Čína nalákala Taliban na investiční sliby, které se ale nikdy neuskutečnily

Stažení USA z Afghánistánu po dvou desetiletích války otevřelo Číně příležitost rozšířit svůj vliv a získat přístup k rozsáhlým ložiskům nerostných surovin v zemi. To se však nepodařilo. Více než rok po odchodu amerických vojsk se afghánská ekonomika hroutí, 19 milionům lidí hrozí akutní hlad a investice, na které Taliban od Pekingu spoléhal, nepřišly. Obě strany obviňují tu druhou. "Z Číny nepřišel ani cent investic," řekl v rozhovoru Chán Jan Alokozay, viceprezident Afghánské obchodní a investiční komory. "Mnoho jejich společností přijelo, setkalo se s námi, provedlo výzkum a pak odjelo a zmizelo, což je frustrující." Podle dvou osob obeznámených s problematikou Tálibán z pohledu Číny neukázal, že dělá dost pro potlačení skupiny, která má vazby na separatisty v její vzdálené západní oblasti Sin-ťiang. Navíc se podle nich Taliban snaží znovu projednat podmínky stávajících projektů na využití afghánských zdrojů. Zatímco Taliban slíbil, že nedovolí teroristickým skupinám působit na afghánském území, Čína jej při několika příležitostech prosila, aby zakročil proti Islámskému hnutí Východní Turkistán (ETIM), muslimské separatistické skupině usilující o vytvoření islámského státu, který by se překrýval s rozsáhlou čínskou oblastí Sin-ťiang. Čína a Afghánistán mají společnou hranici dlouhou 76 kilometrů. Podle Suhaila Shaheena, vedoucího politické kanceláře Talibanu v Dauhá, Taliban opakovaně prohlásil, že ETIM v Afghánistánu nepůsobí a že "nedovolí nikomu, aby využíval afghánskou půdu proti jakékoli jiné zemi". Květnová zpráva OSN však cituje několik zemí, které tvrdí, že ETIM je v Afghánistánu stále přítomna. Podpora jakékoli skupiny, která v Sin-ťiangu vyvolává napětí, je pro Peking, který byl USA a dalšími zeměmi obviněn z "genocidy", protože po vlně nepokojů před více než deseti lety nahnal převážně muslimské ujgurské obyvatelstvo regionu do táborů nucených prací, červenou linií. Čína tato obvinění odmítá a tvrdí, že se kritici snaží vměšovat do jejích vnitřních záležitostí. "ETIM je pro Čínu zcela jistě tikající časovanou bombou, což z ní činí dlouhodobou hrozbu," řekl Faran Jeffery, zástupce ředitele Islámské teologie boje proti terorismu, britského think tanku známého jako ITCT. Čao Li-ťien, mluvčí čínského ministerstva zahraničí, odkázal otázky týkající se vazeb Tálibánu na ETIM na úředníky v Kábulu, ale dodal: "Podle naší komunikace s afghánským Tálibánem strana Tálibánu při několika příležitostech uvedla, že nedovolí, aby jejich území využívaly jakékoli teroristické síly k útokům na země, včetně Číny." Sen o těžbě bohatství v Afghánistánu se datuje již po staletí. Po stažení USA Čína signalizovala, že jej pomůže uskutečnit - jak aktivací dřívějších společných podniků, které se zastavily, tak zahájením nových projektů. Vzhledem k tomu, že mnoho zemí přerušilo podporu Afghánistánu, aby zjistilo, jak bude Taliban vládnout, byla Čína jednou z mála zemí, která novému režimu slíbila ekonomickou záchranu. Čína "je připravena vstoupit do prázdného prostoru po ukvapeném ústupu USA a chopit se zlaté příležitosti," napsal loni v New York Times Zhou Bo, vojenský stratég a bývalý plukovník Lidové osvobozenecké armády, jen několik dní před odchodem amerických vojsk. Jako hlavní výhodu posílené vazby uvedl přístup k afghánskému nerostnému bohatství. Čínský ministr zahraničí Wang Yi se v zájmu usnadnění těchto vazeb opakovaně setkal s představiteli Talibanu před odchodem USA i po něm. V březnu uskutečnil vzácnou návštěvu Kábulu, kde jednal s úřadujícím ministrem zahraničí Amirem Chánem Muttaqim. Poté, co pochválil vedoucí představitele země a naznačil podporu účasti Afghánistánu v programu infrastruktury pásma a cesty, přešel Wang ve svém následném prohlášení k věci. "Čína doufá, že afghánská strana vážně splní svůj závazek a přijme účinná opatření k rozhodnému potlačení všech teroristických sil, včetně ETIM," uvádí se v prohlášení. Peking však stále není přesvědčen, že se tak děje, a ponechává tak slíbené miliardy a budoucí investice u ledu. Patří mezi ně i dohoda ve výši 3 miliard dolarů se státní společností Metallurgical Corporation of China, která v roce 2007 získala kontrakt na těžbu ložiska mědi v oblasti Mes Aynak na 30 let. Taliban očekával, že z tohoto dlouho pozastaveného projektu získá stovky milionů dolarů ročně. Také projekt společnosti China National Petroleum Corp. není plně funkční nebo jen málo pokročil v těžbě ropy z povodí Amu Darja v severním Afghánistánu poté, co získal kontrakt od předchozí vlády. Součástí dohody, která se nikdy neuskutečnila, bylo vybudování rafinerie. Vazby Talibanu s ETIM sahají až do 90. let, kdy vládl Afghánistánu pět let, než byl svržen USA po teroristických útocích z 11. září 2001. "Taliban považuje ETIM za své hosty, kteří v posledních dvou desetiletích bojovali po jeho boku proti silám USA a NATO", řekl Jeffery a dodal, že je obtížné se od těchto vazeb odvrátit. V květnové zprávě OSN - s odvoláním na komentáře členských států - se uvádí, že ETIM rozšířila svůj "operační prostor" v Afghánistánu tím, že uzavřela spojenectví s místními veliteli Talibanu a "tajně" nakupuje zbraně s cílem zlepšit své schopnosti pro "teroristické aktivity". Podle zprávy se odhady velikosti skupiny značně liší, od několika desítek bojovníků až po tisíc. Taliban se sice snaží omezit pohyb bojovníků ETIM v Afghánistánu, aby vyhověl Číně - například je zatlačil zpět od hranic se Sin-ťiangem -, ale zároveň se "obává, že pokud proti ETIM zakročí příliš tvrdě, mnoho jejich členů by mohlo nakonec přeběhnout" k Islámskému státu, který je jednou z největších hrozeb Talibanu, uvedl Jeffery z ITCT. Argument Talibanu, že nehostí teroristy, byl ještě více podkopán americkým úderem na úkryt v centru Kábulu minulý měsíc, při kterém byl zabit vůdce al-Káidy Ayman al-Zawahiri. Představitelé Talibanu uvedli, že nevěděli, že muž, který pomáhal organizovat útoky na 11. září a USS Cole, žije v hlavním městě Afghánistánu. Peking rovněž frustruje, že Taliban chce znovu projednat podmínky některých dříve dosažených investic, včetně zvýšení sazby licenčních poplatků za těžbu mědi v lokalitě Mes Aynak. Čína již dříve usilovala o snížení 19,5% sazby. Mluvčí afghánského ministerstva dolů a ropy muftí Esmatulláh Burhan bagatelizoval jakékoli bezpečnostní riziko pro Čínu a uvedl, že Taliban zpřísnil kontrolu v celé zemi a že pro Čínu a další země vzniklo "vhodné podnikatelské prostředí", které umožňuje "využít" zdroje země. To však Peking nepřesvědčilo. Pokračující patová situace prozatím znamená, že afghánské nerostné poklady - včetně ložisek zlata, mědi a lithia - zůstanou ještě déle pod zemí. Podle některých odhadů by tato aktiva mohla mít hodnotu více než 1 bilion dolarů - ale pouze v případě, že se je podaří vytěžit. Odborníci, kteří sledují dění v zemi, tvrdí, že Tálibánu se ani po dvou desetiletích válčení nepodařilo přejít od povstalců k vládcům. Vláda je řízena převážně na základě příkazů duchovního vůdce Haibatulláha Achundzady, který vládne z rodiště Talibanu v regionu Kandahár hraničícím s Pákistánem. To všechno vyvolává obavy i v Číně, uvedl Raffaello Pantucci, vedoucí spolupracovník Královského institutu Spojených služeb ve Velké Británii. Pro Čínu je obtížné přesunout společnosti do země, kde vládnou lidé s "velmi malými manažerskými zkušenostmi, velmi malou schopností zajistit to, co potřebujete na straně místní vlády", řekl Pantucci.