Má to svůj důvod: snižují měnové riziko států v regionu, protože velká část jejich příjmů pochází z ropy, která se na mezinárodním trhu oceňuje v americké měně. Pravidelně jsou tyto mechanismy testovány, jako tomu bylo v roce 2020, kdy cenová válka způsobila pokles ceny ropy pod 20 dolarů za barel. V roce 2022, kdy se cena ropy opět pohybuje kolem 100 dolarů, se zdá, že jsou v dobré kondici, a to navzdory otázkám ohledně role dolaru v globální ekonomice.
1. Kdo a proč má měnu vázanou?
Šest členů Rady pro spolupráci v Perském zálivu – Bahrajn, Kuvajt, Omán, Katar, Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty – má od 70. a 80. let 20. století zavedeny měnové vazby nebo řízené devizové režimy. Kuvajtský dinár sleduje hodnotu koše měn, o němž se předpokládá, že mu dominuje dolar, zatímco ostatní měny jsou navázány pouze na zelenou bankovku. Tyto vazby pomohly ochránit ekonomiky regionu před volatilitou energetických trhů a umožnily centrálním bankám v dobrých časech hromadit rezervy. Tyto rezervy spolu se zahraničními aktivy drženými státními investičními fondy v regionu jsou zase používány k obraně fixací.
2. Co by mohlo způsobit ohrožení fixních kurzů?
Režimy pevných směnných kurzů v Asii byly smeteny během měnové krize na konci 90. let, kdy spekulanti donutili země jako Thajsko a Jižní Korea opustit vazbu na dolar. Nyní jsou z velké části omezeny na hlavní producenty ropy na Blízkém východě spolu s Hongkongem, jehož dolar je na americkou měnu navázán od roku 1983. Vázanost na měnu v Perském zálivu znamená, že místní centrální banky často přebírají pokyny pro měnovou politiku od amerického Federálního rezervního systému, což vytváří riziko nesouladu měnové politiky, když se hospodářské cykly rozcházejí. V současné době se region Perského zálivu potýká se zvýšenou inflací a vyhlídkou na globální zvyšování úrokových sazeb pod vedením Fedu. Panuje neklid ohledně globální dominance dolaru a ochoty USA použít dolar jako zbraň při sankcích, kterými chtějí potrestat Rusko za jeho invazi na Ukrajinu.
3. Co mohou státy Perského zálivu dělat dál?
Žádná z vlád zemí regionu nenaznačila, že by se mohla vzdát fixace a nechat trhy rozhodovat o hodnotě svých měn. Saúdská Arábie, největší ekonomika v regionu, však údajně zvažuje, že bude za svůj vývoz ropy do Číny přijímat platby v jüanech. Pokud království k tomuto kroku skutečně přistoupí, bude petrodolarový systém podroben zkoušce, zejména pokud budou jeho příkladu následovat i sousedé, neboť Čína se na celkových dodávkách ropy v bloku podílí více než 20 %. Měnoví stratégové uvedli, že Saúdská Arábie zprávami o jüanech zřejmě vysílá politický vzkaz Spojeným státům, a to v situaci napjatých vztahů s Washingtonem, a zlehčují pravděpodobnost jakékoli okamžité akce.
4. K jakému napětí došlo v minulosti?
Systém přežil tvrdé zkoušky, včetně po sobě jdoucích let nízkých cen ropy v 90. letech 20. století, období slabého dolaru před finanční krizí v roce 2008 a propadu cen ropy v roce 2014. Tehdy se do hry vložili spekulanti, kteří se neúspěšně snažili zpochybnit saúdskou fixaci a zvýšili cenu 12měsíčních forwardových kontraktů, které investoři využívají k sázkám na prolomení fixace nebo k zajištění pro případ, že by k němu došlo.
5. Jak reagovala Saúdská Arábie?
Místo toho, aby se království rozhodlo devalvovat rijál, snížilo výdaje a dotace a obrátilo se na dluhové trhy, aby financovalo svůj rozpočtový deficit. Jeho sousedé přijali podobné strategie. Saúdský forwardový kontrakt v roce 2020 opět vyskočil v souvislosti s dvojím zásahem slabších cen ropy a pandemie. Ománské forwardy na rial dosáhly v tomtéž roce rekordní hodnoty, než se snížily.
6. Co se stane s ekonomikami zemí Perského zálivu, pokud USA zvýší sazby?
Riziko spočívá v tom, že v zájmu udržení svých fixních sazeb budou vlády v regionu nuceny následovat Fed a postupně zvyšovat úrokové sazby, což nakonec zasáhne jejich vlastní ekonomiky. Pokud se tak stane, stále existuje způsob, jak se vyhnout recesi: Ceny ropy jsou na vysoké úrovni, takže mají k dispozici dostatek hotovosti na zvýšení státních výdajů a podporu růstu.
7. Které měnové páry se zdají být nejzranitelnější vůči spekulantům?
Nejslabšími ekonomikami v regionu jsou dlouhodobě Omán a Bahrajn, přičemž podle Mezinárodního měnového fondu je Bahrajn jedinou zemí v regionu, která potřebuje k vyrovnanému rozpočtu ropu nad 100 USD za barel. Oběma zemím se v poslední době daří lépe a agentura S&P Global Ratings v dubnu zvýšila úvěrový rating Ománu. Růst cen ropy zmírnil obavy o schopnost sultanátu udržet vázaný kurz riálu, což přimělo obchodníky snížit sázky na devalvaci. Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty, Kuvajt a Katar měly většinou vždy k dispozici palebnou sílu v podobě značných měnových rezerv, které jim umožňovaly bránit své fixní kurzy.
8. Co kdyby se od fixace dolaru upustilo?
Vlády v regionu mají sice díky fixaci menší volnost při realizaci politických cílů, jako je oživení růstu nebo vytváření pracovních míst, ale pro investory a zahraniční rezidenty poskytují větší předvídatelnost. Status dolaru jako globální rezervní měny by byl oslaben, pokud by země GCC zrušily fixaci. Podle společnosti Goldman Sachs tvoří země Blízkého východu 10 až 15 % světových devizových rezerv mimo Čínu. Samotná Saúdská Arábie tvoří přibližně 5 %. Pokud by Saúdská Arábie přijala jüany za ropu, nahromadila by velké rezervy v jüanech, které by pak musela alokovat, upozornila Goldman v březnovém výzkumném sdělení. To by vzhledem k velikosti čínského trhu s dluhopisy mohlo představovat vlastní problém.
