Oba hlavní kandidáti – proevropský starosta Varšavy Rafal Trzaskowski a opoziční uchazeč Karol Nawrocki, podporovaný konzervativní stranou Právo a spravedlnost – využili víkendové shromáždění ke zmobilizování svých příznivců. V sázce je budoucnost jednoho z největších členů Evropské unie ve střední a východní Evropě a to, zda se mu podaří udržet liberálně-demokratický kurz, nebo sklouzne zpět k autoritářským tendencím.Mobilizace před rozhodujícím druhým kolemRafal Trzaskowski, kterého v kampani podporuje i premiér Donald Tusk, se během „Velkého vlasteneckého pochodu“ obrátil ke svým stoupencům s výzvou: „Teď, nebo nikdy. Jsme v cílové rovince, potřebujeme odhodlání, potřebujeme každý hlas, abychom vyhráli budoucnost.“ Jeho podpora v prvním kole sice stačila na vítězství, avšak výsledek byl těsnější, než se očekávalo, a ukázal, že jeho soupeř má překvapivě silné zázemí.Karol Nawrocki, historik a bývalý boxer bez předešlých politických funkcí, spoléhá na podporu voličů krajní pravice, včetně těch, kteří v prvním kole hlasovali pro stranu Slawomira Mentzena. Během svého shromáždění ve Varšavě prohlásil: „Jedna politická skupina nebude vládnout Polsku!“ Tím naznačil, že by v případě svého vítězství představoval protiváhu současné vládě vedené Tuskovou koalicí.Podle údajů městských úřadů se pochodu na podporu Trzaskowského zúčastnilo přibližně 140 000 lidí, zatímco Nawrockého příznivců bylo odhadem asi 50 000.Dvě osobnosti, dvě vize PolskaOba kandidáti představují diametrálně odlišné směry, kterými by se Polsko v příštích letech mohlo vydat. Trzaskowski je vysokoškolsky vzdělaný liberál, který studoval v Oxfordu a Paříži, mluví několika jazyky a ve veřejné funkci má mnohaleté zkušenosti. Je známý svými progresivními postoji, podporuje například práva LGBTQ osob a zrušení přísného zákona o potratech, který patří k nejtvrdším v Evropě.Naproti tomu Nawrocki, bývalý ředitel státní instituce zaměřené na dokumentaci zločinů totalitních režimů, staví na konzervativních hodnotách, odmítá manželství osob stejného pohlaví a potraty, a otevřeně podporuje názory blízké části nacionalistického spektra. Snaží se přitom odstřihnout od některých aspektů předchozí vlády, především v souvislosti s jejími pandemickými opatřeními. Tento měsíc se krátce setkal s bývalým americkým prezidentem Donaldem Trumpem v Oválné pracovně, čímž posílil své konzervativní kredity.Jejich rozdílnost se odráží i v jejich rodinném a osobním zázemí. Trzaskowski pochází z kulturně zaměřené varšavské rodiny a věnuje se městské politice. Naproti tomu Nawrocki vyrostl v přístavním Gdaňsku, městě, které bylo kolébkou polského protikomunistického hnutí Solidarita.Mezinárodní souvislosti a role krajní praviceVýznam polských voleb přesahuje hranice samotné země. To bylo zřejmé i z přítomnosti nově zvoleného rumunského prezidenta Nicusora Dana, který se ve Varšavě připojil ke shromáždění na podporu Trzaskowského a Tuska. Dan, jenž v Rumunsku nedávno porazil kandidáta inspirovaného politikou Donalda Trumpa, zdůraznil: „Hodnoty, v které věříme, jsou demokracie, právní stát a svoboda projevu.“V kampani sehrává důležitou roli také krajní pravice, která v prvním kole získala významný podíl hlasů. Strana Slawomira Mentzena si připsala přibližně 20 % podpory, a právě o tyto voliče nyní oba kandidáti intenzivně usilují. Nawrocki například vystoupil na Mentzenově YouTube kanálu, kde debatoval o tématu ukrajinské podpory, což je pro mnohé konzervativní voliče citlivá otázka.V této souvislosti se v kampani objevila i kontroverze týkající se Nawrockého mládí – média upozornila na jeho údajné účasti v násilných rvačkách mezi fotbalovými chuligány. Jeho tým reagoval tím, že se kandidát za tuto etapu svého života nestydí a považuje ji za součást svého vývoje.Konec populistické éry, nebo pokračování napětí?Výsledek prezidentských voleb bude mít přímý dopad na stabilitu Tuskovy vlády. Pokud zvítězí Trzaskowski, bude prezident a vláda poprvé po mnoha letech táhnout za jeden provaz. V případě vítězství Nawrockého by však Polsko pravděpodobně čekalo další období institucionálního napětí mezi vládní většinou a hlavou státu, podobně jako tomu bylo v minulých letech s prezidentem Andrzejem Dudou, spojencem nacionalistické opozice.Donald Tusk ve snaze oslovit širší spektrum voličů představil plán na snížení daní a zpřísnil svou rétoriku vůči migraci – tématu, které silně rezonuje u nacionalisticky orientované části populace. Trzaskowski označil svůj pochod příznačně jako „Velký pochod vlastenců“, čímž se pokusil zacílit i na symboliku národní identity, tradičně využívanou jeho oponenty.Polsko tak stojí před volbou, která zdaleka neřeší jen otázku obsazení prezidentského úřadu, ale odhaluje hluboké společenské rozdělení a střet dvou vizí: otevřené, demokratické země zakotvené v Evropské unii, a národně-konzervativního státu s důrazem na suverenitu a tradiční hodnoty. Výsledek může ovlivnit nejen budoucnost Polska, ale i širší politickou rovnováhu v rámci celé EU.