Kořeny sebeovládání sahají až do starověké filozofie a moudrosti, kde bylo zdůrazňováno jako základ etického jednání a harmonické společenské existence. Konfucius, známý čínský filozof, považoval zdrženlivost vůči touhám a emocím za klíč k harmonické společnosti. Sokrates, klasický řecký filozof, si sebeovládání velmi vážil a učil, že pouze jedinci, kteří ztělesňují moudrost, statečnost a spravedlnost, skutečně ovládají umění sebeovládání, a označil ho za jednu z nejvyšších ctností. Současná filozofka Hannah Arendtová zdůrazňovala potřebu předchozího promyšlení před zahájením jakéhokoli jednání, což je aspekt sebeovládání, který zdůrazňuje odpovědnost za osobní svobodu.Zdá se však, že současné kariérní poradenství tuto zásadu podkopává. Dnešní komerčně populární kariérní rady podporují autenticitu – někdy až do té míry, že rozpouštějí sebekontrolu, zdůrazňují neomezené projevy impulzů, prosazují spíše emocionální než rozumové jednání a odrazují od strachu ze společenského odsudku. Cílem těchto rad je zmírnit naše superego, snížit nutnost společenského uklidňování a podpořit uvolněný stav, kdy se můžeme oddávat sami sobě bez pocitu viny nebo rozpaků.Navzdory tomuto nedávnému trendu se rozsáhlé vědecké důkazy zasazují o přínosy sebeovládání, které se týkají mnoha aspektů života: práce, osobních vztahů a celkové pohody. Existují přesvědčivé údaje o tom, že děti, které vykazují vyšší úroveň sebeovládání, často dosahují vyššího vzdělání a v dospělosti si zajišťují složitá a dobře vydělávající zaměstnání.Více než pouhá odolnost vůči okamžitým pokušením – sebekontrola, definovaná jako vytrvalé, houževnaté a neúnavné sledování dlouhodobých cílů vysokého řádu, významně zvyšuje kariérní úspěch. Tento závěr je v souladu s nesčetnými akademickými studiemi, které zdůrazňují příznivý vliv svědomitosti – osobnostního rysu spojeného se sebeovládáním, sebekázní a sebeřízením – na výsledky ve vzdělávání a v zaměstnání.Svědomitost totiž může dokonce kompenzovat nízkou schopnost učit se. Dopady těchto charakterových dispozic však přesahují jejich přínos pro vzdělání a povolání a zahrnují i univerzální životní výsledky: úspěšný milostný život a manželskou spokojenost, absenci psychických a fyzických zdravotních problémů a dlouhověkost.Rozšíříme-li dopady sebekontroly nad rámec individuálních výhod, svědomitější a sebekontrolovanější jedinec zlepšuje pracovní prostředí pro své vrstevníky a spolupracovníky. Dobře vedené týmy, často tvořené jedinci ztělesňujícími tyto vlastnosti, jsou lépe sehrané, předčí ostatní týmy a těší se větší spokojenosti v práci. Na druhou stranu nízká úroveň svědomitosti nebo sebekontroly v týmu sráží toxické a asociální chování, což vede ke škodlivé pracovní atmosféře. Bez ohledu na kulturní rozdíly slouží sebeovládání jedinců širšímu kolektivu, čímž se upevňuje lidská etika.Charles Darwin, významný svými evolučními teoriemi, předpokládal, že skupiny disponující altruističtějšími, empatičtějšími a na druhé orientovanými jedinci jsou lépe vybaveny k tomu, aby překonaly soupeřící skupiny vyznačující se sobeckou vnitroskupinovou soutěživostí. V důsledku toho se normy umožňující lepší soužití stávají zásadními, neboť nedostatek sebekontroly musí zůstat výjimkou, nikoli normou.Používání termínu “darwinovský” k vykreslení obrazu nelítostného prostředí, kde vládne mantra “přežití nejsilnějšího”, je ve své podstatě protidarwinovské, protože brzdí, místo aby posilovalo skupinovou zdatnost a přežití.Sebeovládání je v podstatě klíčové pro podporu rozmanitých a inkluzivních organizací. Lidé obvykle soucítí s těmi, které vnímáme jako nám podobné, ať už etnicky, demograficky nebo kulturně, a chovají v sobě pocit spřízněnosti, který pak může motivovat k činnostem, jež je chrání, což nepřímo zvyšuje pravděpodobnost našeho přežití. Sebeovládání však pomáhá pěstovat toleranci a soucit, a to i vůči lidem s opačnými názory nebo hodnotami.Přesto je třeba zachovávat rovnováhu, protože nadměrná sebekontrola by mohla vyústit v nutkavé nebo obsedantní chování, které by způsobovalo psychické potíže, fyzické nepohodlí a napjaté sociální vztahy. Mohlo by dokonce vést k bezmyšlenkovité poslušnosti, což by zvýšilo pravděpodobnost fašismu. Umírněná sebekontrola, která vyvažuje disciplínu a flexibilitu, nejlépe podporuje psychickou pohodu, dává prostor nepředvídatelnosti a poskytuje prostor pro příležitostné požitkářství.Extrémní sebeovládání často vede ke stresu, vyhoření a snížené schopnosti užívat si radosti života. Klíč zjevně spočívá v nalezení rovnováhy mezi racionálním dlouhodobým sebeovládáním bez toho, abychom na sebe uvalovali přílišnou přísnost nebo strohost. Koneckonců uznání věcí, které nemůžeme ovlivnit, znamená také vytěsnění obsedantně kontrolních tendencí. Jak formuluje Thich Nhat Hanh: “Nechat jít nám dává svobodu a svoboda je jedinou podmínkou štěstí. Pokud ve svém srdci stále na něčem lpíme – na hněvu, úzkosti nebo majetku – nemůžeme být svobodní.”