ZdrojČeskéNoviny.czDatum zveřejnění článku: 1. 11. 2026Původní článek: ČeskéNoviny.czTento článek slouží výhradně k informačním účelům a nepředstavuje individuální investiční doporučení ani investiční poradenství. Představuje redakční zpracování veřejně dostupných informací. Cílem je přiblížit čtenářům podstatné informace srozumitelnou formou při zachování významu původních zdrojů. Téměř polovině nájemníků během posledního roku vzrostlo nájemné V Praze stojí 43metrový byt tolik co dříve 83metrový Čtvrtina nájemníků si nemůže dovolit výraznější zvýšení nájemného Třetina nájemníků nedokáže spořit na pořízení vlastního bydlení Nájemní bydlení v České republice je pro stále větší část obyvatel finanční zátěží. Podle průzkumu společnosti Generali Investments vzrostlo během posledního roku nájemné téměř polovině nájemníků, přičemž čtvrtina z nich zaznamenala zdražení přesahující 5 %. Další růst cen očekávají čtyři z deseti dotázaných. Problémem však je, že čtvrtina nájemníků si již nemůže dovolit výraznější zvýšení nájemného a další část domácností by musela omezit své ostatní výdaje nebo hledat levnější bydlení. Rostoucí náklady přitom neznamenají pouze vyšší měsíční platby. Lidé za stejnou částku získávají stále menší obytnou plochu a častěji musí ustupovat ze svých požadavků na velikost, dispozici nebo lokalitu bytu. Nejvýrazněji je tento trend patrný v Praze, kde se dostupná plocha nájemního bydlení za pět let při stejném rozpočtu snížila téměř na polovinu. Průzkum, kterého se zúčastnilo více než 1 000 respondentů z České republiky, zároveň ukazuje výrazné rozdíly mezi jednotlivými regiony. Zatímco v hlavním městě platí vysoké nájemné většina nájemníků, v dalších krajích se nejčastější ceny pohybují podstatně níže. Nájmy rostou, nejdražší bydlení zůstává v Praze Podle průzkumu Generali Investments bydlí v nájmu více než čtvrtina obyvatel České republiky. V porovnání se zeměmi visegrádské čtyřky, tedy Slovenskem, Polskem a Maďarskem, jde o nejvyšší podíl. Výrazně nad celostátním průměrem se nachází Praha, kde v pronajatém bydlení žije téměř polovina obyvatel. Nájemní bydlení je rozšířené také mezi mladými dospělými. Ve věkové skupině od 18 do 34 let bydlí v nájmu přibližně třetina lidí. Právě pro tuto část populace představuje vývoj nájemného důležitý faktor při rozhodování o bydlení a hospodaření s osobními financemi. Během posledního roku se zvýšilo nájemné téměř polovině dotázaných nájemníků. Čtvrtina respondentů zaznamenala zdražení o více než 5 % a každý desátý dokonce o více než 10 %. Výše nájemného se však mezi jednotlivými regiony výrazně liší. Nejvyšší ceny dlouhodobě vykazuje Praha, kde téměř šest z deseti nájemníků platí více než 15 000 korun měsíčně bez započtení energií. Vysoké náklady na bydlení se týkají také Středočeského kraje, kde uvedenou hranici překračuje více než polovina nájemníků. V celostátním měřítku platí více než 15 000 korun měsíčně bez energií 29 % českých nájemníků. Také v tomto ukazateli má Česká republika nejvyšší podíl ze zemí visegrádské čtyřky. Ve většině ostatních krajů se nejčastější měsíční nájemné pohybuje mezi 9 000 a 12 000 korunami. Mezi dražší regiony patří především oblasti s velkými městy, například Plzeňský a Jihomoravský kraj. V případě Jihomoravského kraje hraje důležitou roli Brno jako významné regionální centrum. Naopak nejlevnější nájemní bydlení podle průzkumu nabízí Zlínský kraj. Regionální rozdíly ukazují, že finanční dostupnost nájemního bydlení nelze hodnotit pouze podle celostátního průměru. Domácnost s určitým rozpočtem může v různých částech republiky získat výrazně odlišnou velikost a kvalitu bydlení. Zvlášť výrazné změny jsou patrné v hlavním městě. Podle dat Generali Investments si dnes domácnost s rozpočtem 20 000 korun měsíčně může v Praze pronajmout přibližně dvoupokojový byt s kuchyňským koutem o rozloze 43 metrů čtverečních. Před pěti lety přitom za stejnou částku bylo možné získat byt s dispozicí 3+kk o velikosti 83 metrů čtverečních. Rozdíl činí 40 metrů čtverečních, což odpovídá poklesu dostupné obytné plochy přibližně o 48 %. Nejde tedy pouze o zdražování jednotlivých bytů. Růst cen se přímo promítá do toho, jak velké bydlení si domácnosti mohou za své peníze dovolit. Domácnosti omezují výdaje a stěhují se do menších bytů Rostoucí nájemné postupně mění také chování domácností. Lidé, kteří nemohou nebo nechtějí zvyšovat výdaje na bydlení, častěji hledají kompromis v podobě menšího bytu, levnější lokality nebo odlišného uspořádání domácnosti. Podle průzkumu se kvůli rostoucím nákladům na bydlení během posledních tří let přestěhoval do menšího bytu každý sedmý nájemník. Tento údaj ukazuje, že finanční tlak již neovlivňuje pouze budoucí rozhodování domácností, ale promítá se do skutečných změn jejich bydlení. Pro část nájemníků představuje stěhování způsob, jak udržet měsíční výdaje na přijatelné úrovni. Menší byt může znamenat nižší nájemné, ale současně také omezení obytného prostoru a nutnost přizpůsobit dosavadní životní podmínky. Pokud by ceny nájmů dále rostly, jednotlivé domácnosti by podle výsledků průzkumu reagovaly rozdílně. Přibližně 28 % respondentů by raději omezilo jiné výdaje, než aby se muselo odstěhovat ze současného bytu. Pro tyto domácnosti má zachování stávajícího bydlení vysokou prioritu, a proto by případné zdražení řešily úsporami v dalších oblastech rodinného rozpočtu. Téměř třetina nájemníků by naopak volila stěhování. Mezi zvažovanými možnostmi je přesun do levnější městské čtvrti, menšího bytu nebo úplně jiného města. Dalších 9 % lidí by zvažovalo návrat k rodině nebo známým. Takové řešení může snížit náklady na bydlení, současně však znamená výraznou změnu dosavadního způsobu života. Průzkum rovněž ukázal, že část nájemníků již nyní dosahuje hranice svých finančních možností. Téměř šest z deseti Čechů by podle výsledků zvládlo platit za nájem maximálně o 1 000 korun měsíčně více. Při zvýšení o 2 000 korun by se do svých možností vešlo osm z deseti respondentů, pokud se hodnotí jejich maximální únosné navýšení. Z toho vyplývá, že prostor pro další výrazné zdražování není neomezený. Přestože pronajímatelé mohou čelit rostoucí poptávce, finanční možnosti domácností představují důležitou hranici. Pro část obyvatel by vyšší nájemné znamenalo nutnost výrazněji omezovat běžnou spotřebu nebo změnit bydlení. Situace může být obzvlášť složitá pro domácnosti, které již dnes vydávají značnou část svého disponibilního příjmu na pravidelné platby spojené s bydlením. Čtvrtina nájemníků se obává, že v budoucnu nezvládne platit Výsledky průzkumu naznačují, že tlak na nájemní bydlení nemusí v nejbližší době polevit. Další zhoršování situace a růst cen očekávají čtyři z deseti nájemníků. Ve městech s více než 100 000 obyvateli je očekávání dalšího zdražování ještě výraznější. Růst nájmů zde předpokládá každý druhý respondent. Vedle samotného očekávání vyšších cen je důležitá také schopnost domácností případné zvýšení nákladů zvládnout. Podle Generali Investments si čtvrtina nájemníků již nyní nemůže dovolit platit výrazně vyšší nájemné. To omezuje prostor pronajímatelů pro další zvyšování cen, zejména pokud chtějí zachovat dostupnost bydlení pro současné nájemce. Významná část respondentů má navíc obavy o schopnost dlouhodobě hradit své náklady. Každý čtvrtý nájemník se obává, že v budoucnu nebude mít dostatek peněz na nájem. Dalších 6 % nájemníků již nyní uvádí problémy s jeho placením. Tato zjištění ukazují rozdíl mezi očekáváním dalšího růstu cen a skutečnými finančními možnostmi obyvatel. Rostoucí poptávka po pronájmech totiž sama o sobě nezaručuje, že domácnosti budou schopny přijmout jakékoli zvýšení nájemného. Finanční tlak na nájemníky zároveň komplikuje jejich možnosti pořídit si v budoucnu vlastní nemovitost. Přibližně třetina lidí žijících v nájmu uvádí, že si kvůli současným výdajům nedokáže vytvářet úspory na vlastní bydlení. Další pětina musí plánovaný nákup nemovitosti odkládat. To znamená, že pro významnou část nájemníků není současné bydlení pouze přechodným řešením před pořízením vlastního bytu. Zhoršující se schopnost spořit může naopak prodlužovat období, během kterého domácnosti zůstávají odkázány na nájemní trh. Rozdíl mezi nájemníky a celou populací je přitom značný. Zatímco v celé České republice podle průzkumu nedokáže spořit 16 % lidí, mezi nájemníky je tento podíl více než dvojnásobný. Vyšší pravidelné výdaje na bydlení tak mohou omezovat nejen aktuální spotřebu domácností, ale také jejich možnosti budovat finanční rezervy a připravovat se na budoucí investice. Z pohledu realitního trhu vytváří tato situace protichůdné tlaky. Na jedné straně může vysoká cena vlastnického bydlení podporovat poptávku po pronájmech. Na straně druhé však omezené rozpočty domácností brání neomezenému zvyšování nájemného. Pro pronajímatele proto může být stále důležitější zohledňovat kupní sílu nájemníků a skutečnou dostupnost bydlení v dané lokalitě. Průzkum Generali Investments zároveň ukazuje, že samotná výše nájemného není jediným ukazatelem dostupnosti bydlení. Důležité je také to, kolik prostoru domácnost za své peníze získá a zda jí po zaplacení pravidelných nákladů zbývají prostředky na běžnou spotřebu a úspory. Pokračující růst nájmů tak může dále prohlubovat rozdíly mezi domácnostmi, které si mohou dovolit zachovat současný standard bydlení, a těmi, které jsou nuceny přistupovat k finančním a prostorovým kompromisům.