společnosti podvody v realitní skupině skrývali, nebo je dokonce tolerovali. Likvidátoři tvrdí, že pochybení auditorských společností umožnila Evergrande pokračovat ve vyplácení značných částek akcionářům navzdory skutečné finanční situaci skupiny. Mezi lety 2017 a 2020 měla společnost podle jejich argumentace vyplatit na dividendách 6 miliard dolarů. Samotný nárok likvidátorů vůči PwC International dosahuje 5,6 miliardy dolarů. Globální organizace však odmítá, že by měla nést odpovědnost za činnost jednotlivých členských firem. Verdikt zasahuje do samotného modelu fungování auditorských sítí Význam případu přesahuje spor o audit Evergrande. Čtyři největší globální auditorské sítě, označované jako Big Four, totiž nefungují stejným způsobem jako běžné nadnárodní společnosti. Jejich strukturu tvoří právně oddělené národní auditorské firmy, které spojuje globální zastřešující organizace. Ta koordinuje fungování sítě, spravuje společnou značku a stanovuje společné standardy, jednotlivé členské společnosti však zůstávají samostatnými právními subjekty. Takový systém umožňuje auditorským sítím fungovat v různých jurisdikcích s odlišnými pravidly pro audit. Současně má chránit jednotlivé členské firmy před právní odpovědností za auditorská pochybení, kterých se dopustí jiné firmy ze stejné globální sítě v zahraničí. Právě tuto hranici nyní případ Evergrande testuje. PwC International argumentovala, že by vůbec neměla být účastníkem řízení, protože Evergrande nebyla jejím klientem. Služby společnosti poskytovaly jednotlivé členské firmy v Hongkongu a pevninské Číně. Hongkongský soud však připustil možnost, že také globální organizace mohla mít vůči Evergrande povinnost péče. Nejde zatím o konečné rozhodnutí, že PwC International skutečně nese odpovědnost. Verdikt ale umožňuje likvidátorům v žalobě proti globálnímu subjektu pokračovat a získávat další dokumenty a informace. Případ tak může přenést finanční a právní rizika z jednotlivých členských společností na širší globální síť. To je důležité také vzhledem k tomu, jak je PwC International financována. Globální zastřešující organizace obvykle sama nevytváří významné zisky ani nedrží rozsáhlý majetek. Na financování jejích nákladů se významně podílejí největší členské firmy sítě, včetně společností působících ve Spojených státech a Velké Británii. Pokud by proto globální organizace nakonec nesla odpovědnost za pochybení jednotlivých členských firem, finanční dopady by nemusely zůstat omezeny pouze na jurisdikci, ve které problém vznikl. PwC odpovědnost odmítá a zvažuje další právní možnosti Struktura Big Four v minulosti většinou úspěšně omezovala následky auditorských skandálů na konkrétní národní členské firmy. Existují však případy, kdy se právní spory dostaly také ke globálním zastřešujícím organizacím. V roce 2009 americký soud rozhodl, že Deloitte Global může čelit žalobě kvůli podvodu v mlékárenské skupině Parmalat, která byla klientem její italské členské firmy. V roce 2011 byla PwC International součástí dohody o vypořádání nároků investorů spojených s kolapsem indické společnosti Satyam Computer Services. Případ Evergrande tak není prvním pokusem o prolomení právního oddělení mezi globální auditorskou sítí a jejími národními členy. Vzhledem k rozsahu požadovaného odškodnění a významu Evergrande však může představovat důležitý test tohoto modelu. Likvidátoři rozhodnutí hongkongského soudu přivítali a uvedli, že budou pokračovat ve snaze získat prostředky ve prospěch věřitelů. PwC International naopak s rozhodnutím nesouhlasí a vyhodnocuje své další právní možnosti. Globální síť zdůrazňuje, že PwC International funguje pouze jako koordinační subjekt a společnosti Evergrande nikdy neposkytovala žádné služby ani s ní neměla přímý vztah. PwC je proto přesvědčena, že nároky proti globální organizaci nejsou opodstatněné. Soudní řízení však bude pokračovat a likvidátoři nyní získali možnost podrobněji zkoumat roli zastřešujícího subjektu. Výsledek sporu tak může mít význam nejen pro věřitele Evergrande, ale také pro právní fungování globálních auditorských sítí. Pokud by se podařilo prokázat odpovědnost PwC International za pochybení národních členských firem, případ by mohl zpochybnit jednu z klíčových výhod struktury, kterou největší auditorské společnosti používají k oddělení právních a finančních rizik mezi jednotlivými zeměmi.