Dvě lahve saké z ekologicky pěstované rýže vyjdou v Japonsku na 56.000 korun
Za dech beroucích 300.000 jenů (56.000 korun) se prodává v Japonsku sada dvou 720mililitrových lahví saké vyrobeného z ekologicky pěstované rýže bez použití jakýchkoli chemikálií a hnojiv.
Podle japonského listu Mainiči šimbun alkoholický nápoj nové chuti vznikl díky spolupráci tří lidí, kteří se rozhodli vytvořit v době masové výroby a konzumace něco mimořádného.
Jedním z nich je sedmdesátiletý Hideharu Tobe, který se po odchodu do důchodu z automobilového průmyslu začal věnovat pěstování rýže. Na pozemku 6600 metrů čtverečních v hornaté prefektuře Niigata založil terasová pole, na nichž neuvidíte žádný plevel, i když se zde žádné herbicidy nepoužívají. Tobe ho pravidelně odstraňuje vozítkem na kolech.
Plocha, kterou obdělává, je podle něj nejzazší velikost, jakou lze v jednom člověku zvládnout ručně. Ve srovnání s tradičními poli se z ní získá jenom 60 procent úrody. Tobe jako hnojivo používá rýži z minulého roku smíchanou s půdou. „Chci používat jedině přírodní věci,“ říká Tobe, který vodu ze svých polí neodčerpává, aby nezničil mikroorganismy.
Zdroj: Unsplash
Do svého nynějšího domova v Tokamači se odstěhoval roku 2002 a zasvětil život rýži. První rok byla úroda kvůli plísni nevalná. Tobe ale pokračoval a za pět let ho vyzval majitel jednoho obchodu s potravinami, aby mu posílal rýži do Tokia. K Tobeho úžasu se tam kilogram jeho rýže prodává za 3000 jenů.
Další v řetězci „tvůrců“ mimořádného saké je novinářka Akane Šibaová, která toužila podílet se na vytvoření „něčeho vysoce kvalitního a mimořádného, co se nedá najít nikde jinde“. Navrhla Tobemu použít jeho rýži k výrobě saké.
Jenomže druh košihikari, který Tobe pěstuje, se k výrobě normálně nepoužívá. Majitel palírny v Naganu Jošimasa Ono byl proto na počátku k nápadu Šibaové skeptický.
Tobeho příklad však táhl, tak se Ono rozhodl k výrobě saké za normální teploty, metodou, jež není závislá na technologiích, například klimatizaci. Výsledek se chutí liší od běžného saké vyráběného z rýžových odrůd jinak používaných. „Má to lehkou chuť a je to elegantně sladké,“ řekl Ono. Začínají mu chodit poptávky z ciziny a spolu s Tobem a Šibaovou doufá, že budou moci svůj mimořádný výrobek nabídnout milovníkům saké i jinde na světě.
Podle japonského listu Mainiči šimbun alkoholický nápoj nové chuti vznikl díky spolupráci tří lidí, kteří se rozhodli vytvořit v době masové výroby a konzumace něco mimořádného.Jedním z nich je sedmdesátiletý Hideharu Tobe, který se po odchodu do důchodu z automobilového průmyslu začal věnovat pěstování rýže. Na pozemku 6600 metrů čtverečních v hornaté prefektuře Niigata založil terasová pole, na nichž neuvidíte žádný plevel, i když se zde žádné herbicidy nepoužívají. Tobe ho pravidelně odstraňuje vozítkem na kolech.Plocha, kterou obdělává, je podle něj nejzazší velikost, jakou lze v jednom člověku zvládnout ručně. Ve srovnání s tradičními poli se z ní získá jenom 60 procent úrody. Tobe jako hnojivo používá rýži z minulého roku smíchanou s půdou. „Chci používat jedině přírodní věci,“ říká Tobe, který vodu ze svých polí neodčerpává, aby nezničil mikroorganismy.Zdroj: UnsplashDo svého nynějšího domova v Tokamači se odstěhoval roku 2002 a zasvětil život rýži. První rok byla úroda kvůli plísni nevalná. Tobe ale pokračoval a za pět let ho vyzval majitel jednoho obchodu s potravinami, aby mu posílal rýži do Tokia. K Tobeho úžasu se tam kilogram jeho rýže prodává za 3000 jenů.Další v řetězci „tvůrců“ mimořádného saké je novinářka Akane Šibaová, která toužila podílet se na vytvoření „něčeho vysoce kvalitního a mimořádného, co se nedá najít nikde jinde“. Navrhla Tobemu použít jeho rýži k výrobě saké.Jenomže druh košihikari, který Tobe pěstuje, se k výrobě normálně nepoužívá. Majitel palírny v Naganu Jošimasa Ono byl proto na počátku k nápadu Šibaové skeptický.Tobeho příklad však táhl, tak se Ono rozhodl k výrobě saké za normální teploty, metodou, jež není závislá na technologiích, například klimatizaci. Výsledek se chutí liší od běžného saké vyráběného z rýžových odrůd jinak používaných. „Má to lehkou chuť a je to elegantně sladké,“ řekl Ono. Začínají mu chodit poptávky z ciziny a spolu s Tobem a Šibaovou doufá, že budou moci svůj mimořádný výrobek nabídnout milovníkům saké i jinde na světě.Chcete využít této příležitosti?
Během technologického boomu, který definoval druhou dekádu tohoto století, byla uniformou Silicon Valley obyčejná mikina s kapucí. Tento symbol ležérnosti...
