Klíčové body

Giorgia Meloniová se obává dluhové krize a podniká kroky k omezení rizik spojených s veřejnými financemi
Plánuje mobilizovat soukromý kapitál na obranu a letectví, čímž chce omezit zadlužování
I přes stabilizaci trhu zůstává italské zadlužení vysoké, což nutí vládu k obezřetné fiskální politice

Její vláda se snaží minimalizovat rizika spojená s veřejnými financemi a současně posílit kontrolu nad italským bankovním a pojišťovacím sektorem, což ovlivňuje její strategické kroky v oblasti obrany, hospodářské politiky i regulace finančního trhu.

Meloniová si je vědoma toho, jak rozpětí mezi výnosy italských a německých desetiletých dluhopisů může ovlivnit ekonomickou stabilitu země. Toto tzv. „lo spread“ se v roce 2011 vyšplhalo až na 570 bazických bodů, což vedlo k pádu Berlusconiho vlády. Současná situace je sice stabilnější – v březnu 2025 se spread pohybuje kolem 113 bazických bodů, avšak premiérka nechce ponechat nic náhodě.

Aby předešla dalšímu nárůstu výpůjčních nákladů, Meloniová se zaměřuje na mobilizaci soukromého kapitálu k financování klíčových sektorů, zejména obrany a letectví. Plánuje vytvoření nového finančního nástroje, který by pomocí záruk EU a členských států mohl během tří až pěti let přilákat soukromé investice ve výši až 200 miliard eur.

Další oblastí zájmu je zajištění větší kontroly nad italským dluhem. Meloniová prosazuje zvýšení maloobchodního prodeje státních dluhopisů, což by mělo vést k většímu podílu domácích investorů na financování státního dluhu. Tento krok by měl snížit závislost na mezinárodních investorech, kteří by v případě finanční krize mohli Itálii destabilizovat.

Obrana a strategické investice

Jedním z hlavních směrů politiky Meloniové je zvýšení výdajů na obranu v reakci na geopolitická rizika, zejména ruskou agresi na Ukrajině. Itálie v roce 2024 vynakládala na obranu přibližně 1,5 % HDP, což ji řadilo pod průměr NATO a výrazně za země jako Německo, Francii a Velkou Británii.

Vzhledem k obavám o veřejné zadlužení chce Itálie navýšit vojenské výdaje bez dramatického zvyšování rozpočtového deficitu. Proto Meloniová hledá možnosti, jak financovat obranu za pomoci soukromého kapitálu a evropských záruk. Pokud by tento plán uspěl, mohl by se stát precedentem pro podobné iniciativy v dalších evropských zemích.

Konsolidace bankovního sektoru a otázka Generali

Finanční stabilita je pro Meloniovou klíčovou prioritou, což se odráží v její snaze upevnit kontrolu nad bankovním sektorem a pojišťovnictvím. Jedním z hlavních témat posledních měsíců je osud Assicurazioni Generali SpA, největší italské pojišťovny, která se dohodla na spolupráci s francouzskou BPCE SA. Dohoda měla vést k vytvoření druhé největší evropské správcovské společnosti, což vyvolalo obavy, že kontrola nad klíčovým italským finančním hráčem by se mohla přesunout do Paříže.

Meloniová podle blízkých zdrojů aktivně zkoumá způsoby, jak zajistit, aby italské finanční instituce zůstaly pod domácí kontrolou. To se odráží i v její podpoře konsolidace bankovního sektoru, kde se vláda snažila vytvořit třetí největší italskou banku prostřednictvím fúze Banca Monte dei Paschi di Siena SpA a Banco BPM. Tento plán byl však zmařen nečekanou nabídkou UniCredit SpA, jejíž generální ředitel Andrea Orcel usiloval o převzetí Banco BPM.

Přesto italská vláda nepřestala hledat způsoby, jak posílit domácí bankovní sektor. Monte Paschi, kdysi považovaná za kandidáta na převzetí, se nečekaně zapojila do boje o Mediobanca SpA, čímž získala větší vliv na Generali. Tento krok podpořil nejen Meloniová, ale i italský miliardář Francesco Gaetano Caltagirone a holding Delfin, kteří se snaží zajistit italské vlastnictví strategických aktiv.

Meloniová a budoucnost italských financí

I přes snahy o zabezpečení italské ekonomiky zůstává zadlužení země vysoké – přes 130 % HDP, což znamená, že veřejné finance budou stále pod drobnohledem investorů i ratingových agentur. Ministr financí Giancarlo Giorgetti se snaží udržet rozpočtový deficit pod 3% limitem EU, avšak musí zároveň balancovat mezi fiskální odpovědností a populistickými požadavky koaličních partnerů.

Důvěra trhů se zatím daří udržet. Výnosy italských dluhopisů se v roce 2022, těsně před nástupem Meloniové k moci, dostaly na kritickou úroveň a spread překročil 250 bazických bodů. Od té doby se postupně snižuje, což svědčí o stabilizaci trhu.

Meloniová si však uvědomuje křehkost této stability a její vláda nadále hledá cesty, jak snížit zranitelnost Itálie vůči vnějším ekonomickým tlakům. V jejích rozhodnutích stále rezonuje zkušenost s pádem Berlusconiho, což ji vede k opatrné fiskální strategii, která kombinuje konzervativní rozpočtovou politiku s pokusy o získání větší autonomie v řízení italské ekonomiky.

Itálie se pod vedením Meloniové snaží zajistit ekonomickou stabilitu a omezit závislost na vnějších faktorech. Klíčovými oblastmi zůstávají kontrola nad bankovním sektorem, řízení státního dluhu a financování obrany, přičemž vláda hledá inovativní způsoby financování bez dalšího zadlužování.

I když se současná situace jeví stabilní, Meloniová zůstává ostražitá vůči hrozbě dluhové krize. Její strategie ukazuje snahu upevnit domácí kontrolu nad klíčovými finančními institucemi, ale zároveň odráží realitu vysokého zadlužení, které bude Itálie muset řešit i v následujících letech.

Její vláda se snaží minimalizovat rizika spojená s veřejnými financemi a současně posílit kontrolu nad italským bankovním a pojišťovacím sektorem, což ovlivňuje její strategické kroky v oblasti obrany, hospodářské politiky i regulace finančního trhu.Meloniová si je vědoma toho, jak rozpětí mezi výnosy italských a německých desetiletých dluhopisů může ovlivnit ekonomickou stabilitu země. Toto tzv. „lo spread“ se v roce 2011 vyšplhalo až na 570 bazických bodů, což vedlo k pádu Berlusconiho vlády. Současná situace je sice stabilnější – v březnu 2025 se spread pohybuje kolem 113 bazických bodů, avšak premiérka nechce ponechat nic náhodě.Aby předešla dalšímu nárůstu výpůjčních nákladů, Meloniová se zaměřuje na mobilizaci soukromého kapitálu k financování klíčových sektorů, zejména obrany a letectví. Plánuje vytvoření nového finančního nástroje, který by pomocí záruk EU a členských států mohl během tří až pěti let přilákat soukromé investice ve výši až 200 miliard eur.Další oblastí zájmu je zajištění větší kontroly nad italským dluhem. Meloniová prosazuje zvýšení maloobchodního prodeje státních dluhopisů, což by mělo vést k většímu podílu domácích investorů na financování státního dluhu. Tento krok by měl snížit závislost na mezinárodních investorech, kteří by v případě finanční krize mohli Itálii destabilizovat.Obrana a strategické investiceJedním z hlavních směrů politiky Meloniové je zvýšení výdajů na obranu v reakci na geopolitická rizika, zejména ruskou agresi na Ukrajině. Itálie v roce 2024 vynakládala na obranu přibližně 1,5 % HDP, což ji řadilo pod průměr NATO a výrazně za země jako Německo, Francii a Velkou Británii.Vzhledem k obavám o veřejné zadlužení chce Itálie navýšit vojenské výdaje bez dramatického zvyšování rozpočtového deficitu. Proto Meloniová hledá možnosti, jak financovat obranu za pomoci soukromého kapitálu a evropských záruk. Pokud by tento plán uspěl, mohl by se stát precedentem pro podobné iniciativy v dalších evropských zemích.Konsolidace bankovního sektoru a otázka GeneraliFinanční stabilita je pro Meloniovou klíčovou prioritou, což se odráží v její snaze upevnit kontrolu nad bankovním sektorem a pojišťovnictvím. Jedním z hlavních témat posledních měsíců je osud Assicurazioni Generali SpA, největší italské pojišťovny, která se dohodla na spolupráci s francouzskou BPCE SA. Dohoda měla vést k vytvoření druhé největší evropské správcovské společnosti, což vyvolalo obavy, že kontrola nad klíčovým italským finančním hráčem by se mohla přesunout do Paříže.Meloniová podle blízkých zdrojů aktivně zkoumá způsoby, jak zajistit, aby italské finanční instituce zůstaly pod domácí kontrolou. To se odráží i v její podpoře konsolidace bankovního sektoru, kde se vláda snažila vytvořit třetí největší italskou banku prostřednictvím fúze Banca Monte dei Paschi di Siena SpA a Banco BPM. Tento plán byl však zmařen nečekanou nabídkou UniCredit SpA, jejíž generální ředitel Andrea Orcel usiloval o převzetí Banco BPM.Přesto italská vláda nepřestala hledat způsoby, jak posílit domácí bankovní sektor. Monte Paschi, kdysi považovaná za kandidáta na převzetí, se nečekaně zapojila do boje o Mediobanca SpA, čímž získala větší vliv na Generali. Tento krok podpořil nejen Meloniová, ale i italský miliardář Francesco Gaetano Caltagirone a holding Delfin, kteří se snaží zajistit italské vlastnictví strategických aktiv.Meloniová a budoucnost italských financíI přes snahy o zabezpečení italské ekonomiky zůstává zadlužení země vysoké – přes 130 % HDP, což znamená, že veřejné finance budou stále pod drobnohledem investorů i ratingových agentur. Ministr financí Giancarlo Giorgetti se snaží udržet rozpočtový deficit pod 3% limitem EU, avšak musí zároveň balancovat mezi fiskální odpovědností a populistickými požadavky koaličních partnerů.Důvěra trhů se zatím daří udržet. Výnosy italských dluhopisů se v roce 2022, těsně před nástupem Meloniové k moci, dostaly na kritickou úroveň a spread překročil 250 bazických bodů. Od té doby se postupně snižuje, což svědčí o stabilizaci trhu.Meloniová si však uvědomuje křehkost této stability a její vláda nadále hledá cesty, jak snížit zranitelnost Itálie vůči vnějším ekonomickým tlakům. V jejích rozhodnutích stále rezonuje zkušenost s pádem Berlusconiho, což ji vede k opatrné fiskální strategii, která kombinuje konzervativní rozpočtovou politiku s pokusy o získání větší autonomie v řízení italské ekonomiky.Itálie se pod vedením Meloniové snaží zajistit ekonomickou stabilitu a omezit závislost na vnějších faktorech. Klíčovými oblastmi zůstávají kontrola nad bankovním sektorem, řízení státního dluhu a financování obrany, přičemž vláda hledá inovativní způsoby financování bez dalšího zadlužování.I když se současná situace jeví stabilní, Meloniová zůstává ostražitá vůči hrozbě dluhové krize. Její strategie ukazuje snahu upevnit domácí kontrolu nad klíčovými finančními institucemi, ale zároveň odráží realitu vysokého zadlužení, které bude Itálie muset řešit i v následujících letech.