Zvenčí se inspirace může zdát nepředvídatelná a nelogická. Je to, jako by vám nápad najednou spadl do klína – problém, který se snažíte vyřešit už několik dní, má najednou odpověď, nebo do sebe nějak zapadá oblouk příběhu.
Osobně jsem se vždy domníval, že čím více se budu snažit dobrat správné odpovědi, tím lepší výsledky budu mít. Jakmile jsem však začal studovat, jak funguje kreativita v mozku, zjistil jsem, že to nemůže být dále od pravdy. Náš kreativní mozek nemusí nutně dbát na tvrdou práci. Ve skutečnosti se nám kreativní nápady mohou objevit v hlavě, když děláme něco zcela nepodstatného.
Nejde jen o osobní domněnku, ale o biologický důvod, proč tomu tak je. Kreativita nevzniká jen díky nějaké vnější síle – můžeme si skutečně vytvořit okolnosti, které z inspirace udělají pravidelnou a předvídatelnou záležitost.
Zdroj: Getty Images
V společnosti Daydreamers vytvořili nepříliš tajný vzorec, který nám pomáhá pravidelně pěstovat inspiraci. Vyžaduje od nás, abychom častěji věnovali pozornost, uvolnili se a užívali si. Pokud vám to zní nemožně, tady je přesně popsáno, jak to funguje z vědeckého hlediska.
KOŘENY KREATIVITY
Kreativita je přirozenou součástí naší DNA. Jako dospělí ve světě, který je zaměřen na produkci, často ztrácíme kontakt s touto vrozenou lidskou vlastností, a to zejména proto, že se svým mozkem zacházíme jako se strojem. Neustále kontrolujeme seznamy úkolů, vydáváme se na cestu za splněním úkolů nebo reagujeme na „naléhavé“ požadavky. To v nás může vyvolávat stres a vědci zjistili, že stres může bránit kreativitě.
Zjednodušeně řečeno, kreativita vzniká, když se ptáme: „Co kdyby to bylo jinak?“. Vyžaduje, abychom kombinovali informace novým způsobem a viděli svět způsobem, který jsme dosud neznali. Když však náš mozek pracuje lineárním způsobem, na který jsme zvyklí, může uvíznout v mentálním tunelovém vidění.
Tvůrčí inspirace přichází, když se vracíme zpět do výchozího režimu našeho mozku. Síť výchozího režimu (DMN) je složitá kombinace oblastí v našem mozku, které jsou zaměřeny na propojování bodů, které na povrchu nemusíme vidět. Historicky byla DNM často považována za část našeho mozku, ze které chceme uniknout, abychom toho stihli více. Vědci však nyní zjišťují, že DMN je základem tvořivosti, tvorby smyslu a introspekce.
Zdroj: Unsplash
V DMN se často nacházíme, když naše tělo dělá jednu věc a mysl je někde jinde. V podstatě se to stává, když se zasníme – nebo se přestaneme tolik snažit.
VZOREC PRO TVŮRČÍ PRŮLOM
Tvůrčí inspirace přichází dlouho předtím, než usedneme k tvorbě. Náš mozek neustále sbírá nové informace z našeho okolí.
Proto se domnívám, že pozorování krásy, vychutnávání okamžiku nebo cvičení duševní pružnosti jsou obzvláště důležité pro základní základy tvůrčího myšlení. V podstatě věnování pozornosti dává našemu kreativnímu mozku „tečky“, které potřebujeme k tomu, abychom mohli spojit myšlenky novým způsobem.
Abychom však pochopili, co je potřeba k tomu, abychom si vypěstovali pravidelnou inspiraci, musíme se podívat na to, co se děje v mozku, když inspirace udeří. Někteří vědci nazývají tento okamžik těsně před příchodem inspirace „mrknutím mozku“. Těsně před okamžikem inspirace studie pomocí zobrazování fMRI ukázaly, že příval alfa vln vypne naši zrakovou kůru, aby utišil všechny potenciální rušivé vlivy a umožnil DMN vzkvétat. Zatímco se náš vnější svět zpomaluje, náš mozek vytváří různorodá spojení, dokud se neobjeví onen okamžik „Aha!“.
Před několika lety se vědci zajímali právě o toto téma. Ve studii publikované v časopise Nature se vědci zabývali vlivem „odchodu“, který se týká tvůrčích průlomů, a to třemi různými způsoby: nicneděláním, intenzivní činností nebo sněním. Hádejte, který typ ukončení činnosti pomohl kreativitě nejvíce? Ti, kteří měli aktivní prostoje (tj. bloumání myslí), dosahovali o 41 % lepších výsledků při řešení tvůrčích úkolů než jejich kolegové. Když má náš mozek chvilku na oddech, vylučuje endorfiny, které nám pomáhají uvolnit se, mít prostor jít do sebe a konečně se dostat z toho mentálního tunelu.
Zdroj: Unsplash
Ale ne všechny myšlenkové pochody jsou stejné – při snaze o podporu kreativity a inspirace je klíčovým prvkem relaxace. Proto nám může procházka v přírodě nebo i jen to, že se dostaneme do tvůrčího „proudu“, aniž bychom se museli starat o výstupy, pomoci cítit se kreativněji inspirováni.
Abychom mohli pravidelněji pěstovat inspiraci, musíme začít dlouho předtím, než začneme tvořit. Otevřenost novým nápadům, zkušenostem a ukládání krásných věcí pomáhá našemu mozku shromažďovat co nejvíce informací. Hledání způsobů, jak se uvolnit, například cvičení kreativního toku, a pravidelné nechávání mysli bloudit, pak může mozku poskytnout potřebný oddech, aby mohl být kreativní a spojit tyto aspekty informací novým, zajímavým způsobem.
Až se příště zaseknete v tvůrčím bloku, vzpomeňte si na tento vzorec – prozkoumejte, uvolněte se, sněte. Nebo ještě lépe, dopřejte si chvilku na toulky myslí a pravděpodobně to pomůže.
Zvenčí se inspirace může zdát nepředvídatelná a nelogická. Je to, jako by vám nápad najednou spadl do klína – problém, který se snažíte vyřešit už několik dní, má najednou odpověď, nebo do sebe nějak zapadá oblouk příběhu.Osobně jsem se vždy domníval, že čím více se budu snažit dobrat správné odpovědi, tím lepší výsledky budu mít. Jakmile jsem však začal studovat, jak funguje kreativita v mozku, zjistil jsem, že to nemůže být dále od pravdy. Náš kreativní mozek nemusí nutně dbát na tvrdou práci. Ve skutečnosti se nám kreativní nápady mohou objevit v hlavě, když děláme něco zcela nepodstatného.Nejde jen o osobní domněnku, ale o biologický důvod, proč tomu tak je. Kreativita nevzniká jen díky nějaké vnější síle – můžeme si skutečně vytvořit okolnosti, které z inspirace udělají pravidelnou a předvídatelnou záležitost.V společnosti Daydreamers vytvořili nepříliš tajný vzorec, který nám pomáhá pravidelně pěstovat inspiraci. Vyžaduje od nás, abychom častěji věnovali pozornost, uvolnili se a užívali si. Pokud vám to zní nemožně, tady je přesně popsáno, jak to funguje z vědeckého hlediska.Kreativita je přirozenou součástí naší DNA. Jako dospělí ve světě, který je zaměřen na produkci, často ztrácíme kontakt s touto vrozenou lidskou vlastností, a to zejména proto, že se svým mozkem zacházíme jako se strojem. Neustále kontrolujeme seznamy úkolů, vydáváme se na cestu za splněním úkolů nebo reagujeme na „naléhavé“ požadavky. To v nás může vyvolávat stres a vědci zjistili, že stres může bránit kreativitě.Zjednodušeně řečeno, kreativita vzniká, když se ptáme: „Co kdyby to bylo jinak?“. Vyžaduje, abychom kombinovali informace novým způsobem a viděli svět způsobem, který jsme dosud neznali. Když však náš mozek pracuje lineárním způsobem, na který jsme zvyklí, může uvíznout v mentálním tunelovém vidění.Tvůrčí inspirace přichází, když se vracíme zpět do výchozího režimu našeho mozku. Síť výchozího režimu je složitá kombinace oblastí v našem mozku, které jsou zaměřeny na propojování bodů, které na povrchu nemusíme vidět. Historicky byla DNM často považována za část našeho mozku, ze které chceme uniknout, abychom toho stihli více. Vědci však nyní zjišťují, že DMN je základem tvořivosti, tvorby smyslu a introspekce.V DMN se často nacházíme, když naše tělo dělá jednu věc a mysl je někde jinde. V podstatě se to stává, když se zasníme – nebo se přestaneme tolik snažit.Tvůrčí inspirace přichází dlouho předtím, než usedneme k tvorbě. Náš mozek neustále sbírá nové informace z našeho okolí.Proto se domnívám, že pozorování krásy, vychutnávání okamžiku nebo cvičení duševní pružnosti jsou obzvláště důležité pro základní základy tvůrčího myšlení. V podstatě věnování pozornosti dává našemu kreativnímu mozku „tečky“, které potřebujeme k tomu, abychom mohli spojit myšlenky novým způsobem.Abychom však pochopili, co je potřeba k tomu, abychom si vypěstovali pravidelnou inspiraci, musíme se podívat na to, co se děje v mozku, když inspirace udeří. Někteří vědci nazývají tento okamžik těsně před příchodem inspirace „mrknutím mozku“. Těsně před okamžikem inspirace studie pomocí zobrazování fMRI ukázaly, že příval alfa vln vypne naši zrakovou kůru, aby utišil všechny potenciální rušivé vlivy a umožnil DMN vzkvétat. Zatímco se náš vnější svět zpomaluje, náš mozek vytváří různorodá spojení, dokud se neobjeví onen okamžik „Aha!“.Před několika lety se vědci zajímali právě o toto téma. Ve studii publikované v časopise Nature se vědci zabývali vlivem „odchodu“, který se týká tvůrčích průlomů, a to třemi různými způsoby: nicneděláním, intenzivní činností nebo sněním. Hádejte, který typ ukončení činnosti pomohl kreativitě nejvíce? Ti, kteří měli aktivní prostoje , dosahovali o 41 % lepších výsledků při řešení tvůrčích úkolů než jejich kolegové. Když má náš mozek chvilku na oddech, vylučuje endorfiny, které nám pomáhají uvolnit se, mít prostor jít do sebe a konečně se dostat z toho mentálního tunelu.Ale ne všechny myšlenkové pochody jsou stejné – při snaze o podporu kreativity a inspirace je klíčovým prvkem relaxace. Proto nám může procházka v přírodě nebo i jen to, že se dostaneme do tvůrčího „proudu“, aniž bychom se museli starat o výstupy, pomoci cítit se kreativněji inspirováni.Abychom mohli pravidelněji pěstovat inspiraci, musíme začít dlouho předtím, než začneme tvořit. Otevřenost novým nápadům, zkušenostem a ukládání krásných věcí pomáhá našemu mozku shromažďovat co nejvíce informací. Hledání způsobů, jak se uvolnit, například cvičení kreativního toku, a pravidelné nechávání mysli bloudit, pak může mozku poskytnout potřebný oddech, aby mohl být kreativní a spojit tyto aspekty informací novým, zajímavým způsobem.Až se příště zaseknete v tvůrčím bloku, vzpomeňte si na tento vzorec – prozkoumejte, uvolněte se, sněte. Nebo ještě lépe, dopřejte si chvilku na toulky myslí a pravděpodobně to pomůže.