Zdroj Reuters Datum zveřejnění článku: 19. 8. 2026 Tento článek slouží výhradně k informačním účelům a nepředstavuje individuální investiční doporučení ani investiční poradenství. Představuje redakční zpracování veřejně dostupných informací. Cílem je přiblížit čtenářům podstatné informace srozumitelnou formou při zachování významu původních zdrojů. Rafinerie zpracovávají denně o 8,4 milionu barelů ropy méně Globální produkce paliv je proti předválečné úrovni nižší o 10 % Rusko před útoky zajišťovalo 12 % světového exportu nafty Futures na naftu za tři týdny vzrostly o 20 % Největší globální výpadek dodávek ropy v historii patřil od začátku války s Íránem k hlavním rizikům pro světovou ekonomiku. Situace se ale postupně mění. Přestože Spojené státy a Írán znovu obnovily blokády Hormuzského průlivu a cena ropy vystoupala nad 80 dolarů za barel, stále větším problémem už není samotná dostupnost surové ropy, ale schopnost světových rafinerií přeměnit ji na použitelná paliva. V posledních týdnech se z Perského zálivu na trh dostaly stovky milionů barelů ropy, což částečně zvýšilo globální zásoby. Samotná ropa však nemá pro konečné spotřebitele bez dalšího zpracování příliš velké využití. Musí projít rafinériemi, které z ní vyrábějí například asfalt, plasty, topný olej, letecké palivo, naftu nebo benzin. Právě zde se dnes nachází hlavní slabina energetického trhu. Globální rafinérská kapacita je výrazně omezená kvůli kombinaci válečných škod, narušených dodavatelských řetězců a útoků na energetickou infrastrukturu. Situaci navíc zhoršují extrémní teploty, které komplikují podmínky potřebné pro správný průběh rafinérských procesů. Podle JPMorgan (JPM) světové rafinerie v současnosti zpracovávají denně o 8,4 milionu barelů ropy méně než před začátkem války. Výsledkem je přibližně o 10 % nižší produkce paliv. Ropy je více, ale rafinerie ji nestíhají zpracovat Tok ropy přes Hormuzský průliv se stále nevrátil k normálu. Obnovené útoky na Blízkém východě, prohlášení prezidenta Donalda Trumpa, že memorandum o porozumění mezi USA a Íránem skončilo, a opětovné zavedení námořní blokády vedené Spojenými státy zpomalily předchozí oživení tankerové dopravy. Produkce na Blízkém východě se přesto postupně obnovuje. Podle Macquarie Research vzrostla proti květnu přibližně o 4 miliony barelů denně. Za několik posledních týdnů prošlo Hormuzským průlivem zhruba 200 milionů barelů ropy. Podle Lipow Oil Associates to odpovídá přibližně 17 dnům světových dodávek. Ropa navíc z oblasti nadále proudí i přes zvýšenou vojenskou aktivitu. Základní příběh ropného trhu se tak mění. Globálně je k dispozici dostatek suroviny, pokud se ji podaří dopravit do míst, kde je potřeba. Významnější otázkou je, zda mají rafinerie dostatečnou kapacitu tuto ropu zpracovat. Poptávka po ropě během války zároveň prudce klesla. Omezená nabídka vedla část spotřebitelů a podniků ke snížení spotřeby, což pomohlo udržet ceny ropy níže, než mnozí analytici původně očekávali. Tento vývoj ale zároveň komplikuje návrat energetického trhu k normálu. Výrazným příkladem je Čína. Země podle JPMorgan snížila rafinérskou produkci přibližně o 3 miliony barelů denně. Vláda současně výrazně zvýšila využívání uhelných elektráren a podporu elektromobility. Čína zároveň čerpala ze svých rozsáhlých nouzových rezerv, aby nahradila výpadky ropy z Perského zálivu, a výrazně snížila výrobu a export benzinu a nafty do sousedních zemí. Tento krok přispěl k nedostatku paliv v jihovýchodní Asii. Před opětovným výraznějším zvýšením rafinérské produkce bude Peking podle JPMorgan pravděpodobně požadovat jistotu, že přeprava ropy Hormuzským průlivem bude probíhat bez větších omezení. Válka poškodila rafinerie na Blízkém východě i v Rusku Obnovení rafinérské výroby na Blízkém východě komplikuje další problém. Region disponuje kapacitou přibližně 11,7 milionu barelů denně, ale její návrat do plného provozu bude obtížný, pokud nebude možné vyrobená paliva bezpečně vyvážet. Ještě větší otázkou je stav samotných zařízení. Írán během války podle JPMorgan zaútočil na 30 rafinerií na Blízkém východě. Zatím není jasné, v jakém rozsahu budou jednotlivá zařízení schopna provozu po jejich opětovném spuštění. Během války se proto Spojené státy staly významným náhradním zdrojem benzinu a nafty poté, co Blízký východ prakticky přestal paliva vyvážet. Americké rafinerie zvýšily produkci leteckého paliva pro Evropu a nafty pro Austrálii a Asii. To však zároveň omezilo jejich schopnost vyrábět dostatek benzinu, nafty a leteckého paliva pro domácí americký trh. Jde o jeden z důvodů, proč ceny benzinu neklesly tak prudce, jak prezident Trump předpovídal. Problémem je také dlouhodobě omezená rafinérská kapacita Spojených států. Jen v Kalifornii byly od začátku tohoto desetiletí uzavřeny čtyři rafinerie kvůli vysokým nákladům a environmentálním regulacím. Poslední nová americká rafinerie s významnou kapacitou byla podle uvedených údajů vybudována v roce 1977. Šlo o zařízení společnosti Marathon Petroleum (MPC) v Garyville v Louisianě. Současná situace proto znamená, že Spojené státy sice nahrazují část chybějících dodávek z jiných regionů, ale samy nemají neomezenou možnost výrobu dále zvyšovat. Výpadky v Rusku tlačí vzhůru ceny nafty Další zásadní komplikací je Rusko, které je největším světovým exportérem topného oleje a druhým největším exportérem nafty po Spojených státech. Rusko minulý týden zakázalo vývoz nafty poté, co ukrajinské drony pokračovaly v útocích na ruské rafinerie. Země zároveň v posledních týdnech čelí výraznému nedostatku paliv na domácím trhu. U čerpacích stanic se tvoří dlouhé fronty a v některých oblastech vzrostly ceny paliv během několika dnů až o 50 %. Výpadky ruských rafinerií mají významný dopad také na světový trh. Podle JPMorgan připadá přibližně pětina celkového globálního poklesu rafinérské produkce právě na ztracenou kapacitu v Rusku. Před ukrajinskými útoky Rusko vyváželo přibližně 800 tisíc barelů nafty denně. Podle Lipow Oil Associates tento objem představoval zhruba 12 % světových dodávek nafty. Právě tento výpadek je jedním z hlavních důvodů, proč futures na naftu během posledních tří týdnů vzrostly přibližně o 20 %. Benzin i nafta tak mohou zůstat drahé výrazně déle, než by odpovídalo samotnému obnovení toků surové ropy. Energetický problém se proto postupně posouvá od otázky, zda je na světě dostatek ropy, k otázce, zda ji lze dostatečně rychle zpracovat na paliva, která ekonomika skutečně potřebuje. Hormuzský průliv zůstává důležitým bodem globální energetické infrastruktury, ale stále větší význam má stav rafinerií tisíce kilometrů od něj. Čína omezuje zpracování a export, Blízký východ se potýká s válečnými škodami, Spojené státy pracují s omezenou kapacitou a Rusko čelí útokům na vlastní zařízení a zákazu vývozu. I kdyby se tedy dodávky ropy dál zlepšovaly, ceny benzinu, nafty a dalších produktů nemusí automaticky výrazně klesnout. Klíčovým omezením světového energetického trhu se stává právě nedostatek dostupné rafinérské kapacity.