ZdrojČeskéNoviny.czDatum zveřejnění článku: 11. 11. 2026Původní článek: ČeskéNoviny.czTento článek slouží výhradně k informačním účelům a nepředstavuje individuální investiční doporučení ani investiční poradenství. Představuje redakční zpracování veřejně dostupných informací. Cílem je přiblížit čtenářům podstatné informace srozumitelnou formou při zachování významu původních zdrojů. Pražským seniorům chybí na nájem a energie přes 9 000 korun Nejvíce peněz po zaplacení bydlení zbývá důchodcům v Ústeckém kraji Ženy pobírají v průměru o 2 435 korun nižší důchod Regionální rozdíly v nájemném výrazně převyšují rozdíly mezi průměrnými důchody Dostupnost nájemního bydlení se v České republice stává stále závažnějším problémem pro seniory, jejichž příjmy často nedokážou pokrýt rostoucí náklady na bydlení. Nejvýraznější rozdíly mezi výší starobních důchodů a tržním nájemným jsou patrné v Praze, Jihomoravském a Středočeském kraji. V těchto regionech seniorům s průměrnou penzí nestačí měsíční příjem ani na zaplacení nájmu a energií v bytě o rozloze 65 metrů čtverečních. Vyplývá to z analýzy poradenské skupiny Moore, která porovnávala průměrné důchody s náklady na nájemní bydlení v jednotlivých krajích České republiky. Nejhorší situace panuje v hlavním městě, kde by seniorovi s průměrným důchodem po zaplacení tržního nájemného a energií chybělo 9 346 korun měsíčně. Výrazný nepoměr mezi příjmy a výdaji se však netýká pouze Prahy. Na jižní Moravě dosahuje měsíční schodek více než 3 000 korun a ve Středočeském kraji se blíží tisícikoruně. Výsledky ukazují, že samotná výše důchodu není dostatečným ukazatelem životní úrovně seniorů. Zásadní roli hraje také lokalita a především skutečnost, zda důchodce bydlí ve vlastní nemovitosti, využívá dlouhodobě výhodný nájem, nebo musí hradit aktuální tržní ceny. Rozdíly mezi jednotlivými regiony jsou přitom natolik výrazné, že senior s nižším důchodem může mít po zaplacení bydlení více prostředků než důchodce pobírající nadprůměrnou penzi v některém z ekonomicky silnějších krajů. Praha vykazuje největší rozdíl mezi důchody a náklady na bydlení Praha dlouhodobě patří mezi regiony s nejvyššími průměrnými důchody v České republice. Současně však vykazuje také mimořádně vysoké náklady na nájemní bydlení, které tuto příjmovou výhodu výrazně převyšují. Podle analýzy dosahuje průměrné měsíční nájemné za byt o rozloze 65 metrů čtverečních v hlavním městě 28 600 korun. Tato částka odpovídá přibližně 129 % průměrného pražského starobního důchodu. To znamená, že samotný nájem převyšuje celý průměrný měsíční důchod ještě před započítáním dalších nákladů spojených s bydlením. Pokud se k nájemnému připočtou platby za energie v přibližné výši 3 000 korun měsíčně, dosáhnou celkové náklady na bydlení přibližně 31 600 korun. Seniorovi pobírajícímu průměrnou pražskou penzi by tak každý měsíc chybělo 9 346 korun pouze na pokrytí nájmu a energií. Do tohoto výpočtu přitom nejsou zahrnuty další nezbytné životní výdaje, například potraviny, léky, doprava nebo osobní potřeby. Výsledný rozdíl proto ukazuje, že samostatné bydlení v běžném nájemním bytě uvedené velikosti je pro důchodce odkázaného výhradně na průměrnou penzi finančně nedostupné. Podobný problém se projevuje také v Jihomoravském kraji, kde by seniorovi po zaplacení nájmu a energií chybělo 3 249 korun měsíčně. Ve Středočeském kraji dosahuje rozdíl mezi průměrným důchodem a uvedenými náklady na bydlení 921 korun. Přestože jde o podstatně nižší částku než v Praze, i zde modelový senior spotřebuje na bydlení více prostředků, než kolik činí jeho průměrný měsíční důchod. Zásadní význam má proto vlastnická struktura bydlení. Senioři žijící ve vlastních nemovitostech zpravidla nemusejí hradit tržní nájemné, ačkoli nadále nesou náklady na provoz, energie, údržbu a případné opravy. Naopak důchodci odkázaní na komerční nájemní trh čelí výrazně vyšším pravidelným výdajům. V Praze tak mohou mít dva lidé se srovnatelným důchodem zcela odlišnou finanční situaci pouze podle toho, zda vlastní byt, nebo platí aktuální tržní nájemné. Pokud senior nemá vlastní bydlení ani možnost využívat dlouhodobě levnější nájemní smlouvu, může být nucen pokrývat rozdíl ze svých úspor, využívat finanční podporu rodiny nebo hledat dostupnější bydlení mimo hlavní město. Nejvíce peněz zbývá seniorům v Ústeckém a Moravskoslezském kraji Výrazné regionální rozdíly ukazují, že vyšší důchod automaticky neznamená lepší finanční zabezpečení. V některých krajích s nižšími průměrnými penzemi totiž senioři díky dostupnějšímu nájemnímu bydlení disponují po zaplacení základních nákladů vyšší částkou. Nejpříznivější výsledek zaznamenal podle analýzy Ústecký kraj, kde seniorům po uhrazení nájmu a energií v modelovém bytě zbývá přibližně 4 800 korun měsíčně. Tento výsledek je zajímavý zejména proto, že Ústecký kraj má třetí nejnižší průměrný důchod v České republice. Navzdory nižším penzím zde tedy modeloví důchodci vykazují příznivější poměr mezi příjmem a náklady na bydlení než jejich vrstevníci v ekonomicky silnějších regionech. Druhou nejvyšší zbývající částku zaznamenal Moravskoslezský kraj, kde seniorům po zaplacení bydlení zůstává 4 475 korun měsíčně. Na Vysočině činí disponibilní zůstatek po úhradě nájmu a energií 3 883 korun. Relativně příznivě vychází také Karlovarský kraj, který se podle analýzy umístil hned za Vysočinou, přestože vykazuje nejnižší průměrné důchody v celé republice. Tyto výsledky potvrzují, že regionální náklady na bydlení mají pro životní úroveň seniorů zásadní význam. Rozdíl mezi nejvyšším a nejnižším krajským průměrným důchodem totiž dosahuje pouze 2 024 korun. Naproti tomu rozdíl mezi nájemným u sledovaných modelových bytů činí 15 535 korun. Regionální rozdíly v nájemném jsou tedy více než sedminásobně vyšší než rozdíly v průměrných důchodech. Právě tento nepoměr vysvětluje, proč mohou senioři v regionech s nižšími příjmy dosahovat lepšího finančního výsledku po uhrazení bydlení. Současně je však nutné upozornit, že uvedené zůstatky nepředstavují částky, které mohou důchodci automaticky využívat na volitelnou spotřebu. Z těchto prostředků musejí nadále financovat potraviny, zdravotní potřeby, dopravu a další každodenní výdaje. Ani regiony s relativně příznivějším poměrem mezi důchody a nájemným proto nemusejí seniorům poskytovat dostatečnou finanční rezervu pro neočekávané výdaje. Analýza především ukazuje, že cenová dostupnost bydlení se napříč Českou republikou výrazně liší a že výše důchodu sama o sobě nedokáže tyto rozdíly vysvětlit. Ženy čelí vyššímu riziku nedostupného bydlení kvůli nižším důchodům Samostatnou skupinu ohroženou vysokými náklady na bydlení představují seniorky. Ženy totiž v České republice pobírají v průměru nižší starobní důchody než muži, což se přímo promítá do jejich možností financovat nájemní bydlení. Podle analýzy činí průměrný měsíční důchod mužů 22 347 korun, zatímco ženy pobírají v průměru 19 912 korun. Rozdíl tak dosahuje 2 435 korun měsíčně. V prostředí rostoucích životních nákladů představuje tato částka významný zásah do rozpočtu domácnosti, zejména pokud senior žije sám a veškeré náklady na bydlení hradí z jediného příjmu. Průměrný důchod žen překračuje hranici 20 000 korun pouze ve dvou regionech, konkrétně v Praze a Středočeském kraji. Nejnižší průměrné penze pobírají ženy v Karlovarském a Moravskoslezském kraji. Rozdíly mezi důchody mužů a žen se přitom výrazně liší také podle regionu. Největší rozdíl zaznamenává Moravskoslezský kraj, kde muži pobírají v průměru o 3 718 korun více než ženy. Naopak nejmenší rozdíl vykazuje Karlovarský kraj, kde činí 1 932 korun měsíčně. Nižší průměrné důchody žen se odrážejí také v dostupnosti nájemního bydlení. Zatímco při porovnání celkových průměrných důchodů s náklady na modelový byt vycházejí jako finančně nedostupné Praha, Jihomoravský a Středočeský kraj, v případě žen se seznam rozšiřuje o další dva regiony. Seniorkám s průměrným ženským důchodem nestačí příjem na tržní nájemné a energie také v Plzeňském a Pardubickém kraji. Tato skutečnost ukazuje, že rozdíly ve výši penzí mohou významně ovlivňovat riziko finančních problémů spojených s bydlením. Zvláště obtížná může být situace domácností, které jsou odkázány pouze na jeden starobní důchod a nemají vlastní nemovitost ani jiné významnější finanční zdroje. Problematika dostupnosti bydlení přitom není omezena pouze na seniorskou populaci. Na zhoršující se situaci upozornila také studie Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), podle níž v České republice v posledních letech výrazně vzrostly ceny nemovitostí i nájemného. Tento vývoj zvyšuje finanční tlak na řadu domácností, které musejí stále větší část svých příjmů vynakládat na zajištění bydlení. Vedle mladých rodin patří mezi nejvíce zasažené skupiny právě senioři, jejichž příjmy zpravidla závisejí především na pravidelně vyplácených důchodech. Výsledky analýzy zároveň upozorňují na významný rozdíl mezi nominální výší penzí a jejich skutečnou kupní silou v jednotlivých regionech. Zatímco průměrné důchody se mezi kraji liší relativně málo, náklady na nájemní bydlení vykazují mnohem výraznější rozdíly. Pro hodnocení životní úrovně seniorů proto nestačí sledovat pouze výši vypláceného důchodu. Rozhodující je také to, jak velkou část příjmu pohltí bydlení a kolik prostředků zůstane na další nezbytné potřeby.