Kvůli rostoucím cenám na Filipínách nyní změnila svůj recept a používá poloviční množství.
V marockém hlavním městě Rabatu už Fatima cibuli a rajčata nekupuje, protože jsou příliš drahé. Místo toho si na přípravu taginu pořizuje artyčoky.
Zkušenosti těchto dvou žen, které od sebe dělí více než 12 000 km, ukazují, jak globální krize v zásobování potravinami nabírá znepokojivý obrat: hrozí, že se spotřebují suroviny, které jsou pro výživu celého světa klíčové.
Náklady na pšenici a obilí v posledních měsících klesly, což zmírnilo obavy o přístup k některým základním potravinám. Kombinace několika faktorů však nyní otřásá trhem se zeleninou, která je základem zdravé a udržitelné stravy. A na jeho konci je skromná cibule.
Ceny prudce rostou, což zvyšuje inflaci a nutí země přijmout opatření k zajištění dodávek. Maroko a Turecko zastavily část vývozu, stejně jako Kazachstán. Filipíny nařídily vyšetřování kartelů.
Organizace spojených národů a Světová banka tento měsíc varovaly, že omezení se netýkají jen cibule, ale také mrkve, rajčat, brambor a jablek, což omezuje dostupnost po celém světě. V Evropě donutily prázdné regály britské supermarkety omezit nákupy některých druhů ovoce a zeleniny po slabé úrodě v jižním Španělsku a severní Africe.
„Pouhý dostatek kalorií nestačí,“ řekla Cindy Hollemanová, vedoucí ekonomka Organizace OSN pro výživu a zemědělství v Římě. „Kvalita stravy je rozhodujícím článkem mezi potravinovou bezpečností a výživou. Špatná kvalita stravy může vést k různým formám podvýživy.“
Cibule je základem kuchyní po celém světě a po rajčatech (technicky vzato ovoci) je nejkonzumovanější zeleninou. Ročně se jí vyprodukuje asi 106 milionů tun – zhruba stejně jako mrkve, tuřínu, chilli papriček, paprik a česneku dohromady. Používají se do všeho možného, od základního dochucovadla kari a polévek až po polevy na hotdogy v USA, kde je obchodování s nimi v rámci termínovaných obchodů zakázáno od roku 1958 po pokusu o zahnání trhu do kouta.
Skokový nárůst cen je důsledkem katastrofálních záplav v Pákistánu, mrazů, které poškodily zásoby ve střední Asii, a ruské války na Ukrajině. V severní Africe mezitím zemědělci bojují s velkým suchem a nárůstem cen osiv a hnojiv.
Špatné počasí zasáhlo zejména marocké pěstitele. Na trhu ve čtvrti Ocean v centru Rabatu Fatima uvedla, že ceny zeleniny zůstávají „nehorázně vysoké“ i po zákazu posílání cibule a rajčat do západní Afriky, který vláda zavedla tento měsíc.
Jednapadesátiletá státní zaměstnankyně v důchodu s pytlem artyčoků říká, že její výdělek už nevydrží do konce měsíce. Tato finanční tíseň se ještě více projeví během ramadánu, kdy muslimové tradičně přerušují denní půst velkým jídlem před oslavou svátku Íd.
„Jíme více čočky, bílých fazolí a fazolí fava a brzy se spokojíme s rýží,“ řekla Fatima, která odmítla uvést své celé jméno kvůli politické citlivosti v Maroku v souvislosti s potravinovou inflací.
Prodavač zeleniny Brahim pracuje na trhu již více než 30 let. Obchod jde podle něj pomalu.
„Myslel jsem si, že zeleninu kupují jen svobodní muži na kusy, hlavně ti, kteří nemají hodně peněz,“ řekl 56letý Brahim. „Teď skláním hlavu, když vidím lidi, kteří u mého stánku nakupují už 10, 15, 23 let, jak mě zlomeným hlasem žádají o jedno rajče, jednu cibuli, jednu bramboru. Lidé jsou na pokraji svých sil.“
Zdroj: Getty Images
Nedostatek cibule na Filipínách v posledních měsících umocnil nedostatek všeho možného od soli po cukr. Ceny se dostaly tak absurdně vysoko, že krátce stála víc než maso, zatímco letušky byly přistiženy při jejím pašování z Blízkého východu. Vláda prezidenta Ferdinanda Marcose ml. podpořila dovoz, aby zkrotila nejvyšší inflaci za posledních 14 let.
„Používám jen ty nejmenší kousky cibule,“ řekl 58letý Basa. Její téměř tři desetiletí starý podnik v provincii Bulacan se zabývá přípravou pokrmů pro narozeniny a svatby. „Musím se přizpůsobit, protože nechci příliš zvýšit ceny a přijít o zákazníky.“
V Kazachstánu prudký nárůst cen přiměl úřady k čerpání strategických zásob, zatímco tamní ministr obchodu vyzval lidi, aby nekupovali cibuli po pytlích uprostřed panického spěchu, aby zajistili zásoby v místních supermarketech.
K zákazu vývozu, který v posledních týdnech zavedly také Kyrgyzstán, Uzbekistán a Tádžikistán – země, která je díky národnímu pokrmu qurutobu s velkým podílem cibule na hlavu největším spotřebitelem na světě. Jinde Ázerbájdžán zavádí „omezení“ prodeje a Bělorusko bude vydávat licence na dodávky.
Vzhledem k tomu, že náklady na nákup zeleniny a ovoce bohatých na živiny prudce rostou a příjmy se s nimi snaží držet krok, stává se zdravá strava nedostupnou. Podle nejnovějších údajů OSN si zdravou stravu nemohou dovolit více než 3 miliardy lidí.
To bude celosvětově stoupat na politické agendě a výživa se stane mnohem významnější součástí vládních úvah, řekl Tim Benton, ředitel výzkumu nových rizik v londýnské Chatham House. Nazývá to „časovanou výživovou bombou“, která pomalu vybuchuje.
„Nejen balancování na hraně hladomoru v Africkém rohu by nás mělo znepokojovat v souvislosti se současnou krizí,“ řekl. „Je to rozsáhlý růst špatné výživy. Výživa byla v celosvětovém měřítku zarážejícím způsobem špatná již předtím.“
Zdroj: Getty Images
Zatímco mnohé vlády prozatím ochotně dotují dovoz pšenice nebo mouky, aby jejich obyvatelé byli spokojeni, podpora pěstitelů zeleniny je omezená. Výsledkem je, že svět produkuje příliš mnoho škrobnatých obilovin, cukru a rostlinných olejů, než je nutné pro výživu, ale jen asi třetinu potřebného množství ovoce a zeleniny, řekl Benton.
Stejně jako chléb i cibule prokázala potenciál zažehnout občanské nepokoje. V Indii, která po léta s přestávkami zakazovala vývoz, byly vysoké ceny uváděny jako příčina prohry strany Bharatiya Janata v roce 1998 v Dillí. O dvě desetiletí později premiér Naréndra Módí ve své kampani za znovuzvolení prohlásil, že zemědělci jsou jeho „TOP“ prioritou, čímž myslel rajčata, cibuli a brambory.
„Hlavní obiloviny jsou opravdu důležité z hlediska jakéhosi symbolického fungování globální potravinové bezpečnosti a hladovění,“ řekl Benton. „Ale pro mnoho zemí jsou to právě tyto další věci, na kterých záleží, pokud jde o udržení spokojenosti obyvatelstva. To je v jistém smyslu špička ledovce.“
Kvůli rostoucím cenám na Filipínách nyní změnila svůj recept a používá poloviční množství.V marockém hlavním městě Rabatu už Fatima cibuli a rajčata nekupuje, protože jsou příliš drahé. Místo toho si na přípravu taginu pořizuje artyčoky.Zkušenosti těchto dvou žen, které od sebe dělí více než 12 000 km, ukazují, jak globální krize v zásobování potravinami nabírá znepokojivý obrat: hrozí, že se spotřebují suroviny, které jsou pro výživu celého světa klíčové.Náklady na pšenici a obilí v posledních měsících klesly, což zmírnilo obavy o přístup k některým základním potravinám. Kombinace několika faktorů však nyní otřásá trhem se zeleninou, která je základem zdravé a udržitelné stravy. A na jeho konci je skromná cibule.Ceny prudce rostou, což zvyšuje inflaci a nutí země přijmout opatření k zajištění dodávek. Maroko a Turecko zastavily část vývozu, stejně jako Kazachstán. Filipíny nařídily vyšetřování kartelů.Organizace spojených národů a Světová banka tento měsíc varovaly, že omezení se netýkají jen cibule, ale také mrkve, rajčat, brambor a jablek, což omezuje dostupnost po celém světě. V Evropě donutily prázdné regály britské supermarkety omezit nákupy některých druhů ovoce a zeleniny po slabé úrodě v jižním Španělsku a severní Africe.„Pouhý dostatek kalorií nestačí,“ řekla Cindy Hollemanová, vedoucí ekonomka Organizace OSN pro výživu a zemědělství v Římě. „Kvalita stravy je rozhodujícím článkem mezi potravinovou bezpečností a výživou. Špatná kvalita stravy může vést k různým formám podvýživy.“Chcete využít této příležitosti?Cibule je základem kuchyní po celém světě a po rajčatech je nejkonzumovanější zeleninou. Ročně se jí vyprodukuje asi 106 milionů tun – zhruba stejně jako mrkve, tuřínu, chilli papriček, paprik a česneku dohromady. Používají se do všeho možného, od základního dochucovadla kari a polévek až po polevy na hotdogy v USA, kde je obchodování s nimi v rámci termínovaných obchodů zakázáno od roku 1958 po pokusu o zahnání trhu do kouta.Skokový nárůst cen je důsledkem katastrofálních záplav v Pákistánu, mrazů, které poškodily zásoby ve střední Asii, a ruské války na Ukrajině. V severní Africe mezitím zemědělci bojují s velkým suchem a nárůstem cen osiv a hnojiv.Špatné počasí zasáhlo zejména marocké pěstitele. Na trhu ve čtvrti Ocean v centru Rabatu Fatima uvedla, že ceny zeleniny zůstávají „nehorázně vysoké“ i po zákazu posílání cibule a rajčat do západní Afriky, který vláda zavedla tento měsíc.Jednapadesátiletá státní zaměstnankyně v důchodu s pytlem artyčoků říká, že její výdělek už nevydrží do konce měsíce. Tato finanční tíseň se ještě více projeví během ramadánu, kdy muslimové tradičně přerušují denní půst velkým jídlem před oslavou svátku Íd.„Jíme více čočky, bílých fazolí a fazolí fava a brzy se spokojíme s rýží,“ řekla Fatima, která odmítla uvést své celé jméno kvůli politické citlivosti v Maroku v souvislosti s potravinovou inflací.Prodavač zeleniny Brahim pracuje na trhu již více než 30 let. Obchod jde podle něj pomalu.„Myslel jsem si, že zeleninu kupují jen svobodní muži na kusy, hlavně ti, kteří nemají hodně peněz,“ řekl 56letý Brahim. „Teď skláním hlavu, když vidím lidi, kteří u mého stánku nakupují už 10, 15, 23 let, jak mě zlomeným hlasem žádají o jedno rajče, jednu cibuli, jednu bramboru. Lidé jsou na pokraji svých sil.“Nedostatek cibule na Filipínách v posledních měsících umocnil nedostatek všeho možného od soli po cukr. Ceny se dostaly tak absurdně vysoko, že krátce stála víc než maso, zatímco letušky byly přistiženy při jejím pašování z Blízkého východu. Vláda prezidenta Ferdinanda Marcose ml. podpořila dovoz, aby zkrotila nejvyšší inflaci za posledních 14 let.„Používám jen ty nejmenší kousky cibule,“ řekl 58letý Basa. Její téměř tři desetiletí starý podnik v provincii Bulacan se zabývá přípravou pokrmů pro narozeniny a svatby. „Musím se přizpůsobit, protože nechci příliš zvýšit ceny a přijít o zákazníky.“V Kazachstánu prudký nárůst cen přiměl úřady k čerpání strategických zásob, zatímco tamní ministr obchodu vyzval lidi, aby nekupovali cibuli po pytlích uprostřed panického spěchu, aby zajistili zásoby v místních supermarketech.K zákazu vývozu, který v posledních týdnech zavedly také Kyrgyzstán, Uzbekistán a Tádžikistán – země, která je díky národnímu pokrmu qurutobu s velkým podílem cibule na hlavu největším spotřebitelem na světě. Jinde Ázerbájdžán zavádí „omezení“ prodeje a Bělorusko bude vydávat licence na dodávky.Vzhledem k tomu, že náklady na nákup zeleniny a ovoce bohatých na živiny prudce rostou a příjmy se s nimi snaží držet krok, stává se zdravá strava nedostupnou. Podle nejnovějších údajů OSN si zdravou stravu nemohou dovolit více než 3 miliardy lidí.To bude celosvětově stoupat na politické agendě a výživa se stane mnohem významnější součástí vládních úvah, řekl Tim Benton, ředitel výzkumu nových rizik v londýnské Chatham House. Nazývá to „časovanou výživovou bombou“, která pomalu vybuchuje.„Nejen balancování na hraně hladomoru v Africkém rohu by nás mělo znepokojovat v souvislosti se současnou krizí,“ řekl. „Je to rozsáhlý růst špatné výživy. Výživa byla v celosvětovém měřítku zarážejícím způsobem špatná již předtím.“Zatímco mnohé vlády prozatím ochotně dotují dovoz pšenice nebo mouky, aby jejich obyvatelé byli spokojeni, podpora pěstitelů zeleniny je omezená. Výsledkem je, že svět produkuje příliš mnoho škrobnatých obilovin, cukru a rostlinných olejů, než je nutné pro výživu, ale jen asi třetinu potřebného množství ovoce a zeleniny, řekl Benton.Stejně jako chléb i cibule prokázala potenciál zažehnout občanské nepokoje. V Indii, která po léta s přestávkami zakazovala vývoz, byly vysoké ceny uváděny jako příčina prohry strany Bharatiya Janata v roce 1998 v Dillí. O dvě desetiletí později premiér Naréndra Módí ve své kampani za znovuzvolení prohlásil, že zemědělci jsou jeho „TOP“ prioritou, čímž myslel rajčata, cibuli a brambory.„Hlavní obiloviny jsou opravdu důležité z hlediska jakéhosi symbolického fungování globální potravinové bezpečnosti a hladovění,“ řekl Benton. „Ale pro mnoho zemí jsou to právě tyto další věci, na kterých záleží, pokud jde o udržení spokojenosti obyvatelstva. To je v jistém smyslu špička ledovce.“
Během technologického boomu, který definoval druhou dekádu tohoto století, byla uniformou Silicon Valley obyčejná mikina s kapucí. Tento symbol ležérnosti...
