Zdroj CNN Datum zveřejnění článku: 13. 8. 2026 Tento článek slouží výhradně k informačním účelům a nepředstavuje individuální investiční doporučení ani investiční poradenství. Představuje redakční zpracování veřejně dostupných informací. Cílem je přiblížit čtenářům podstatné informace srozumitelnou formou při zachování významu původních zdrojů. Washington tvrdí, že ropný export dosáhl předválečných úrovní Přes Hormuz proudí odhadem jen čtyři miliony barelů denně Ropovody přesměrovávají mimo průliv až sedm milionů barelů denně Lodní doprava zůstává výrazně slabší než před začátkem války Tok ropy z Blízkého východu zůstává předmětem sporů. Americký ministr energetiky Chris Wright tvrdí, že vývoz ropy z regionu se v posledních dnech vrátil na úrovně před válkou a v neděli je dokonce překonal. Dostupná data o lodní dopravě přes Hormuzský průliv však ukazují podstatně nižší provoz. Wright uvedl, že obnovení toků umožnila koordinace americké armády se spojeneckými státy Perského zálivu. Část ropy má opět proudit přes Hormuzský průliv, zatímco další objemy producenti přesměrovali prostřednictvím ropovodů nebo alternativních exportních zařízení. Americká armáda provoz v Hormuzském průlivu sleduje a údaje každý den předává ministerstvu energetiky. To tvrdí, že díky spolupráci s armádou disponuje nejlepšími dostupnými informacemi o ropě a ropných produktech opouštějících oblast Perského zálivu. Údaje soukromých společností sledujících lodní dopravu však vytvářejí výrazně odlišný obraz. Provoz v Hormuzském průlivu zůstává hluboko pod normálem Zásadní rozpor se týká množství ropy přepravované přímo přes Hormuzský průliv. Wright uvádí, že touto cestou proudí přibližně 9 milionů barelů ropy denně. Pozorovatelný počet lodí ale takovému objemu neodpovídá. Během minulého týdne proplulo průlivem celkem pouze 84 plavidel. V samotnou neděli bylo zaznamenáno devět průjezdů. Před válkou přitom Hormuzským průlivem proplouvalo více než 100 plavidel každý den. Odhady skutečných ropných toků jsou proto výrazně nižší. Přes průliv se podle dostupných údajů dostává přibližně 4 miliony barelů denně, tedy méně než polovina množství uváděného americkým ministrem energetiky. Situaci komplikuje skutečnost, že část lodí při průjezdu vypíná své transpondéry a snaží se pohybovat bez běžného elektronického sledování. Data o lodní dopravě proto nemohou být založena pouze na signálech vysílaných samotnými plavidly. Kpler kombinuje informace z transpondérů se satelitními snímky, aby zachytil také část takzvaného stínového provozu. Americké ministerstvo energetiky přesto trvá na tom, že jeho údaje jsou přesnější než informace soukromých monitorovacích služeb. Rozdíl mezi oficiálními tvrzeními a pozorovatelnou lodní dopravou ale zůstává značný. Výrazný byl například provoz v pondělí. Hormuzským průlivem tehdy projelo celkem šest plavidel, z toho čtyři směrem dovnitř Perského zálivu a dvě ven. Ani jedno z těchto plavidel nebylo tankerem přepravujícím ropu. Wright současně uvedl, že během posledního týdne opouštělo oblast Arabského zálivu přibližně 15 milionů barelů ropy denně a v neděli mělo být vyvezeno dokonce 20 milionů barelů. Takový nedělní objem by již překonával průměr před začátkem války. Ropovody skutečně nahrazují část lodní přepravy Jedna část tvrzení amerického ministra odpovídá dostupným údajům výrazně lépe. Přibližně 5 až 7 milionů barelů ropy denně může Hormuzský průliv obcházet prostřednictvím ropovodů. Významnou roli hraje především saúdskoarabský ropovod East-West, který přesměrovává více než pět milionů barelů ropy denně směrem k Rudému moři. Producenti z Blízkého východu využívají dostupnou ropovodní kapacitu naplno, aby omezili závislost na přepravě přes Hormuzský průliv. Doprava přes Rudé moře navíc v posledních týdnech funguje relativně blízko běžným úrovním, a to navzdory hrozbám íránských hútijských spojenců, kteří varovali před blokádou průlivu Bab al-Mandab. Právě maximální využívání alternativní infrastruktury ale současně ukazuje její limity. Státy regionu už prakticky vyčerpaly dostupnou kapacitu ropovodů, takže další výrazné zvýšení exportu mimo Hormuzský průliv není jednoduché. To ztěžuje vysvětlení tvrzení o celkovém vývozu dosahujícím nebo překračujícím předválečné hodnoty. Pokud přes Hormuzský průliv skutečně proudí výrazně méně ropy než před konfliktem a alternativní ropovody již fungují poblíž své maximální kapacity, vzniká mezi fyzicky dostupnou infrastrukturou a uváděnými exportními objemy výrazný rozdíl. Dalším problémem zůstává bezpečnost. Americký prezident Donald Trump opakovaně tvrdí, že Spojené státy mají Hormuzský průliv pod kontrolou. Komerční plavidla však při pohybu do Perského zálivu a ven stále potřebují vojenský doprovod. Írán navíc napadl 64 plavidel proplouvajících průlivem, přičemž útoky si vyžádaly 17 mrtvých námořníků a dalších 35 zraněných. Takové podmínky nadále snižují ochotu provozovatelů posílat své lodě do oblasti. Trh se přizpůsobil, běžný provoz se ale nevrátil Americká administrativa se současně snaží vytvářet tlak na pokles cen ropy. Optimistická vyjádření o obnovení exportu mohou podporovat představu, že výpadek dodávek z Blízkého východu již nepředstavuje tak významný problém. Ropný trh se válce skutečně do určité míry přizpůsobil. Ceny zůstávají relativně nízké vzhledem k historickému rozsahu nabídkového šoku. Důvodem však není pouze obnovení exportu. Významnou roli sehrál také propad poptávky po ropě a čerpání rozsáhlých čínských zásob. Provoz v Hormuzském průlivu během konfliktu výrazně kolísá. Jednotlivý den, víkend nebo týden s vyšším počtem průjezdů proto nemusí znamenat návrat k dlouhodobě udržitelnému normálu. Pokud je pro zajištění provozu potřeba koordinovaná vojenská operace, podmínky zůstávají odlišné od situace před válkou. Tankery navíc nestačí pouze dostat ven z Perského zálivu. Musí se do oblasti opakovaně vracet, aby naložily další ropu. Právě ochota provozovatelů plavidel vracet se do vod ohrožených útoky zůstává omezená. Část skutečných ropných toků je zároveň obtížné přesně sledovat. Některé tankery vypínají transpondéry a další používají falešné vlajky, aby zakryly přepravu sankcionované íránské ropy. Z 84 plavidel, která minulý týden proplula Hormuzským průlivem, představovalo 17 průjezdů takzvanou stínovou flotilu a dalších deset plavidel přepravovalo sankcionovaný náklad. Není jasné, zda americké ministerstvo energetiky tyto objemy zahrnuje do svých výpočtů. Dostupné informace tak ukazují dvě rozdílné skutečnosti. Alternativní ropovody skutečně umožnily přesměrovat miliony barelů denně mimo Hormuzský průliv a část exportních toků se podařilo zachovat. Samotná lodní doprava strategickou vodní cestou však zůstává výrazně pod předválečnými hodnotami. Tvrzení o návratu celkového vývozu k normálu proto nelze jednoduše potvrdit prostřednictvím pozorovatelného provozu. Rozdíl mezi údaji americké vlády a nezávislým sledováním lodní dopravy zůstává příliš velký, zatímco bezpečnostní situace v Hormuzském průlivu nadále komplikuje stabilní přepravu ropy z regionu.