Po plynových sporech s Ukrajinou v letech 2006 a 2009 a následném napětí po ruské invazi na Ukrajinu v roce 2014 se EU snaží snížit svou závislost na dovozu ruského zemního plynu. Rusko však nadále dodává přibližně 40 % spotřeby plynu v EU. Ruská invaze na Ukrajinu tento vztah zpochybnila. Nyní je nutné připravit se na úplné ukončení všech toků ruského plynu do Evropy.
Aby bylo možné nahradit 1 550 terawatthodin ruského plynu dodávaného do EU v roce 2021, musí být zavedeno portfolio opatření, a to jak na straně nabídky, tak na straně poptávky. Očekává se, že klíčovou roli bude hrát zkapalněný zemní plyn. Velká část ruských dodávek plynu do Evropy je dodávána prostřednictvím pevné potrubní infrastruktury. LNG se naproti tomu obvykle přepravuje lodí, což usnadňuje změnu dodavatele. Evropská komise tento měsíc přijala strategii, podle níž by se již do konce roku měly postupně snížit dvě třetiny vývozu ruského plynu. Za tímto účelem předpokládá v roce 2022 další dovoz 500 TWh LNG do Evropy, a to nad rámec 750 TWh dovezených v roce 2021. Toto množství představuje masivní navýšení, k jehož uskutečnění bude třeba vyřešit několik překážek.
První se týká globální výrobní kapacity LNG. V roce 2021 činil celosvětový obchod s LNG celkem 5 400 TWh. Ceny LNG se mezi prosincem 2020 a prosincem 2021 v podmínkách omezené nabídky více než zdvojnásobily. Poptávka v Evropě vzrostla, i když Rusko po létě 2021 snížilo dodávky plynu.
V roce 2022 se očekává zvýšení celosvětové produkce o 100-300 TWh oproti úrovni z roku 2021. Předpovědi však stále počítají s extrémně napjatým trhem. Trh se navíc vyznačuje významným podílem dlouhodobých kontraktů, což znamená, že i když jsou kupující v EU ochotni platit vysoké ceny, nemají nákupy zaručeny.
Obchod se zkapalněným zemním plynem se vyvinul na základě smluv na 20-25 let, které jsou nezbytné pro prodejce i kupující, aby ospravedlnily značné investice potřebné pro výstavbu zkapalňovacích zařízení a přijímacích terminálů. V posledních několika letech se trhy staly pružnějšími, zejména proto, že se USA staly významným dodavatelem – do konce letošního roku se stanou největším producentem LNG. Za zmínku stojí, že v lednu 2022 přijímala EU 37 % amerického vývozu LNG. Nicméně značná část dodatečného dovozu LNG do EU by musela pocházet z toků, které v současnosti směřují do Asie a Ameriky. To bude vyžadovat politická jednání a kompromis.
V posledních týdnech již Evropská komise i americká administrativa předložily velké asijské spotřebitele LNG, jako je Japonsko a Jižní Korea, politické žádosti na vysoké úrovni, aby přesměrovali náklad do Evropy s cílem pomoci spojenci vyřešit jeho plynovou krizi – podobně jako Evropa a USA pomohly Japonsku s dodávkami LNG po havárii ve Fukušimě v roce 2011.
Druhá překážka se týká domácí plynové infrastruktury EU. Například Pyrenejský poloostrov je centrem pro terminály na dovoz LNG. Díky tomu může region dovážet 40 TWh měsíčně, ale běžně spotřebovává pouze 30 TWh. Problémem je přepravu přebytečného plynu do zbytku Evropy, protože stávající plynovody umožňují přepravu maximálně 5 TWh měsíčně. Jiným příkladem je plyn přiváděný do Francie, který je v rámci bezpečnostních opatření odorizován a obvykle nemůže být bez omezení dodáván do sousedních plynových soustav. Mezitím má plyn na severozápadním evropském trhu odlišnou kvalitu, která vyžaduje odlišnou infrastrukturu. Středoevropský a východoevropský plynovodní systém je navíc určen k tomu, aby ke konečným spotřebitelům přiváděl dovoz z východu. Navzdory investicím do reverzních kapacit a nových plynovodů by v případě, že by ze západu přicházelo příliš mnoho plynu, mohla úzká místa v plynovodech zabránit dostatečným dodávkám do nejvýchodnějších částí EU nebo na Ukrajinu. Proto je nutná rychlá modernizace plynárenské infrastruktury EU, aby se LNG mohl dostat i do zemí, které k němu nemají přímý přístup a jsou často nejvíce závislé na ruském plynu.
Je také důležité vzít v úvahu, že to, co je technicky proveditelné, nemusí být proveditelné politicky. I kdyby bylo technicky proveditelné přepravovat plyn po Evropě, existuje riziko, že země s lepšími dodávkami nebudou ochotny sdílet vzácné zdroje plynu se zeměmi v horší situaci. Toto riziko je umocněno nemožností předvídat délku a závažnost případného nedostatku, zatímco v případě nejhorších scénářů by omezení infrastruktury již vyžadovala předvídavé přesuny objemů přes hranice. Jinými slovy, omezení dodávek ruského plynu bude vyžadovat výrazný projev solidarity ze strany členských zemí EU, aby pomohly zemím, které budou zasaženy nejvíce.
Bez ruského plynu bude pro Evropu hlavním úkolem doplnit zásobníky před příští zimou. To si vyžádá rekordní dovoz zkapalněného zemního plynu letos na jaře a v létě. Spojené státy jako největší světový vývozce LNG musí sehrát důležitou roli, aby pomohly zajistit, že jejich vývoz bude do Evropy dodáván v potřebném objemu a za rozumnou cenu. Vzhledem k tomu, že trh s plynem v USA je konkurenční a zásilky jdou tam, kde jsou smluvní ceny nejlepší, musela by zasáhnout federální vláda.
Transatlantický pakt mezi Severní Amerikou a Evropou je nezbytný, pokud se má Evropa v krátké době zbavit závislosti na ruské energii. Takový pakt by také mohl vytvořit důležitý základ pro spolupráci v oblasti inovací a zavádění čisté energie a snižování poptávky po energii v dlouhodobém horizontu. To vše by významně posílilo energetickou bezpečnost Evropy.
Chcete využít této příležitosti?
Zanechte svůj telefon a email a budete kontaktováni licencovanými odborníky
